Dobrý den,
počítáte s dětmi na rychlost? Mohli byste vysvětlit proč ano nebo proč ne?
Děkuji za vaše názory.

Jasně, někdy je třeba děti pošťouchnout a dotlačit je k nejvyšším výkonům. Mělo by však jít o dostatečně procvičené učivo a už vůbec by to nemělo být měřítko pro hodnocení dovedností a znalostí žáků.

Jinou otázkou je, že tímhle v dětech podporujeme soutěživost (až bych řekla řevnivost - když ne mezi dětmi, tak mezi rodiči určitě), která je v rámci reformy školství téměř kontraproduktivní.
Ve třídě přeci děti nemohou závodit jako koně v počítání nebo v čemkoli!

Nesnáším poměřování, nesnáším závodění na rychlost. Osobně si pamatuju, jak jsem vždycky byla vypsychlá, když jsme hráli na Mrazíka (kdo z dvojice řekne dřív výsledek, ten si sedne, druhý zůstává stát = zmrznul).

Matematické dovednosti v moderním slova smyslu je třeba zjišťovat i jinak než rychlostí počítání (stejně, jako nelze poměřovat kvalitu čtení pouze rychlostí).
Myslím, že dokument rvp spíš hovoří o spolupráci než konkurenci...

Ahoj, tedy neberte mne jako experta, spíše jako člověka, který to sleduje u vnuček. Nenávidí počítání na rychlost. A docela je to drtí psychicky. Když jsou v pohodě, tak počítají dobře. A milují slovní úlohy. A když se to tak vezme kolem a kolem, na co je počítání? Abychom jím řešili nějaké problémy.

A tvrzení: že tímhle v dětech podporujeme soutěživost nevěřím. Ze své zkušenosti vidím, že děti to mají nastaveno od narození: někdo to má rád, někdo ne. Moje nejmladší vnučka (první třída) jakmile zjistí, že něco je na soutěž, tak jde od toho. Soutěživost nemůžeme naučit. Můžeme dítě pouze na to zvyknout. Radost z toho ale nebude mít nikdy.

Z toho, co tady čtu, vidím, že soutěžení školní práci příliš nevyhovuje.
Já bych ráda zkusila metodu kruhového tréniknu popsanou v knize Učím s radostí. Tam jde o to, že žáci počítají určitý čas určité příklady a po uplynutí určené doby se posunou k jinému sešitu, s jinými příklady. To by mohlo přispět k zábavnějšímu a přotom důkladnějšímu procvičení, co myslíte?

Líbí se mi na tom, Petro, že vlastně se zde pracuje s časem, ale nestresově. Přijde mi to moc zajímavá metoda.

Neznáte někdo ještě další metody, které by mohly vést k efektivní výuce počítání, a přitom nestresově pracovaly s časem?

Dobrý den,
metodu kruhového tréniknu jako "posílačku" popisuje také Irena Pekárková ve Wiki. V jejím případě se neposouvají děti, ale lístečky s úkoly.

Při jednom náslechu jsem viděla matematickou soutěž. Děti stály ve dvou zástupech a paní učitelka ukazovala příklad. Kdo první odpověděl, šel na konec svého zástupu. Kdo byl z dvojice druhý, šel si sednou do lavice. Tak to šlo dokola, až zůstal ten nejlepší.
Ptala jsem se tehdy, proč zařazovat takovou soutěž. Prý proto, aby p. učitelka zjistila, který počtář je nejlepší.
Moje námitka byla, že o tom nejlepším většinou vím, protože se mi pořád hlásí, odevzdává první svoji práci. Navíc ten nejlepší také nejvíckrát v soutěži počítal.
Zdálo by se mi vhodnější nechávat v zástupu toho slabšího žáka a dát mu šanci se vícekrát procvičit a spíše si vyhodnotit slabé žáky, kteří se nám často skryjí v davu, abych jim mohla pomoci, (např. novým jiným výkladem po menší krocích, hlubším procvičením.)

Počítání na rychlost jako také ovšem neodsuzuji. Záleží, kdy a jak často ho použijeme. Jsou typy dětí, které potřebují občas pracovat pod tlakem, protože jinak jsou schopné během práce nakreslit plán hradu, přerovnat tašku, něco si přečíst, případně vynalézt, ale zadaný úkol nedokončí.

Jako motivaci ke zvyšování rychlosti počítání používám u druháků přesýpací hodiny, ty dvouminutové, které děti používají doma při čištění zubů.
Zadané příklady si počítají svým tempem( pro rychlíky mám vždycky něco zajímavého navíc), "jen" si u toho mohou hlídat, kolikrát hodiny otočíme.
I nesoutěživci tímto způsobem zrychlují.

Jsem na tom jako Pavlína. Nesnáším soutěživost. Asi proto, že jsem jako dítě byla posedlá výkonem. Život mě naučil. A navíc teď mám už několikátý rok ve třídě takové " salámisty", že bych se mohla spíš zbláznit já. Nenechají se vystresovat ani ujíždějícím autobusem. V pohodě.

Ale pokud skládají puzzle ( např. od Vlaďky Mrnuštíkové ze zdejších DUM) počítají jako draci. Jen to nesmí být na čas nebo rychlost. Pak toho stihneme neuvěřitelně mnoho.

Výborná jsou i lota ze Školy hrou, Prší od pana Petržely nebo různé varianty Člověče- se dvěmi kostkami, násobením atd.