Místo odpovědi vybírám:
"... Teď konečně asi vím, co mě nutí, abych se pořád znovu vydával na cestu ke škole: Chtěl bych zpátky k oněm minutám na školním dvoře, kdy se od nás odloupla minulost, ale budoucnost ještě nezačala. Čas se zarazil a zadržel dech, jak to později už nikdy neudělal... Nebo je v tom přání...ještě jednou stát v onom bodě svého života, odkud bych se mohl vydat úplně jiným směrem, než je ten, který ze mě udělal toho, kým jsem dnes?..."
"... Proud myšlenek, obrazů a pocitů, který námi neustále protéká, ta bystřina má takovou sílu, že by to byl zázrak, kdyby jednoduše nesmetla a neodnesla do zapomenutí všechna slova, která nám někdo říká, pokud by náhodou, čirou náhodou nesouzněla s našimi vlastními slovy..."
"...Ticho, které ze slov dělalo sochy, pomníky chvály, pokárání či zničujícího odsudku..."
"...žijeme zaměřeni na úplnost a každý okamžik, který se nám zdaří jako živoucí, získává svou životnost z toho, že představuje dílek ve skládance oné nepoznané úplnosti..."

Díky za tip na nový prostor, jako svůj čtenářský deník používám digifolio na portálu: http://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=3705
Hezký den! P. K.

Krásný den všem přeji.
Sice neučím češtinu, ale matematiku, i přesto je mi tahle diskuze nyní dost blízká. Na našem odborném učilišti totiž první rok učíme podle ŠVP a samozřejmě dosti učitelů jen přepsalo do ŠVP svoje dosavadní tématické plány a jinak změna žádná, ač je dosti umožněna. Jednou z takových je i naše češtinářka. Po celou dobu své již dosti dlouhé praxe pravděpodobně učí úplně stejně a tak to i pokračuje.
Nejsem sice v tomto předmětu aprobovaná, myslím si ale, že i tak mohu posuzovat co má a nemá smysl. Protože naše škola vzdělává žáky "speciální", čili z dřívějších zvláštních škol, z klasických základních,a le vyšlé v 8. ročníku nebo i níž, případně při nejmenším žáky s různými dys- poruchami, myslím si, že by u nás ta čeština přeci jen měla vypadat malinko jinak.
Naši učni už nepotřebují vědět, co je předmět a příslovečné určení, ale potřebují si větu s porozuměním přečíst nebo nějakou smysluplnou napsat. Nepotřebují znát životopisy spisovatelů, ale pochopit, o čem a proč psali. Atd. atp.
Prostě si myslím, že by naše čeština (i jinde) měla vést především ke čtenářské gramotnosti a komunikačním dovednostem. A k tomu přece nepotřebuju vědět, kdy se narodil Nezval a co je přívlastek.
Děkuji za úžasný "návod jak na to" O. Hausenblasovi, takhle nějak by se mi to taky líbilo. S tím, že u náž už asi nemá moc smyslu do našich žáků cpát ty odborné názvy, ale hlavně to pochopení vztahů slov ve větě.

Ahoj Ilono,
je dobré, že si uvědomujete co by se ve vaší škole mělo změnit. Ale co tedy konkrétně udělat na škole, aby nastala změna? Probíráte v pedagogickém sboru na společných setkáních jaké změny konkrétně provést? Pro některé je to spousta nových pojmů, koncepcí, se kterými se musí postupně seznámit, aby pochopili nutnost změny. Ptá se vedení školy co by učitelé potřebovali, aby tu změnu realizovali?

Zdá se, že byl Jenda tak zaujat tématem, že pro ně vytvořil nové fórum: Jak dál v našem školství?
Díky.

Pavlíno, promiň, není to moje role, ale možná, že by stálo za to otevřít spíš fórum funkce ředitele školy a podpora zavádění reformy ve vzdělávání nebo nových postupů práce, plánování; JAK NA TO? - ale k tomu by se měl vyjádřit Jeník sám, jak to myslel.

Já vysvětluji potřeby učit se různé předměty univerzálně na příkladech ze života. Je třeba vložit trocha filosofie či moudra. Učím sice 1. stupeň ZŠ, ale když supluji druhý stupeň, po mých průpovídkách a argumentech následuje u jedné části spolupráce, u druhé části alespoň klid. Používám styl "Igor Hnízdo" - ale bez té přímé inzultace s poděkováním - fungují prostě nekopromisní argumenty s mnoha životními příklady včetně mé vlastní /na gymplu jsem neměla ráda Aj - byla jsem přesvědčena, že ji nebudu nikdy potřebovat, protože jsem byla studentkou za končící éry komunistické - a ejhle, pak jsem Aj úplně potřebovala; ...ale na to jsou i jiné příklady, např. indiánské příběhy k zamyšlení - ale musí se to umět sugestivně žákům a studentům podat.../. Takže takto.

Moc mě mrzí, že nemohu odpovědět na několik výzev, které se tu objevily (pořád dlužím panu Sotolářovi rozpravu k problémům syntaktickým). Ale doba holt si žádá své a čas maturit je docela bouřlivý.

Ale jednu věc přece jen k těm příkladům ze života. Nedávno jsme se sekundány mluvili o tragikomické situaci dona Quijota (rytíř, který je všem směšný mj. proto, že doba na hodnoty rytířství už dávno zapomněla, vykašlala se na ně). Chtěl jsem, aby ukázali na nějakou tragikomickou situaci dnes. Musím říct, že ty dvanáctileté děti bez námahy přesně formulovaly výmluvné obrazy (Poslankyně vědomě mystifikuje, Prezidentovo pero, Poslanec vydělává pro svoji stranu...), což přesně vystihla jedna mladinká slečna slovy Jsou to takoví donkichotové naruby:

V tomto ohledu si na nedostatek příkladů ze života nemohu stěžovat, ale do smíchu mně nebylo a není.

A nejsou to spíš pikarové s pikareskních románů?

Já bloud na ně zapomněl!!! Velice děkuju za připomínku; teď bude paralela k dnešku dotažena. Pikaro čili šibal...