Dobrý den, úplně krátce a stručně se vrátím k dramatické výchově. Na prvním stupni bych tak příkrá nebyla a DV nezatracovala - je to cesta, jak dětem češtinu přiblížit, zlidštit a naučit je práci s jazykem. Ale ani já tím nemyslím "přehrávání scének" a deklamování. A souhlasím, že by měl být v tom případě člověk odborně vzdělán. V době, kdy jsem já absolvovala různé kurzy DV (kolem roku 1995 - 2000)se DV ani tolik neprofilovala jako směřování k divadelnímu tvaru, jako spíše to, čemu později říkáme výchova prožitkem. Řadu pedagogických dovedností, které se později objevily v jiných souvislostech, jsem se naučila právě na kurzech DV. Rozumíme pojmu dramatická výchova všichni stejně? A zpět k češtině - já tedy to spojení vidím - samozřejmě s jistými mantinely - jako spojení užitečné.

Dramatická výchova vás drží -to je dobře . Pojďme si na ni udělat více prostoru v novém vlákně - tady. Prosím, nesesedejte z klávesnic, jen změníte šuplíček . V novém vlákně najdete "vyzobané" příspěvky, které se DV již týkaly.

Myšleno snad specializačním, či specializovaným - speciální je bývalá zvláštní škola, pozůstatek sociálního inženýrství, jehož existenci partička PPP a většina veřejnosti prolonguje do 21. století... To jen ke gramotnosti. Zdejší debatu oceňuji, pokusím se Vaši inspiraci přenést mezi autorky standardu ČJL (+ Košťál) - ale nevín nevím..

Přátelé, kolegové, dovoluji si upozornit na tento analytický článek kolegyně A. Hesové. Přináší srovnání rozboru RVP ZV a bývalých osnov pro ZŠ: http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/11005/p ... ml/?rate=5
Článek uvádí závěr, který je formulací paradigmatického posunu RVP ZV oproti osnovám. V tomto smyslu nesmíme připustit cestu zpět!

Děkuji za odkaz. Určitě ho probádám.

omyl, speciální škola je bývalá pomocná, zvláštní školy se přejmenovaly na praktické, když už jsme u slovíčkaření

Proč ne speciálním? Myslím, že příslušníci speciálních jednotek nejsou absolventi zvláštních škol. Speciální střední škola, která vyžaduje talentovou zkoušku. Viz korpus.

Ohó, kam jsme se to dostali díky pár slovíčkům, že?
Tak trošku popoženu zpět k původnímu tématu.

Co dalšího vás napadá, když se řekne - tak jaký smysl má učit češtinu (nebo některé její složky...)? A jak to sdělit žákům?

Jak říkáte, rozebírat texty z literatury vždy a za každou cenu, to je asi křečovité a uměle vyvolané... Ale na druhé straně rozborem textu=úryvku z beletrie můžeme žákům ukázat a dokázat, že všechny ty přísudky,předměty a dokonce i doplňky skutečně existují i mimo uměle vytvořené a nalíčené úkoly z učebnic a "jazykové rozbory". Můžu vzít (tedy pracně vyhledat)odstavec skutečného literárního textu, který byl vytvořen k počteníčku, a ukázat žákům, že v něm najdeme třeba všechny ty druhy přísudků.

Děkuji, že jste se zapojil do diskuze.

Ukázat dětem, že přirozené texty obsahují všechny druhy přísudku samozřejmě můžu. Ale záleží na tom, jak to udělám. Prosté ukázání na přísudky asi vztah ke smyslu mít nebude. (Tedy tak jak to udělal p. Hausenblas v článku, na který odkazuji výše.) Spíš bych hledala způsob, jak v (pracně vyhledaném) textu ukázat, k čemu určité druhy používá autor.