Lucie Slejšková píše:
Neexistují přeci jen témata v češtině, která jsou sice obsahem RVP a našich ŠVP, ale reálný smysl pro žáky nemají?
Chtěl jsem sice původně napsat něco o smyslu náhledu do literární historie, ale odpovím na citovanou otázku. A není to tázání advokáta diaboli, je to zájem zcela legitimní.
Vlastně se ptáme
Co je to ten reálný smysl?Většinou se otázka formuluje slovy
K čemu to budou/budu potřebovat?Jsou věci, o nichž jaksi nepochybujeme - např. trivium neboli čtení, psaní a počítání. A pak jsou tu věci odtažitější, např. k čemu znát historická data nebo soustavu měkkýšů či teorii atomů. Kdesi výše jsem napsal, že školu chápu jako místo pro inspiraci. Je jednou z hlavních povinností učitele představit žákovi věci svého oboru tak, aby pochopil jejich souvislost s naším světem a se svým životem. Čeština je jedním z oborů, kde se žák vedle věcí ryze praktických velmi může naučit umění abstrakce. Čili být nad věcí, být od ní odtažen, vidět ji z různých úhlů - a tak ji umět lépe a přesněji např. popsat a pochopit a vysvětlit. Pomoci sobě i jiným zvolit věci ne špatné, ale dobré. I když se může zdát, že je toto umění abstrakce zásadní hlavně pro lidi vědy, je zásadní pro každého, kdo se nechce nechat zavalit, utopit v miliardách konkrétních věcí, zážitků, pocitů (máloco je dnes naléhavější problém). Např. tolik promýšlená čtenářská gramotnost je především věcí schopnosti abstrahovat a abstrahované formulovat. Pročpak asi pánové Holmes a Einstein tak rádi hráli na housle?
Češtinář může učinit zbytečným
vše, co se jeho oboru týká, když žáka naučí nelásce nebo rovnou nenávisti k jazyku a literatuře. To se může stát vždy, když je výuka nástrojem trýznění, nikoli poznávání (v širokém smyslu slova). Nástrojem samoúčelným, kde onen samoúčel může být jen nějak zabít čas oboustranně nesnesitelné hodiny. Což může nastat lehce vždy, když pořádně nevím, proč vlastně o věcech učím.
Čili pro začátek stačí položit si vždy otázku -
K čemu jim toto téma může být inspirací? Jaký problém jim může pomoci vyřešit? K čemu budou kompetentní, když věc zvládnou? Když si dokážu srozumitelně odpovědět, je naděje, že téma a jeho výuka bude mít
reálný smysl. Když si odpovědět nedokážu, pak reálný smysl pro mě nemá - a tím méně jej bude mít pro žáky.
Omlouvám se všem, kteří takové úvahy mají dávno za sebou a jsou pro ně banální všedností.