Děkuji nejprve kolegovi Skácelovi za příspěvek nepedagoga - bohemisty!

Vyzdvižení stylistiky a rétoriky je velice správné - a přiznám se, že dlouho cítím, že bych se žákům v tom měl věnovat více. Jen bych chtěl dodat, že právě literární historie a vztah k literatuře vůbec dodává schopnost umět mluvit s něčím v zádech, umět si představit analogii "svého příběhu" - a může to být příběh o agitaci výrobku automechanikova - s příběhy jinými. Čili vidím to komplementárně. Souvisí to i s častou odpovědí Je přece tolik krásných knížek...! Ano, je, ale proč mluvit zrovna o téhle, to musí být každému učiteli naprosto jasné (což vůbec není samozřejmá věc! kolik pedagogů uvažuje nad pragmatickou přiměřeností výuky různých literárních kánonů?).

Pokud jde o syntaktickou poznámku - v zásadě souhlasím. Výhody valenční syntaxe zatím běžná školní praxe spíše opomíjí. Ano, pořád ještě se mluví o ne - smyslech typu základní skladebná dvojice, event. dichotomii věta dvojčlenná - jednočlenná, když je k dispozici tisíckrát logičtější (a praktičtější!!) dichotomie věta podmětová, bezpodmětová.

Mám praxí ověřeno, že žáci snadno porozumí pojmům predikát a predikátor, což jim vysvětlí záhady typu Jaký je předmět ve větě Karel chytal lelky.? Jistěže se jedná o poučení o těchto pojmech na úrovni základní!

Byl bych jinak k syntaxi vstřícnější. Je pravda, že existence syntaktických a sémantických pádů při hledání závislostí větných členů způsobuje problémy, ale!! To, co je důležité, je, že si žák mj. při syntaxi osvojí takříkajíc cit pro materiál. Pro každé řemeslo je důležité, abychom ctili vlastnost dřeva, kovu, kamene; jinak nic nedosáhneme. A dobrý rétor a stylista se prostě bez citu k materiálu neobejde.

Pokud jde o tzv. povinnou četbu, to je složitá kapitola. Sám zadávám (na vyšším gymnáziu) skutečně nejčastěji pasáže (abychom mohli mluvit a společně provnímaných textech), málokdy dílo jako celek. Budu rád, když vás to zaujme, ale neužasnu, když se k tomu vrátíte po čtyřicítce, říkám žákům.

U klasiků typu Erben, Němcová, Mácha nejvíce záleží na schopnosti přiblížit text jako aktuální. Zrovna jsem se vrátil z hodiny u sekundánů (anal. sedmáků), kde jsem mluvil o Vodníkovi. Pokud ten text vnímáme jako pohádku, je to možné, ale je to škoda. Stačilo, abych jim doporučil představit si, že oni jsou Dcera a domů si chtějí přivést kluka - Dje s dredy a tetováním - a hned jsme byli u jinakosti a viditelném podkladu dilematu, kdy Dcera volí mezi Ženichem a Matkou. A hned viděli Vodníka jinak.

S lovem textů netradičních víc než souhlasím!!

Vynikající řešení našich otázek se skrývá zde!!!

Povinná četba pro každého češtináře!!!

Především však diskuse...!!!

To ale nejsou přece dvě dichotomie, ale dva názvy pro tutéž dichotomii. Poslední vydání Č8 a Č9 v SPN uvádí např. věty bez podmětu (jednočlenné), věty s podmětem (dvojčlenné). Nevidím v tom podstatný (vůbec ne tisíckrát...)rozdíl, vidím rozdíl pouze terminologický. Problém vidím (a právě zde) v nejednotné terminologii učebnic a školních pomůcek. (Např. v Průvodci ČJ (Didaktis) se uvádí ještě starší název pro větný ekvivalent jako jednočlennou větu neslovesnou. To už pak pravda vychází z dichotomie odlišné.)

Existuje jakýsi materiál z MŠMT (nezávazný), který shrnuje, jaké pojmy mají používat češtináři a zřejmě i tvůrci učebnic. Problém se ukázal u testových úloh z připravovaného Standardu, kde určití autoři používají v otázkách pojmy, s nimiž se žák nemusel setkat, a kvůli tomu nemůže vyřešit úlohu správně... Přitom lze vytvořit i úlohy bez pojmů, které zjišťují opravdové pochopení daného jazykového jevu!

Tento příklad mi vrtá hlavou. Dcera přece nevolí (jen) mezi Ženichem (ten ji unesl, asi znásilnil a nechal porodit v zajetí - to už připomíná jiné současné příběhy) a Matkou, ale především mezi Dítětem a Matkou. Ne? Kromě toho tuším, že takovéto přibližování textu musí mít někde hranice, aby Erben (nebo kdokoliv) byl ještě Erbenem. Se vším všudy, nejen v tom ze souvislostí vypreparovém příběhu. Děti určitě vidí Vodníka jinak, ale nevím, jestli ještě vidí toho Erbena. P.S. Co by pak byla Polednice? Zfetovaná matka, která zardoucí dítě v děsivé houbičkové halucinaci?

Děkuji za nové příspěvky do diskuse. Oceňuji hlavně příspěvek pana Skácela a prosím, přispívejte svými názory dál. Zatrhla jsem si několik vět, které by mohly pomoci hledat ten správný směr.

Např.: ...hlavním smyslem češtiny je znalost stylistiky a rétoriky. Pouze s těmito znalostmi se může člověk vyjadřovat přiměřeně situaci a zajímavě...
...vybíral bych jednotlivé povídky, krátké novely a podobně...
...existuje něco jako pravovalenční slovesa, která aby tvořila gramaticky správnou větu...

...cit pro materiál... (p. Zajíček)

Vybrala jsem tyto příklady, protože se nejvíce blíží mým názorům.

I když... občas zaslechnu kritiku na čtení oněch krátkých příběhů. Myslí se tím hlavně výuka čtení na základní škole, kde se dává přednost krátkým ukázkám v čítance. Tady bychom měli žákům zase nabídnout četbu celé knihy.(občas) Ale to je asi trochu jiný případ než doporučená četba.

Co se týká Vodníka, spíš souhlasím s panem Sotolářem. Asi ve Vodníkovi vidím něco jiného. Ale myslím, že právě tohle je cesta, jak přiblížit literaturu žákům. Tedy najít onu skulinku, ve které by našli spojení se svým životem. V řeči čtenářských strategií nejen jim vysvětlit obsah a smysl, ale umožnit jim, aby ono spojení našli sami.

Školská jazykovědná terminologie: MŠMT nebo Jazykovědné sdružení České republiky nebo zde na Portálu: článek

Nejdřív chci jen poznamenat, že Erben je extraligově dobrý básník, kterému neublíží ani moje svévolné výklady. Zůstává jím před nimi i po nich.

Jeho příběhy jsou - jako u klasických dramatických příběhů také skoro vždy - postaveny na dilematu dvojí (či několikeré) volby, z nichž žádná není jednoznačně dobrá. (Připomínám, že dceru k jezeru cos nutí, že Vodník není osoba, která ji jednoznačně unáší. Že ji pak ve vodě cosi rmoutí, to je jiná věc. To se stává často...) Vodník jako příběh je postaven na dilematu volby Dcery, která volí mezi Matkou, Mužem a Dítětem, přičemž ta její Matka poněkud zapomíná, že Dcera je rovněž Matka a navíc Žena. Dcera tu prostě má vyřešit, čím je víc - poslušnou Dcerou, dobrou Matkou, nebo Ženou? Strašlivě se to v ní mele a pak ji to taky semele. Když mluvím o Vodníkovi, epizoda s představou Vodníka jako dredatého DJe je pouze část výkladu. To, k čemu chci žáky dostat, je fakt, že Erben do těch příběhů ukládá základní dilemata našich životů, s nimiž se dříve či později potkají, a je proto dobré se je v těch básních naučit vidět. Proto je také dobré se poučit, jak ty příběhy dopadají (protože mytologie nelže).

Pokud jde o Polednici, to je příběh Matky, která pozbyla k Dítěti trpělivost a vyhrožuje mu, protože jí dítě bere čas. Za to přijde trest. Něco, co jí to Dítě vezme. Kdo nedá Dítěti to podstatné, co Dítě potřebuje, tj. čas, přijde o ně. Je pak už jen věcí fantazie, co je to Polednice a co to znamená přijít o někoho a jak to vypadá v tzv. skutečnosti.

Ale proč právě Polednice? A Vodník? A Lesní panna? Nepopírám v žádném případě tu důležitou strategii propojení literárního díla se součastností a žákovou zkušeností,

ale je tu také ten rozměr historický. Národní obrození. Romantismus. Sběratelství. Ohlasová poezie. Abychom viděli i toho Erbena a nejen ten příběh. Ale co s tím na základní škole?

A vůbec gramatice. Kromě citu pro materiál také rozvíjí jakési to abstraktní myšlení. To není jen doména matematiky. Zmiňuje se o tom myslím ve své videohodině i pan Kostečka.