Mgr. Ludmila Kovaříková píše:
A máte nějaké konkrétní nápady, třeba mě by zajímalo, jak využít Facebook.
Mně se velice líbí Vaše navržené téma
Jaký smysl má učit češtinu - jak to vysvětlit žákům? A byl bych pro samostatné okýnko
Čeština ve škole a elektronický svět (jak skvěle lze např. využít youtube, o tom nemusíme pochybovat), protože to je pole mimořádně zajímavé – a musíme se jím všichni, dříve či později, velmi intenzivně zabývat.
Tento prostor bych si ale dovolil zase vrátit k základním otázkám – např.
Jaký to má smysl? Nechám (nerad!!) stranou filozofická přemítání na tohle téma a pustím se do tématu, který bývá ve škole problém –
jak motivovat žáky pro poezii? Jak jim vysvětlit půvab četby a tvorby básniček? Vyložím na příkladu, jak to učím primány čili šesťáky.
Nejlepší zkušenosti mám s postupem, který de facto kopíruje sám vznik poezie.
Na začátku stojí otázka
Kdo má rád poezii? Kdo má rád básničky? Žáci spíše masově křičí
Fuj, básničky,bleeee, zpaměti atd. nikdy!!! Dobře, říkám, a máte rádi nějaké, jakékoli, písničky? To už je lepší, padne pár názvů zpěváků a kapel, které většinou neznám. A teď vám ukážu, říkám, jak může vzniknout písnička, která je vlastně básnička.
Za tímto účelem používám prastaré dvojverší, které si pamatuji z roku 1969 – tehdy jsem ho totiž, jsa malinkým druhákem, musel opsat stokrát (a od té doby nesčetněkrát využil, děkuji, soudružko!!!):
Vesele do školy, vesele ze školy,
vesele každý den do práce všichni jdem!!!
Žáci si píší do sešitu, pozoruji jejich kyselé obličeje. A teď, říkám, co je na tom písničkového? Po chvilce objevíme pojem
rytmus. Zazpívám to jako valčík (osvědčilo se mi ukulele, je to legrační nástroj a unesete ho za malíček) a vysvětlím, že u básniček to není valčík, ale
daktyl. Naučím je zápis daktylu ve známém
schématu a vidím, že je to začíná nudit. Sliboval zábavu a je tu nový pojem a jakýsi graf!!! Trošičku situaci zachráním tím, že je naučím slovo
daktylos – prst – a vysvětlím, jak si lehce pojem daktyl zapamatovat; oba jsou „tříčlánkové“, to Řekové dělali pořád, takové pomůcky. A teď, říkám, od valčíku k rocku. Znáte rock? Hudbu mého mládí? Ano, znají, alespoň to říkají. A teď stačí jednoduché kouzlo. Jedna řada studentů – nebo skupina, když je prostor si stoupnout – dělá bicí, další basu atd. Rozjedeme jednoduchý základní rockový rytmus – lehká, těžká, lehká, těžká – čili
jamb –
nepřízvučná, přízvučná, nepřízvučná, přízvučná…. (ale to ještě nevědí, že je to jamb). Třída řičí a do toho já velmi rytmicky deklamuju – rapuju – „zpívám“ tento text – čili nechám volnou dobu na počátku, nebo, pro češtinu také vhodně, připojím třeba slůvko TAK -
Tak vesele do školy!! Vesele ze školy!!
Vesele každý den - do práce všichni jdem!!!
Najednou je tu rocková písnička;a stejně to lze udělat třeba s
Prší prší jen se leje. Tam se ani nemusí dělat ta předrážka!!!
Když do toho jdeme se zápalem, garantuju, že to nemůže nebýt úspěšné.
Vzájemně si předvedeme sílu, kterou má v sobě základní kvalita poezie –
rytmus. Žáci už většinou nikdy neřeknou ten hloupý nesmysl, že poezie je, když se „…to rýmuje“. Rým má čas. Teď je prostor na rytmizování slov, hledání pojmu
verš, prostě kombinace zábavy a poučování (= o tom, co je poezie).
Další fáze je hledání toho,
co básník říká (oblíbená otázka Co chtěl říci? je na škodu, těžko to totiž kdo může vědět, dokonce ani učitelé to často nevědí přesně
). Nedám dopustit na již citované básníky – Šrut, Havel, Jirous, Frynta, Hiršal….. atd.atd.atd., většinou se něco najde i v čítance. Do toho pokusy o vlastní tvorbu, po kouskách!!! Ale to je téma na jiný příspěvek – o obsahu poezie. Pro začátek stačí báseň o radostné škole (nebo nějakou jinou, kterou "znají všichni", přeříkat tzv.
vesele nebo tzv.
temně - ano, jak to dělá slovinský Laibach - a hned je vidět kus toho, čemu se říká
obsah.
… a někdy na konci, už na velkém gymnáziu, se také bavíme o tom, jak prostředky uměleckého stylu slouží např. totalitnímu nebo obecně demagogickému (slovesnému) projevu v žánrech, které na to na první pohled nevypadají. Rudé právo je k dispozici v elektronickém archívu, současných vhodných např. publicistických projevů víc než dost. Studenti poznají, že rozumět poezii opravdu má smysl… ale základ musí mít ze základní školy.