Děkuji. Já nechávám četbu dětí na jejich výběru. Úplně doporučená četba se mi neosvědčila, ale ráda jim nosím nové knihy, které jsem koupila pro školu nebo pro sebe. Když si tedy někdo neví rady, může se inspirovat mým výběrem.

Další inspirativní nápad pro diktáty! Už přesně vím, s jakým předmětem propojím ten následující. I když on to vlastně asi diktát v pravém slova smyslu nebude. Možná spíš příběh, který bude navazovat na dějepis a práci s předvídáním.

Ještě jsem si vzpomněla, že s mladšími dětmi jsem pracovala např. tak, že dostaly text , ve kterém byla vynechána různá slova, která měly doplňovat. Obtížnost určujete vy. A zase to může navazovat na jiný předmět.

Další varianta: každý žák si vybere jeden gramatický jev a napíše minipříběh tak, aby se tam onen jev vyskytl co nejčastěji při zachování srozumitelnosti. Pak to (někdy v budoucnu, bez upozornění, zadám jako diktát. A děti jsou potěšené ).

Něco takového jsem také měla na mysli. Myslím, že v pondělí budou žáci psát svůj "diktát" na shodu.

((Nechci rušit na koncertě... Kdybyste měli dojem, že vás v průběhu hry napadlo nové hudební téma a že byste ho chtěli podržet, založte si Nové téma, prosím, udržíte si tak přehlednost nápěvů a i ostatní to snadněji vyslechnou... což mi připadá opravdu důležité!
Je možné, že to za vás časem udělají i moderátoři, uvidíme.
Lenka))

Sdílím to, co napsal O. Hausenblas - tento portál a teď i tato diskuse jsou velkým potěšením. Kolik učitelů o své práci přemýšlí a zkouší změnit práci v českém jazyce a kdo se drží kopyta synchronní analýzy jazykových prostředků a slohy dětí ani neplánuje, ani neučí a ani nečte (stejně to stáhnou ) Nemluvě o využití prostředí pro většinu dětí domácího, tedy sítě, sociálních sítí, diskusí, blogů; aúúú??
Zato jim to pěkně nandá při testech z výjimek (nebo prý nově vyjímek??)
No nic, dík, přeji krásný chladný večer!

Po přečtení vašich příspěvků se mi hned v hlavě urodily nějaké nápady - leckdy opravdu stačí ťuknout... . Psát "dějové" diktáty se mi daří i u malých dětí, vymýšlím si je také sama, většinou podle situace ve třídě.

Diktáty píšu zřídka. Snažím se do jejich přípravy zapojit i žáky. Většinou začnu psát příběh - ten nadiktuji coby diktát. Žáci pak v příběhu pokračují - čteme si je a vybíráme nejlepší pokračování. A za čas zas vymyslím pokračování já - a "diktuji".

Vidíte,vůbec bych nevěděla, že tolik lidí připravuje diktáty jinak, kdybyste to tu nenapsali. Dnes jsme takové psaní diktátu poprvé zkooušeli, raději ve dvojicích, aby si děti zvykly.



A máte nějaké konkrétní nápady, třeba mě by zajímalo, jak využít Facebook.
Se sedmáky jsme se pustili do psaní blogu: http://goo.gl/lSBgd Kromě psaní popisu jsme se zabývali tím, jak správně napsat komentář.
(Nebuďte prosím moc kritičtí, je to pro nás poprvé.)

Mně se velice líbí Vaše navržené téma Jaký smysl má učit češtinu - jak to vysvětlit žákům? A byl bych pro samostatné okýnko Čeština ve škole a elektronický svět (jak skvěle lze např. využít youtube, o tom nemusíme pochybovat), protože to je pole mimořádně zajímavé – a musíme se jím všichni, dříve či později, velmi intenzivně zabývat.

Tento prostor bych si ale dovolil zase vrátit k základním otázkám – např. Jaký to má smysl? Nechám (nerad!!) stranou filozofická přemítání na tohle téma a pustím se do tématu, který bývá ve škole problém – jak motivovat žáky pro poezii? Jak jim vysvětlit půvab četby a tvorby básniček? Vyložím na příkladu, jak to učím primány čili šesťáky.

Nejlepší zkušenosti mám s postupem, který de facto kopíruje sám vznik poezie.

Na začátku stojí otázka Kdo má rád poezii? Kdo má rád básničky? Žáci spíše masově křičí Fuj, básničky,bleeee, zpaměti atd. nikdy!!! Dobře, říkám, a máte rádi nějaké, jakékoli, písničky? To už je lepší, padne pár názvů zpěváků a kapel, které většinou neznám. A teď vám ukážu, říkám, jak může vzniknout písnička, která je vlastně básnička.

Za tímto účelem používám prastaré dvojverší, které si pamatuji z roku 1969 – tehdy jsem ho totiž, jsa malinkým druhákem, musel opsat stokrát (a od té doby nesčetněkrát využil, děkuji, soudružko!!!):

Vesele do školy, vesele ze školy,
vesele každý den do práce všichni jdem!!!

Žáci si píší do sešitu, pozoruji jejich kyselé obličeje. A teď, říkám, co je na tom písničkového? Po chvilce objevíme pojem rytmus. Zazpívám to jako valčík (osvědčilo se mi ukulele, je to legrační nástroj a unesete ho za malíček) a vysvětlím, že u básniček to není valčík, ale daktyl. Naučím je zápis daktylu ve známém schématu a vidím, že je to začíná nudit. Sliboval zábavu a je tu nový pojem a jakýsi graf!!! Trošičku situaci zachráním tím, že je naučím slovo daktylos – prst – a vysvětlím, jak si lehce pojem daktyl zapamatovat; oba jsou „tříčlánkové“, to Řekové dělali pořád, takové pomůcky. A teď, říkám, od valčíku k rocku. Znáte rock? Hudbu mého mládí? Ano, znají, alespoň to říkají. A teď stačí jednoduché kouzlo. Jedna řada studentů – nebo skupina, když je prostor si stoupnout – dělá bicí, další basu atd. Rozjedeme jednoduchý základní rockový rytmus – lehká, těžká, lehká, těžká – čili jamb – nepřízvučná, přízvučná, nepřízvučná, přízvučná…. (ale to ještě nevědí, že je to jamb). Třída řičí a do toho já velmi rytmicky deklamuju – rapuju – „zpívám“ tento text – čili nechám volnou dobu na počátku, nebo, pro češtinu také vhodně, připojím třeba slůvko TAK -

Tak vesele do školy!! Vesele ze školy!!
Vesele každý den - do práce všichni jdem!!!

Najednou je tu rocková písnička;a stejně to lze udělat třeba s Prší prší jen se leje. Tam se ani nemusí dělat ta předrážka!!!
Když do toho jdeme se zápalem, garantuju, že to nemůže nebýt úspěšné.

Vzájemně si předvedeme sílu, kterou má v sobě základní kvalita poezie – rytmus. Žáci už většinou nikdy neřeknou ten hloupý nesmysl, že poezie je, když se „…to rýmuje“. Rým má čas. Teď je prostor na rytmizování slov, hledání pojmu verš, prostě kombinace zábavy a poučování (= o tom, co je poezie).

Další fáze je hledání toho, co básník říká (oblíbená otázka Co chtěl říci? je na škodu, těžko to totiž kdo může vědět, dokonce ani učitelé to často nevědí přesně ). Nedám dopustit na již citované básníky – Šrut, Havel, Jirous, Frynta, Hiršal….. atd.atd.atd., většinou se něco najde i v čítance. Do toho pokusy o vlastní tvorbu, po kouskách!!! Ale to je téma na jiný příspěvek – o obsahu poezie. Pro začátek stačí báseň o radostné škole (nebo nějakou jinou, kterou "znají všichni", přeříkat tzv. vesele nebo tzv. temně - ano, jak to dělá slovinský Laibach - a hned je vidět kus toho, čemu se říká obsah.

… a někdy na konci, už na velkém gymnáziu, se také bavíme o tom, jak prostředky uměleckého stylu slouží např. totalitnímu nebo obecně demagogickému (slovesnému) projevu v žánrech, které na to na první pohled nevypadají. Rudé právo je k dispozici v elektronickém archívu, současných vhodných např. publicistických projevů víc než dost. Studenti poznají, že rozumět poezii opravdu má smysl… ale základ musí mít ze základní školy.

Těch nápadů! Ale nevím, jestli bych zvládla rapovat.

Asi máte pravdu, můžeme založit zvláštní vlákno na elektronický svět. Mně jen připadalo, že to smyslem výuky češtině vážně souvisí. (teorie informační gramotnosti - schopnost zpracovat a sdílet informace)

Prosím, přidejte víc nápadů!