klíčové téma: zvuk hudebních nástrojů
Vzpomenete si na písničku "My jsme muzikanti, my umíme hráti, my umíme taky...." kde se několikrát opakuje "a to na bubínek (trumpetu, basu, housličky)" a sbor se ptá "jak se na něj hraje?". Nejde o tuto písničku, ale o poznání zvuků skutečných hudebných nástrojů, způsob hry na tyto nástroje a možná inspirace dětí k touze naučit se na některý nástroj hrát.
Děti i dospělí jsou denně bombardováni syntetickými zvuky, většinou nepodobnými původním hudebním nástrojům, nebo co je horší, syntetickými zvuky napodobujících skutečné nástroje pomocí hudebních vzorků (samplů), kde lze napodobit mnoho různých nástrojů dechových, klávesových, vox humanum, sbory, bicích, včetně různých efektů.
Lidé na obrazovce vidí dva hudebníky za klávesovými nástroji a slyší z plejbeku celý orchestr, včetně saxofunu, bicích, basového doprovodu.
Je výborné, že hrajete na kytaru, různé Orfovy hudební nástroje jsou pro prvňáčky také dobré, ale děti by měly slyšet skutečné hudební nástroje jak v reálu, tak třeba i zprostředkověn z dobrých (originálních) multimediálních záznamů.
Pokud máte k dispozici elektronický klávesový nástroj, je jasné, že je to snadno přenosná a laciná náhražka pianina nebo klavíru a že má svůj elektronický zvuk, samozřejmě s různými efekty. Právě proto by děti měly znát nejdříve zvuk skutečných nástrojů ještě dřív, než budou poslouchat tyto hudební berličky.
Další barbarství zvukařů a hudebních režisérů je například pohled na lidovou hudbu se skutečnou dřevěnou basou (kontrabasem) a pro lepší efekt je slyšet tvrdý zvuky basovky (basové kytary, kytarbasy).
|
|