Citace:
Odchod ze třídy, resp. řazení u dveří, mi poradila kolegyně: Ke dveřím jdou jako první ti, kteří mají modré bačkorky... Dál zvednou židličku a seřadí se ti, kteří mají pantofle...
Fantazii se meze nekladou, takže příště lze posílat podle triček apod.
Tento způsob také využívám, a to především k přesunu na koberec nebo zpátky do lavic. "Na naši ledovou kru se přesune ten, kdo má doma kočku (psa, ptáčka, rybičky...), kdo byl o víkendu na výletě (jezdil na kole, maloval si, koukal na TV...)" Člověk se tak také o dětech něco dozví Fantazii se meze nekladou, takže příště lze posílat podle triček apod.
Jinak mám letos také prvňáčky a zatím je to opravdu hodně o trpělivosti. Sešlo se mi několik živějších dětí a největší obtíže mám s tím je zklidnit, abychom mohli v klidu pracovat. To neustálé připomínání a opakování, že při práci nemluvíme, že nemůžeme mluvit všichni najednou, že se musíme hlásit a že u toho nemusíme na paní učitelku volat a apod. je vyčerpávající. Ale já si říkám, že opakování je matka moudrosti a že za nějakou dobu si snad už přeci jen zvyknou
Ráno, když děti dorazí do třídy, několikrát připomenu, že růžový notýsek mi dají otevřený na stůl na posledním razítku, že na stole budou mít penál a sešity, které jim ukážu. Tady se mi moc líbí řešení Pavlíny:
Citace:
Přípravu na další hodinu jsem řešila tak, že jsem příslušné učebnice/sešity opřela o tabuli, takže všichni koukli a popořadě si stejné materiály připravili na lavici.
Určitě lepší než si pořád třepit pusu a každému to ukazovat zvlášť - hned zítra to opřu o tabuli