Dobdý den,
Možná s dětmi píšete čtenářské deníky, možná zpracováváte mimočítankovou četbu dětí úplně jinak.
Zajímalo by mě, jak to děláte právě u Vás?
Zakládáte s dětmi čtenářské deníky? Jakou mají podobu? Do jaké míry určujete žákům povinnou četbu? Jak ve vaší škole prezentujete knihy?

Dobrý den,
vybavuji si velmi rozsáhlou diskuzi na České škole právě na toto téma...

Čtenářské deníky samozřejmě stále "provozujeme". Mohu popsat dva postupy - můj a kolegyně z paralelní třídy. Oba popisují práci na 1. stupni, ročníky 3. - 5.:

Čtenářský deník 1
Žáci nemají zadáno CO mají číst. Pouze si jednou za půl roku přineseme všichni knihy do školy a ujasňujeme si, které knihy jsou vhodné a které méně.

Když žáci začnou knihu číst, zapíší si: název, autor, ilustrátor, počet stran. Čtenářský deník odevzdávají každý týden v určený den. Zápis obsahuje: datum, počet přečtených stran, podpis rodičů. Co mají zadáno je počet povinně přečtených stran (odstupňováno podle věku a schopností dětí - např. v 5. ročníku čtou min. 15 stran týdně, dys-žáci mezi 5 a 10). Pokud je kniha hodně dlouhá, pak občas při kontrole deníku připíšu nějakou otázku, úkol, např. vypiš hl. postavy, v jaké době se kniha odehrává, vypiš zajímavý citát apod.

Když dočtou knihu následuje prezentace knihy před třídou (podmínkou je také knihu přinést). Prezentace je zakončena dotazy žáků.

Čtenářský deník 2
Žáci nemají zadáno CO mají číst. Deník se vybírá jednou za dva měsíce a žáci mají mít přečtenu jednu knihu. O prezentacích nevím.

Dva zcela odlišné přístupy.
A jaké jsou ty vaše zaručené kuchařky?

před pár lety u nás učila mladá kolegyně .. chtěla, aby děti četly, chtěla, aby si vedly čtenářský deník .. tuším, že tam měly být jen základní informace o knize

to bylo halooo .. jak mezi dětmi, tak mezi rodiči

jsem ostuda, že to nevím jistě, ale tuším, že u nás se po dětech ani na I. ani na II. stupni čtenářský deník nechce

v březnu jsem se snažila prostřednictvím školního webu čtenářské téma oživit, založila jsem tam takový deníček, kam se mělo zapisovat co kdo daný den četl .. měsíc jsme tam s naším Honzíkem vedli samomluvu

Když jsem mluvila v předchozím příspěvku o diskuzi na České škole, tak tam nejčastěji zaznívaly dva názory:

1. číst, číst, číst - má to jen klady (kromě Vámi jmenovaných bych ještě přidala "vyfocení si" některých pravopisných jevů);
2. "je to nejlepší cesta, jak dětem čtení zprotivit".

Kde bude pravda? Jak pomoct a neuškodit?
Dobrý učitel si klade stále tytéž podobné otázky

PS: Jediné, co je všemi kladně hodnoceno jsou návštěvy knihoven. Když nastane dobrá kontelace a sejdou se zapálená učitelka a knihovnice, musí to být terno.

jako hodně smutné mi loni na konci školního roku přišlo prohlášení deváťáka studenta "nikdy jsem nepřečetl knížku a oni po nás chtějí, abychom jich přečetli DESET!!! za školní rok"

výhodu naše škola má jednu obrovskou a ne zcela využitou .. obecní knihovnu v budově školy, kde knihovnici dělá vychovatelka školní družiny

Dobrý den, stále se snažím bojovat o to, aby děti nějaký čtenářský deník přinesly. Shrnuto za několik let učení, většina je opsaná. Taky jsem zažila "haló", když se rodiče hájili papíry z PPP. V předcházejících odpovědích se mi líbí hlavně to, že děti přinesou do školy knihy a ujasňujete si, které jsou vhodné. Tento nápad se pokusím použít.
Pro vypracování čtenářského deníku jsem vypracovala dětem otázky z Kritických listů. Žáci však odpovídaly značně obecně, a tak jedna kolegyně začala vést hodiny literání výchovy právě podle těchto otázek. V devátém ročníku jsem se snažila o ucelenější výpověď. Především mi šlo o to, aby žáci sami použili jednotlivé strategie čtení, které jsem se je snažila naučit - často bezvýsledně. Proto jsem slabším žákům kopírovala delší povídky, např. Bradburyho, Poea, Čapka. Výsledky ze zápisů nic moc, ale člověk se poučí z chyb. Hlavně musím být důslednější.
Jinak mám pocit, že nás nikdo interpretaci neučil, jednalo se spíš o literární teorii, kterou sice lze použít, ale často člověku chyběla skutečná syntéza všech nápadů.

Nejdůležitější formativní úlohu ohledně četby hraje podle mne rodina. Začíná to tím, že tatínek nebo maminka dítěti před usnutím čtou (kdesi jsem četl, že pokud se tak děje, působí to nesmírně blahodárně na celkový intelektuální rozvoj dítěte). Pozitivně působí i fakt, zda dítě vyrůstá v bytě, kde je v nábytkovém inventáři dobře vybavená knihovna.

Pokud dítě vyrůstá v nepodnětném prostředí, škola s tím moc neudělá. Láska k četbě se dá prostě těžko naučit, člověk k tomu musí dojít sám. Souhlasím s názorem, že velice přínosná se jeví spolupráce mezi školou a místní knihovnou, knihovníci umí dnes vytvářet hezké motivační programy.

Co se týče mých zkušeností, v poslední době se mi osvědčila podoba deníku publikovaná na DUM na adrese http://dum.rvp.cz/materialy/ctenarsky-denik.html.

Žáci řadí pracovní listy do vlastních portfolií a knihy prezentují. Samotná forma deníku je hodně postavena na myšlence tzv. podvojného deníku, což je věc, tuším, že z dílny RWCT. Žáci jsou vedeni prostřednictvím četby k vlastnímu sebepoznání. Při prezentaci knihy se mi osvědčila pomůcka publikovaná rovněž na DUM na adrese http://dum.rvp.cz/materialy/rady-ke-zpr ... knize.html.
Prezentace knihy by měla být víc než jen sdělení obsahu.

Před několika lety jsem zkusil pro zpracování propojit informatiku a čtení, tedy referáty vystavit na internetu. Začal jsem s páťáky, postupně se nám to rozrostlo do čtyřky a dva roky už sem své první referáty vystavují i třeťáci (http://knihaknih.ic.cz).

Haló, je tu někdo, kdo s nadšením četl povinnou četbu?

Já!

Když vzpomínám na "školní čtení", tak mě vždycky zajímaly knihy, o kterých učitelé hovořili s jistou dávkou osobní zanícenosti a vlastních zážitků. Když to nebylo jen suchopárné popisování (vyšlo to v..., souvisí s..., znamená to... apod., to si totiž člověk najde v každé chytré knize), ale čtenářské vyznání.