Dobrý den, Petro, Romano a další
Učím na prvním stupni. Poprvé jsem skupinovou výuku zkoušela už v MŠ, ale velice zjednodušeně, například děti skládaly rozstříhanou postavu člověka na tolik kusů, kolik jich bylo ve skupině, ale každý mohl přídat jen jeden a postupně od hlavy k patě či naopak. Nebo navlékaly korálky a zase po jednom. Nebo práce s obrázky - jeden řekl název zvířátka na obrázku, druhý ze skupiny řekl, kde žije, třetí předvedl jeho zvuk a tak se střídaly apod....To je úplný prvopočátek, tomu se ještě KV nedá ani říkat, ale snažila jsem se o to, aby se naučily pracovat ve skupině, počkat, až budou na řadě, nechat mluvit ostatního. Reflexe jsem nedělala vůbec. To vše jsem prováděla ale velmi krátkou dobu a nenásilně. S těmi stejnými dětmi jsem pak šla do 1. třídy, takže jsem je měla "načaté" a na tuto činnost si zvykly téměř hned, bylo to pro ně automatické, vůbec nikdo nad tím nepřemýšlel.
Prováděla jsem výzkum v rámci SZZ z pedagogiky na téma Jak zavádět KV do 1. třídy. V rámci toho jsem celý rok s dětmi pracovala metodou KV a srovnávala ji s jinými organiz. formami. Ve výzkumu (dotazníky, pozorování, besedy) jsem dospěla jen k jednomu negativu, a to byla schopnost reflexe vlastní činnosti u tak malých žáků. To jim opravdu nešlo. Jinak to pro ně bylo naprosto přirozené.
Co se týče vyšších ročníků, tak s tím zkušenosti nemám, ale myslím si, že je možné začít kdykoliv, ale dle mého názoru, čím později, tím hůře. Ne hůře, ale určitě nastanou problémy než si žáci zvyknou na nový způsob práce. Jak říkám, já jsem si je na to přípravila, tento způsob práce jsem pak s dětmi předvedla rodičům na ukázkové hodině a nikdo to nijak neřešil. Šlo to okamžitě samo. Ta první třída, nebo možná i vstup na 2. stupeň takže šestá jsou takové zlomové okamžiky. V těchto třídách bych začala. Ale rozhodně jsem nikdy neslyšela ani nečetla, že by se nedalo začít i v jiné třídě, ba naopak: nikdy není pozdě. Jen si vybavuji z jednoho semináře KV, že paní učitelky z druhého stupně, které jej absolvovaly se mnou, byly dost skeptické a trdily, že si to neumí představit. Ale každá třída je jiná. To se nedá tak říct. Je možné začít opravdu pomaličku nejprve s jednoduchými technikami.
Co se týče počtu dětí ve třídě, v tom bych vůbec neviděla problém. Jde o to, jak je velká jedna skupina. Doporučuje se 3 až 5 dětí (Já jsem zatím vždy pracovala se třemi dětmi ve skupině.)
Počet skupin ve třídě není tak důležitý, navíc existují metody práce, při kterých nejen, že spolupracují žáci uvnitř skupiny, ale i skupiny mezi sebou. Třeba skvělá technika Bzučící skupiny, Metoda tří barev, která se podle mne daleko více hodí na 2.než na 1. stupeň.(Můžu později popsat podrobněji na příkladech, pokud budete chtít.)
Vůbec bych se toho nebála. Po prázdninách začne nový školní rok, tak proč nepřijít s něčím novým? Rozhodně bych ale doporučovala mrknout na literaturu paní Kasíkové.
Velmi čtivá a srozumitelná je Učíme se spolupráci spoluprací, tam jsem záměry pochopila hned, dále Kooperativní učení a vyučování, kde najdete teorii, ale i přímo techniky KV, mnoho z nich se podle mne svou organizační složitostí více hodi na 2. st. a nakonec Učíme se spolupráci spoluprací 2, kde najdete v "šanonu" uspořádané hry a techniky KV, zaměřené hlavně na sociální učení. Je to spíše metodická pomůcky.
Snad jsem Vám odpověděla a pomohla.
Zkuste to, za to nic nedáte. Nikomu tím neublížíte. Máte další dotazy? Sem s nimi!
Petra Stan
