Zdravím a přidávám tip na další výbornou publikaci, se kterou jsem před lety pracovala.
Dana Sklenářová: Vyvozujeme písmena pohádkami (dramatizace, relaxace). Blug, 1994. Monika

Úplně z té diskuse cítím, jak tu práci děláte rády, to je báječné.
Protože se shromáždilo již mnoho podnětných postřehů, dovolím si dosavadní diskusi shrnout, aby nic nezapadlo a mohli jsme to dál rozvíjet.

Zlaté pravidlo:
Důležité je udělat hodiny zajímavé - tzn. střídat činnosti, soutěžit, zařazovat relax. chvilky a hlavně chválit, povzbuzovat a motivovat.

Zkušenosti odjinud, které pomohly:
- seminář Tvořivé školy Ma a Čj v 1.roč. (lektorka Anna Hlávková, získají se zde učebnice i metodiky)

Praktické rady:
- na matematiku sešit s velkými čtverečky (dětem to pomáhá psát úhledně a přehledně)
- ranní kruhy (např. v pondělí ráno a v pátek odpoledne): navodí příjemnou atmosféru, napomůže tvorbě kolektivu, podporuje dobré vztahy mezi spolužáky; více o ranních kruzích v blogu Pavlíny Hublové ZDE.

Doporučená literatura:
- viz přiložený soubor
-časopis Učitelka z mateřské školy (nakl. Ediba)

Pomůcky:
- pomůcky do výuky předevšm pro 1. třídu: http://skola.hrou.sweb.cz/index.htm

Něco navíc:
- výběr učitele, resp. metody pro své dítě v 1. třídě – zkušenost z tzv. Miniškoličky

Máte nějaké další praktické rady?

Možná bych mohla přidat, jak se dění ve třídě vyvíjí dál...

• Už si přeci jen můžeme víc hrát. Myslím, že jsem si jistější v mnoha věcech. Také se mnoho postupů a aktivit více méně opakuje.
• Nesmírně mi pomáhá, že se pravidelně každý týden ve stejný čas scházíme všechny tři učitelky z paralelních tříd. Čerpám zkušenosti od zkušené kolegyně, která "odchovala" nespočet prvňáčků. Ta mne také občas přitáhne k zemi, když se moc vznáším a vymýšlím nějaké krkolomnosti. Společně také řešíme výchovné problémy, protože víme, že "co není, může být" a že "neštěstí občas sedne i na vola".
• Čtení písmen a otevřených slabik jsme zvládli všichni bravurně. Nemohu si vynachválit Ilustrované slabiky (Nová škola) a Postřehovací slabiky (pí Bednářová - psala jsem o ní v seznamu literatury).
• Bez desek ani ránu! Desky se skládací abecedou (objednali jsme Didaktis - má malé písmenko z jedné strany a velké z druhé strany - není pak tolik kartiček v deskách a omezí se tak binec) a s kartami s čísly jsou na denním pořádku. Bez nich by to nešlo.
• Objevuji kouzlo říkanek a písniček s pohybem. Děti mne donutily - nedokážou sedět a zpívat, samy si vymýšlejí pohyb. Rychleji si zapamatují, když si říkanku spojí s pohybem. Ale protože jsem baba sklerotická, tak si je stavím tak, aby stály zády k tabuli a já čelem - na tabuli si pak promítnu říkanku v odpovídající velikosti a machruju
• Malé lístečky s říkankami a básničkami mi plandají téměř na každé stránce Živé abecedy, Matematiky i Prvouky připnuté svorkou. Zajišťuji si tak, že nezapomenu - a když zapomenu, tak zas připomenu.
• Do hodin VV zařazuji prvky artefiletiky podle návodů z knihy Dívej se, tvoř a povídej (V. Slavíková, J. Slavík, S. Eliášová; Portál). Netušila jsem, jak jsou najednou ty děti tvořivé! A vše vychází přesně podle instrukcí - to je nevídané! A když si nakonec v kroužku každý poví o své tvorbě... (sen každé učitelky).
• Díky, díky, moje milé metodiky. A je úplně jedno jakého nakladatelství - ovšem v ideálním případě to jsou přímo metodiky k používané učebnici. Nápady, nápady, nápady, jen to na nás hrňte. Omezte naše případné chyby! PS: Slyšela jsem, že existují učitelé, kteří učí předmět poprvé a nezajistí si odpovídající metodiku! To asi bude ale na jiné planetě, ne?
• Aktivita pod heslem "Jednou a dost" je zbytečná aktivita. Kouzlo všech činností vyplyne napovrch až po několikerém opakování. A pokud ne, pak to je špatná aktivita!

Hm, mohl by mi někdo s nezbytnými akcemi učitele prvňáčků pomoci?

Milá Pavlíno,
ráda bych zeptala, jak je to s psaním perem? Kdy jste začali? Začínali jste postupně, podle zásluh každého prvňáčka nebo z toho byla nějaká slavnost jako u slabikářů?

Milá Jano,
po dohodě s oběma kolegyněmi jsme přechod na pero pojaly trochu slavnostněji, ale s mírou. Uvědomily jsme si, jak by to mohlo být pro dítě stresující, když jeho kamarádi už píší perem a on ještě ne. A tak nějak příliš vyzdvihovat "zásluhy" nebylo na místě.

Nakonec jsme přecházely na pero vcelku asi týden a půl. Každý žák, který už "směl" psát perem, dostal kartičku, kterou mohl nosit připnutou na tričku libovolně dlouho (viz příloha) s textem: Zeptej se mě, co už umím!

S odstupem téměř 14 dnů musím říct, že někde jsem to zbytečně uspěchala. Ale také jsem příjemně překvapena, když se některý žáček vrátí k tužce, že se mu s ní píše líp. Nechávám ho.

Velkým problémem je kvalita plnicích per.
Na radu zkušené kolegyně vyžadujeme plnicí pero "s pacičkami", které se roztáhne, když dítě tlačí na hrot.
Některé děti mají ale třeba už 5 pero! A to jen proto, že jedno nepíše lehce, druhé nepíše vůbec, třetí píše jako kopyto. A přitom to nejsou ta nejlevnější pera za 7 Kč!
V kvalitním obchodě by rodičům měli nechat pero vyzkoušet, ale s tím se nikdo z mých rodičů nesetkal. Takže zkouší a doufají. Jestli na mě nadávají, tak se omlouvám, myslíme to dobře

Když už jsem u chyb...

V jednom z předchozích příspěvků jsem psala, jak krásně děti umí číst slabiky. S nástupem čtení prvních slov (s otevřenou slabikou) kvalita čtení rapidně klesla. Děti začaly převážně používat tzv. "dvojí čtení". Jak k tomu došlo?

• Příliš brzy jsme začali číst slova, slabiky ještě nebyly dostatečně procvičené.
• Při čtení doma chtějí rodiče po dětech, aby přečetly slova najednou (mají pocit, že když bude slovo přečtené po slabikách, dítě mu nebude rozumět). To je nutí k tomu, že přeslabikují slovo, ale pak ho ještě znovu zopakují.
• Málo jsme "krájeli slova" na slabiky, takže je to teď nenutí dělat automaticky.
• ?

Poučení je nasnadě

Ahoj Pavlíno, dcera je v první třídě, tak se zájmem čtu tvoje postřehy. Já ji ke vyslovování celého slova vůbec nenutila, dělala to sama od sebe (myslím, když ho vyslabikovala, tak ho zopakovala), ale teď to nějak přestalo a už krátká slova (jako sama, Jana a tak) přečte na jeden zátah hned, ostatní vyslabikuje a neopakuje. Třeba to chce čas, než se to usadí.

Doufám, doufám.
Stejně, až budu mluvit s rodiči na třídních schůzkách, tak je na to taky upozorním. Ať to máme podchycené ze všech stran.

Ahoj děvčata. Já tu výuku na prvním stupni také se zájmem sleduji z pozice dědečka. A musím říci, že se někdy nestačím divit. Ale co řekla Pavlína Hublová je zlato:

"Rychleji si zapamatují, když si říkanku spojí s pohybem."

To je asi jeden ze základník axiomů učení na prvním stupni. Pokud děti jen přijímají bez činnosti, tak je to pro ně velmi těžké. Všechno "rozpohybovat" je předpoklad dobrého zapamatování. A když to navíc vizualizují, je to vynikající. V podstatě činnostní učení. Říkal to už vlastně Piaget a Ty jsi na to přišla vlastní zkušeností. Kéž by to věděla i učitelka mojí vnučky.

Milý Jane,
děkuji za Vaši reakci.

Chci jen dodat, že se to netýká jen říkanek a básniček. Jakékoli zapojení více smyslů zvyšuje předpoklad úspěšného zvládnutí učiva.
Když vycházíme z psychologických typů paměti, pak musíme nabídnout VŠEM dětem možnost pochopit a zapamatovat si látku - včetně "haptického typu".
A další velký význam "činnostního učení" vidím v tom, že ačkoli děláme pořád dokola totéž, žáky to nesmí nudit, jinak "vypnou". Proto různé aktivity pomáhají probíral učivo vždy trochu jinak.

Příklad "nudné" výuky abecedy ve 2.-3. ročníku:

• odříkáme abecedu;
• seřadíme slova podle abecedy.

Příklad dalších aktivit s abecedou ve 2.-3. ročníku:

• slovní řetízky (na sloupec abecedy "navlékáme" slova, která začínají/končí/obsahují uvnitř dané písmeno;
• hádanky (luštíme písmena která leží mezi, např. a - ? - c; ň - ? - p; a - ? - c; q - ? - ř);
• vymýšlení vět se slovy, která začínají písmeny (např. mezi L a Q - Maminka nese Ňoumovi opičku);
• práce s kartičkami s písmeny z abecedy - otočené/chybějící písmeno v řadě, hledání před/za...

Většina těchto aktivit vyžaduje manipulaci (včetně řazení slov podle abecedy).