Došli jsme k tomu, že by to měl kontrolovat.
Na jednu stranu s tím souhlasím, protože by si na to učitelé zvykli a začali si dělat kvalitní přípravy, na druhou stranu si to nedovedu představit časově.
To, že by to se mnou pak ředitel probíral, by mi vůbec nevadilo. Spíš by mě to potěšilo.
Přípravy patří k práci učitele, ale pokud by měla na každou hodinu obsahovat vše, co tam patří, tedy písemně zpracovány cíle, kompetence, metody, formy využití, pomůcky......, tak by to bylo strašně náročné a nevěřím tomu, že by to učitelé stíhali. A už vůbec nevěřím tomu, že to učitelé dělají.
Navíc chybí tady motivace. Alespoň v naší škole. Proč si mám dělat tak podrobné přípravy, když si je nikdo jiný nedělá a hlavně když je nikdo nekontroluje a nehodnotí. Samozřejmě pro sebe, ale mně osobně stačí si právě cíle výstupy přípravit "v hlavě". Při hospitaci se paní ředitelka NIKDY na mnou přípravu nepodívala, i když jsem ji měla viditelně na stole a čekala, zda si jí vůbec všimne. To mě vždy hodně mrzelo a říkala jsem si, "asi je to tady zvykem a nikdo si přípravy nedělá". Jediné, co ji zajímalo, byly cíle. Vlastně jeden CÍL. Žádně kompetence, výstupy......
Chtěla bych, aby hospitace a následně rozhovor po hospitaci byl přátelským posezením, kde se vše podrobně probere. Tak to ale není. Záleží na velikosti školy, na počtu tříd, ale na naší malotřídce by to šlo. Hrozně ráda si povídám o práci s dětmi. Co se povedlo, co ne, co vymyslíme příště apod. Kdybych byla já ředitelkou, toto bych rozhodně zavedla. Vždyť ve škole si o svých úspěších a zkušenostech nikdo nepovídá. Učitelky se někdy ani celý den nevidí. Hospitace by mohla být takovým začátkem pro posezení s učiteli a diskutování o dětech, o naši práci. Třeba tak, jak je tomu zde v diskuzích.
Skutečnost je však jiná. Každý je zavřený ve své třídě a práce se řeší pouze na peg.radě jednou za čtvrt roku. Tam každý přečte výsedky a práci své třídy, ředitelka oznámí, co se bude dít v následujích měsících, dá prostor k diskuzi, nikdo nic neřekne a jde se domů.
|
