Ahoj přátelé!
Učitel je pánem "procesu" vzdělávání (vždyť je k tomu vyškolen) a do toho mu nemůže nikdo "kecat". Ale rodič je tak trochu příjemce služby - přes své dítě a může podávat zpětnou vazbu. Tím může učiteli pomoci, protože on v dobré víře volí určité metody na zvládnutí obsahu, ale může stát, že nedomyslí všechny reakce. A tady je nutná spolupráce.
Uvedu přílad: paní učitelka zadala žákům přečist text z čítanky. rodiče na to dohlédli, se žáčkem to poctivě třikrát přečetli. A paní učitelka dala test, ve kterém např. bylo: Jaké je poslední slovo v článku? Asi chtěla rozvíjet čtenářskou gramotnost.
Kdo jí má říci, že to asi není ta správná cesta než rodič? Ale musí tam být vzájemná důvěra a přesvědčení, že chtějí to společné - rozvoj dítěte. Pokud tomu tak není, pak se to zvrhává do vzájemných útoků, které ve svých důsledcích škodí dětem. To je můj názor (učitele a dědečka
).