Nerada bych viděla, když by mi rodič diktoval, jaké metody a postupy mám používat při výuce.

Uznávám návrhy rodičů, jak přistupovat k jeho dítěti, když řešíme chování, reakce dítěte na podněty nebo vrstevníky, popř. dospělé osoby.

Ale aby mi rodič říkal, že bych měla dávat více diktátů nebo desetiminutovek (a teď mluvím opravdu z vlastní zkušenosti - podobný rozhovor jsem absolvovala loni), tak to se naježím a pronesu něco o tom, že v tomto oboru jsem s dovolením odborníkem já. Jsem hnusná?

Někdy jen postačí popovídat si s rodiči. I oni chtějí mít jistotu, že dali dítě do správných rukou. A osobním rozhovorem s učitelem, kdy mu nejen sdělí "jaké jejich robátko je", ale také porovnáním názorů učitele s těmi svými je může uklidnit.
V každém případě se můj názor nezměnil od dob výše zmíněné citace.