Přečetla jsem si dnes informaci, kterou vydal časopis Rodina a škola - celý rok sledovala jejich nutriční terapeutka skladbu jídel ve školních jídelnách na vybraných ZŠ po celé republice...a výsledky nebyly vždy moc dobré.

Napadlo mne zeptat se vás, co vaříte u vás a jak jste s jídlem spokojeni vy a děti? Která jídla jsou nejoblíbenější? Máte nějaké svoje oblíbené ?


Z Rodiny a školy:
Úroveň školních jídelen se velmi liší

Nechutná vašim dětem ve školní jídelně? Stěžují si na jídlo nebo jej rovnou vyhazují? Možná není chyba jen na jejich straně.

PRAHA - Nutriční terapeutka Růžena Milatová z IKEMu se na popud časopisu Rodina a škola vydala v průběhu tohoto školního roku na průzkum úrovně stravování ve školních jídelnách v různých městech ČR a psala o nich do tohoto periodika určeného rodičům a učitelům hodnocení podobné oblíbeným recenzím restaurací. Všímala si jednak nutričního složení, chuti jídla, ale také prostředí jídelny, které nakonec ohodnotila známkou jako ve škole. „Je až zarážející, jak se kvalita školních jídelen liší,“ říká Milatová. „Některé školní jídelny mají úroveň téměř dobré restaurace: děti si mohou vybírat z lákavých jídel jako je třeba losos, penne se sýrovou omáčkou, nabídky zeleninových a ovocných salátů. Na druhém konci jsou ovšem jídelny, kde se podle mého názoru téměř jistě vaří z instantních produktů, i když personál tvrdí opak. Krom instantních polévek a bramborových kaší zde děti dostávají například rizoto, ve kterém není žádná zelenina ani maso, jen jakési neidentifikovatelné kousky. Případně střídají hotovou sekanou s uzeninami na několik způsobů.“

Na rozdíl od recenzentů restaurací působících často „inkognito“ jezdí paní Milatová do škol po dohodě s jejich vedením a tak je její návštěva většinou kuchyni dopředu známa. Často se na ni obracejí sami rodiče, kteří mají o jídelně ve škole pochybnosti. I pak se ale dohaduje s vedením školy, jestli může jídelnu navštívit. „Je překvapivé, že i když jídelny o mé návštěvě dopředu vědí, tak jsem někde dostala skutečně nekvalitní pokrmy.“
Rozlišnost školních jídelen je přitom velmi zarážející. Školní jídelny se řídí vyhláškou o školním stravování, která určuje také výživové normy. Krom toho mají podle ministerstva školství vařit podle doporučených receptů. Výše finančních normativů je ve všech jídelnách téměř stejná, jen soukromé školy mají stravné nastavené podle dohody s rodiči. Růžena Milatová z Rodiny a školy však narazila na nedostatky jak v nutričním složení jídelníčku, tak v receptech. „V některých školách například chyběla nabídka zeleniny a bylo zde v nabídce příliš těžkých moučných jídel. Například několikrát týdně dostávaly děti knedlíky a po zbytek dní sladká jídla.“

Malí strávníci většinou zeleninu a luštěniny příliš v lásce nemají. V dobrých školních jídelnách ale dokáží vymyslet způsoby, jak tyto zdravé složky stravy atraktivně připravit. Například podávají v mističkách jako salát nastrouhanou mrkev nebo dávají třešňová rajčátka do těstovin.

Dá se říci, že záleží na velikosti školy? „Nerada zobecňuji, ale zdá se mi, že nejlepší kvalita je nabízena ve větších městech na školách střední velikosti. Problémy se vyskytly spíše na venkovských školách. I když jsou i maličké školy, kde se i s omezenými prostředky velmi snaží a vaří dobrou klasickou kuchyni,“ tvrdí Růžena Milatová z Rodiny a školy.

Mrkněte do perliček - měli jsme zajíce na klacku, jak pravil malý žáček. Tedy králičí špízy, kuchařky se snaží dle spotřebního koše, mlsní jsou někdy malí, někdy velcí. Myslím, že není jednoduché vyhovět předpisům, cenově se vejít, splnit očekávání strávníků. Naše paní kuchařky se snaží, jak jen mohou. K zpříjemnění pobytu v jídelně napomohlo zapojení dětí do soutěže o nejhezčí školní jídelnu - podílely se všechny třídy a výsledek jejich práce opravdu přispěl ke kultuře stolování.

U nás v Radotíně moc dobře nevaří. Většina jídel je nejspíš z hotovek. Rýže mi připadá nedovařená (není ani trochu mazlavá). Rajčatové koule se mi velmi špatně krájely a v puse jsem měl pocit, jako bych kousal štěrk. Nezřídka po mletém masu mám průjem. Slyšel jsem mnohokrát od svých spolužáků, že jim nesedl oběd takovým způsobem, že skoro nemůžou vyjít schody. Na kostech bývá někdy tak málo masa, že se to někdy ani snad nevyplatí škrábat.

To je asi tím, že jsme menší škola na okraji Prahy.

K tomuto tématu jsem četl zajímavý článek Petr Matějček: Jak devítiletá blogerka bojuje se školní jídelnou:
http://www.ceskaskola.cz/2012/06/petr-m ... gerka.html

Výše finančních prostředků není všude stejná - pohybuje se přeci v určitých mantinelech stanovených vyhláškou - naposledy se měnila směrem nahoru letos v lednu.Že bychom měli stanovené ministerstvem povinné receptury mi také asi uniklo. Jsme malá škola a vaříme, myslím dobře - jednak skutečně musíme plnit tzv.potravinový koš (nechápu, jak to zvládají zmíněné knedlíkové školy), jednak se vedoucí kuchařka opravdu snaží o zdravé, chutné jídlo. Problém vidím v něčem jiném. Finanční prostředky poskytované státem na 1 kuchařku na určitý počet strávníků, jsou už tak vražedné, že věřím tomu, že to ty méně zodpovědné a oddané své kuchařské profesi (to je ostatně stejné jako s učiteli), tlačí k používání polotovarů z časových důvodů... Malé kuchyně - tedy spíš jejich zřizovatelé - mnohdy nemají na nákup drahého konvektomatu - i to je pak problém se spotřebou tuků...Ale stále mi to přijde lepší, než velké vyvařovny, kde se jídlo rozváží po půlce Prahy. Ale je to asi fakt případ od případu. Ale za ty peníze je spíš obdivuji, že ještě ve školství pracují.

Chtěla bych vás upozornit na příspěvek o kvalitě stravy v diskuzích o předškolním vzdělávání.

S tím souhlasím. Aní se nedivím, že malé kuchyně, nemají na nákup drahých konvektomatů. Když se podíváte na nějaký web, tak takový větší konvektomat výjde tak na 350 - 450 tisíc, což je opravdu dost peněz. To samé nerezový nábytek, jeden velký regál, nebo skřín a jste v tom tak za 20 - 30 tisíc. Provoz kuchyně něco stojí no...