Dobrý den, vždycky, když slyším takový příběh, svírá se mi srdce. Asistent pedagoga má pomoci ve třídě, kde pedagog pomoc potřebuje. Ale je jen jedním z podpůrných opatření. Pokud nestačí, je třeba naplánovat další nebo jiné. V této situaci obě pedagožky trpí, děti trpí, a vím, že to bude znít krutě vůči ostatním spolužákům, ale nejvíc trpí ten chlapec s poruchou chování. Je důležité si uvědomit (škola), že po všech zážitcích, které už má, má vrchovatě nakročeno k tomu, že si sám sebou nebude jistý, že nebude umět zvládat svůj handicap, že bude prožívat stigma "zlého" dítěte a že nebude mít kamarády, tedy nebude kamarádství vůbec umět. Co dělat? Napadá mne paralela: představte si, že má někdo zlomenou nohu, kterou odborníci léčí studeným obkladem. A když to nepomůže a pacient stále nebude chodit normálně (a dokonce ještě přitom řve bolestí a lidem kolem sebe ubližuje), dáme ho na samotku nebo mezi lidi s podobně zlomenýma nohama. Ve Vaší škole považuju (aspoň co víme z Vašeho dopisu) za velice pozitivní (je tedy na čem stavět): 1. ve třídě má paní učitelka asistentku 2. ve třídě je málo dětí, malá škola 3. chlapec má nárok dle doporučení poradny na podpůrná opatření, víme jaké je jeho postižení, víme tedy, proč to dělá 4. minimálně jeden rodič ze třídy (Vy) je ochoten ke společné debatě a týmové spolupráci 5. navzájem se zřejmě dobře znáte (rodiče, učitelé, děti) Co chybí (pravděpodobně), je krizový plán, který je při takovéhle veliké krizi opravdu moc potřeba!!!!!, a to: - pravidelné schůzky v týmu s rodiči a dalšími specialisty (učitelé, speciální pedagog, odborník na děti s poruchami chování, ošetřující lékař...)1x měsíčně, s cílem plánovat, podporovat, radit se, vyhodnocovat, co se podařilo, vyhodnocovat pozorování, co je spouštěčem ataku... - obě učitelky nutně a hned potřebují podporu supervizora, případně videotréninku - pravidelné schůzky(1x týdně) s dítětem a jeho rodiči, s cílem pomoci mamince vidět na svém synovi, v čem je nadaný, skvělý, talentovaný, a v čem potřebuje pomoci a jak. Podpořit její rodičovské kompetence například tím, že chceme využít toho, co jim funguje doma, že ji akeptujeme jako nkoho, kdo své dítě nejlépe zná. Zároveň přijmout dítě jako někoho, kdo se může taky naučit o sobě rozhodovat. Mám zkušenost s žáky s poruchami chování, že jejich návrhy opatření, "co uděláme (rodič, dítě, i učitelka)až zase bude mít potíže" fungují nejlépe. - použijeme další metody, jak učíme dítě co nejvíce předcházet atakům, např. vytvoříme spolu s dítětem Profil na jednu stránku, atd. - pracujeme společně s chlapcem s jeho pozicí ve třídě, pomoci překonat stigma "zlého", použijeme např. metodu Kruh přátel, pojmenujeme jeho projevy (nikoli jeho samostného)a hledáme s dětmi i s chlapcem samotným, co budeme dělat, když... co by mu pomohlo, když se cítí takhle šatně, že musí kolem sebe ostatní napadat... - pracujeme s rodiči chlapce i s rodiči ostatních dětí, pozveme si např. nezávislého facilitátora
atd. zdravím a přeji chlapci i Vám i učitelům a dětem efektivní řešení a tedy i dobrou zkušenost z krize - to je dobré pro život. Michaela Němcová, Rytmus, o.p.s.
|
|