Dobrý den,
můj syn chodí do první třídy. Má spolužáka, který je velice agresivní, už ve školce zlomil jedné holčičce ruku, děti kousal, bouchal. Teď přešel se synem i do první třídy. Jsme malá škola (ve třídě je deset dětí), chlapeček byl agresivitou známý, proto mu byla velice rychle přidělena asistentka, pedagogicko-psychologická poradna potvrdila poruchy chování. Paní učitelce s asistentkou se daří děti před jeho záchvaty agresivity chránit tak, že jsou pokousané, poškrábané, pomlácené ony, chlapec jim vytrhává vlasy, situace je opravdu velice vážná a bojím se, co se stane, až chlapeček trochu vyroste a asistentku přepere (zatím ho dvě dospělé ženy zvládají, občas si musí zavolat na pomoc ještě třetí, která ale zase musí na chvíli nechat ve třídě samotné své děti, což je taky špatně). Podle mě to musí odnášet i výuka, když se místo učení "krotí" takové dítě, které leží na zemi, kope nohama, křičí, že učitelku zabije, rozmlátí jí hlavu židlí apod. S tím chodí mé dítě ze školy, do které se jako každý prvňáček velice těšilo. Nemluvě o tom, že jsou paní učitelky naprosto vyčerpané a zřejmě jim chybí energie na ostatní děti. Základní problém je, že maminka toho chlapce nespolupracuje, tvrdí, že dítě je v pořádku a učitelky si na něj zasedly. Chtěla bych se zeptat, zda se taková situace dá vůbec řešit a jak? Nikdo nechce toho chlapečka vyčleňovat z kolektivu, na druhou stranu pokud on má nárok na výuku jako ostatní děti, proč jej nemají jeho spolužáci, kteří se kvůli řešení jeho záchvatů vzteku (už se musela i zavolat záchranná služba, když amok trval tak dlouho, že už se učitelky bály i o chlapcovo zdraví) neučí? Jaký je v tomto případě postup? Čeká se, až chlapeček provede něco opravdu vážného a pak se začne věc řešit? Samozřejmě bych mohla dát já své dítě do jiné školy, ale to situaci neřeší, zajímalo by mě, zda existuje pro takové situace, kdy dítě ohrožuje zdraví ostatních, nějaké řešení? Jinak chlapeček je chytrý, jenže odmítá plnit jakékoliv úkoly.
Děkuji moc za odpověď

Lucie, díky! Příspěvek jsem posadila na místo, kde se mu bude lépe dařit. A počkáme na reakci.

Zajímalo by mne, na základě čeho získala škola pro tohoto chlapce asistentku. Určitě to muselo být na základě nějakého doporučení. Koho? PPP? V tom případě musí matka vidět, že není vše v pořádku! Nevím, ale mi to napovídá, že takovému dítěti by bylo lépe v nějakém diagnostickém zařízení Nejsem odborník, je to jen můj osobní názor.

Dobrý den, vždycky, když slyším takový příběh, svírá se mi srdce. Asistent pedagoga má pomoci ve třídě, kde pedagog pomoc potřebuje. Ale je jen jedním z podpůrných opatření. Pokud nestačí, je třeba naplánovat další nebo jiné. V této situaci obě pedagožky trpí, děti trpí, a vím, že to bude znít krutě vůči ostatním spolužákům, ale nejvíc trpí ten chlapec s poruchou chování. Je důležité si uvědomit (škola), že po všech zážitcích, které už má, má vrchovatě nakročeno k tomu, že si sám sebou nebude jistý, že nebude umět zvládat svůj handicap, že bude prožívat stigma "zlého" dítěte a že nebude mít kamarády, tedy nebude kamarádství vůbec umět. Co dělat? Napadá mne paralela: představte si, že má někdo zlomenou nohu, kterou odborníci léčí studeným obkladem. A když to nepomůže a pacient stále nebude chodit normálně (a dokonce ještě přitom řve bolestí a lidem kolem sebe ubližuje), dáme ho na samotku nebo mezi lidi s podobně zlomenýma nohama. Ve Vaší škole považuju (aspoň co víme z Vašeho dopisu) za velice pozitivní (je tedy na čem stavět):
1. ve třídě má paní učitelka asistentku
2. ve třídě je málo dětí, malá škola
3. chlapec má nárok dle doporučení poradny na podpůrná opatření, víme jaké je jeho postižení, víme tedy, proč to dělá
4. minimálně jeden rodič ze třídy (Vy) je ochoten ke společné debatě a týmové spolupráci
5. navzájem se zřejmě dobře znáte (rodiče, učitelé, děti)
Co chybí (pravděpodobně), je krizový plán, který je při takovéhle veliké krizi opravdu moc potřeba!!!!!, a to:
- pravidelné schůzky v týmu s rodiči a dalšími specialisty (učitelé, speciální pedagog, odborník na děti s poruchami chování, ošetřující lékař...)1x měsíčně, s cílem plánovat, podporovat, radit se, vyhodnocovat, co se podařilo, vyhodnocovat pozorování, co je spouštěčem ataku...
- obě učitelky nutně a hned potřebují podporu supervizora, případně videotréninku
- pravidelné schůzky(1x týdně) s dítětem a jeho rodiči, s cílem pomoci mamince vidět na svém synovi, v čem je nadaný, skvělý, talentovaný, a v čem potřebuje pomoci a jak. Podpořit její rodičovské kompetence například tím, že chceme využít toho, co jim funguje doma, že ji akeptujeme jako nkoho, kdo své dítě nejlépe zná. Zároveň přijmout dítě jako někoho, kdo se může taky naučit o sobě rozhodovat. Mám zkušenost s žáky s poruchami chování, že jejich návrhy opatření, "co uděláme (rodič, dítě, i učitelka)až zase bude mít potíže" fungují nejlépe.
- použijeme další metody, jak učíme dítě co nejvíce předcházet atakům, např. vytvoříme spolu s dítětem Profil na jednu stránku, atd.
- pracujeme společně s chlapcem s jeho pozicí ve třídě, pomoci překonat stigma "zlého", použijeme např. metodu Kruh přátel, pojmenujeme jeho projevy (nikoli jeho samostného)a hledáme s dětmi i s chlapcem samotným, co budeme dělat, když... co by mu pomohlo, když se cítí takhle šatně, že musí kolem sebe ostatní napadat...
- pracujeme s rodiči chlapce i s rodiči ostatních dětí, pozveme si např. nezávislého facilitátora

atd. zdravím a přeji chlapci i Vám i učitelům a dětem efektivní řešení a tedy i dobrou zkušenost z krize - to je dobré pro život.
Michaela Němcová, Rytmus, o.p.s.

Mně tohle nesedí jen na poruchy chování. Určitě bych zkusila kontaktovat někoho z APLA Praha, protože se mi zdá, že by mohlo jít o některou z PAS a tam potom musíme volit jiné postupy než ty, které jsou již zmiňovány.

Michaela Němcová, Rytmus, o.p.s.

Zajímalo by mne, kolik takových dětí znáte, jak si ceníte té pomoci jim na úkor těch ostatních? Ve snaze pomoci jednomu diskriminujete ostatní, nevadí vám, že ty děti trpí tím, že jim ubližuje někdo, komu se nesmějí ani postavit. Že má stále jiné podmínky a ostatní děti to cítí jako křivdu.
Zažívám toto třetím rokem ve třídě, kde učitelka dělá maximum, zapojuje se asistentka, kterou nicméně nárazově napadá. Útočí na mladší stejně staré i starší děti. Veškeré snahy o integraci selhali a jediný kdo je odnesl jsou ty děti, které se sice maximálně snažili spolužáka přijmout, ale jedinou odměnou jim bylo ubližování jim samotným, pocit křivdy v naprosto odlišných podmínkách pro problémové agresivní dítě. Bohužel ze všech poraden se to super radí a pak se skvěle prezentují ty úspěchy pár integrovaných, ale nikde nikdo už neřeší ty děti, kterým je stále ubližováno. Jak chcete pomoci jim, Proč je nějaké dítě smí mlátit, chovat se agresivně a nikdo jim nesmí pomoci. Vím, že ne všechny příběhy jsou stejné, záleží na konkrétní situaci těch dětí. Na druhou stranu existují i poměrně jasná řešení a to je razantní utnutí projevu těchto jedinců. Promiňte mi ten výraz,ale pokud selhala medikace, psychologie, snaha zapojit a zůstává jen stupňující se agresivita je zde jedna pomoc. "Pár přes držku". Ano, věřím, že nesouhlasíte, ale zkušenosti těch,kteří jsou vystaveni tomuto násilí jsou jiné než vaše vřelé projevy tolerance vůči těm,kteří si to nezaslouží.

Znám podobný případ, také první stupeň, agresivní dítě, agresivní rodiče. Asistentka má co dělat, aby dítě uhlídala, někdy se to nepodaří a unikne jí.
Dítě napadá ostatní žáky, není proti němu obrana. Za rodiči a dítětem stojí poradna, "ospod" a kdoví kdo ještě.
Ostatní rodiče chtějí dát své děti na jinou školu, výše zmíněné orgány pouze chlácholí školu a učitele, že si mají zvykat a bude to ještě horší.

Co s takovým beznadějným stavem dělat? Kde je ombudsman pro učitele? Rodiče svého mají, ale učitelé a trpící děti ve třídě? Hlavně že malý gauner má svá práva.

Je to velmi frustrující stav i pro ty, kterých se to přímo netýká. Jak je něco takového možné?

Dobrý den.

Mohu mluvit z vlastní zkušenosti. Měla jsem "problémové dítě".
Když nastoupilo do první třídy, po pár týdnech si mě zavolali do školy, že dítě je agresivní, napadá spolužáky, je nezvladatelné.
V duchu jsem si říkala: vy jste si asi spletli maminku, neee??? To mluvíte o mém hodném, poslušném dítku, které každému rádo pomůže?
Zkrátím to a vynechám mé pátrání a výsledek, co bylo vše ve škole špatně a řeknu jen, jak to dopadlo.
Změnili jsme školu, dostali novou paní učitelku, zbavili se šikany a syn dostal podpůrná opatření, jaká potřeboval (je hypersenzitivní na hluk, tak potřeboval tlumiče hluku) a bylo mu umožněno jít na klidné místo, když už cítil "že je toho na něj moc".
Má teď kamarády, chodí do kroužků, chodí rád do školy, je chytrý, dobře se učí a pomáhá spolužákům s doučováním. Dnes už mi nikdo nevěří, že byl v první třídě označen za agresivního.
A mohu ubezpečit, že jakákoli facka u těchto dětí jen zvyšuje jejich agresivitu. K agresivitě totiž dochází, když už to dítě neví, kudy kam. I psa když zaženete do rohu a nemá už možnost utéct, tak vás kousne. U mého chlapce jeho agresivitu vyvolala šikana ve třídě. Jeho nervová soustava to neunesla a "zapnula" režim "přežít za každou cenu". A skutečně se nám velice osvědčilo (zvláště v začátcích než se adaptoval na nové prostředí) dovolit dítěti opustit "arénu" a jít si odpočinout někde do klidu. Samozřejmě ne za trest, prostě jen proto, že každý jsme jiný a on potřeboval zrovna tohle.
Na druhou stranu chápu, že mnoho učitelů není schopno zvádnout i jen trochu jiné dítě. Na pedagogických fakultách se poruchám chování nevěnuje jedinný předmět. Ano někteří učitelé jsou zcela neschopní, ale i dobrý učitel, když se s něčím takovým setká poprvé, neví, co se děje a co má dělat.
Je kolosální blbost těmto učitelům narvat do tříd problémové děti, dát jim k dispozici asistenta, který má za sebou 30 hodinové všeobecné školení a doufat, že to nějak dopadne. Pokud chtěli dělat integraci, mají napřed proškolit pedagogy a dát jim k dispozici patřičné množství psychologů. Protože i ostatní děti mají právo na KVALITNÍ vzdělání! A pokud tam není nikdo, kdo by dokázal rozklíčovat proč se dítě chová tak, jak se chová a následně ho integrovat, tak to má ten dopad, že je ostatním dětem upíráno jejich zákonné právo na vzdělání.

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, starám se o chlapečka, který je přesně takto oznacovan a mame tyto problemy, mohla byste mi poradit, kdo vám poradil nápady typu: opustit “arénu”? Děkuji

Proč se pořad brání je ty děti co jsou problémoví a co naše děti, proč mám odvádět dítě do školy s pláčem, protože tam jeden chlapeček, který je nezvladatelný, Proč se moje dítě musí učit ve stresu? proč se ve škole nesmí cítit bezpečně jen, protože chtějí takovéto děti začleňovat. Proč mám mít strach o dítě, když ho vedu do školy a čekat na to až mi ze školy zavolají, že moje dítě zraněný. Pro takové to děti jsou zřízeny speciální školy a tam by měly být, tam mají správnou péči.Nechci být zlá, ale proč by mělo být trestaný moje dítě za to že je normální.