To si dovolím nesouhlasit, viz.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Listina_základn%C3%ADch_práv_a_svobod
Článek 15 není školními povinostmi narušen:
Článek 15 odst. 1 Listiny každému zaručuje svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání včetně práva každého změnit své náboženství nebo víru, popřípadě být bez náboženského vyznání. Tato práva mají absolutní charakter v tom smyslu, že nikdo nemůže být podroben takovému opatření, jehož cílem je změna procesu a způsobu myšlení, nikoho nelze nutit, aby změnil svoje myšlení, náboženské vyznání nebo víru. Při jejich ochraně se jedná o respektování vnitřního rozměru těchto práv, který vylučuje jakýkoliv nátlak nebo ovlivňování myšlení, svědomí a náboženského vyznání. Tato práva v důsledku jejich absolutního charakteru není proto možné omezovat zákonem.[92] Odstavec dva zakotvuje svobodu vědeckého bádání a umělecké tvorby, což je zvláštní forma svobody projevu.[93] Odstavec třetí stanovuje, že nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo vyznáním.[94] Do roku 2004, odkdy již není branná povinnost realizována zejména prostřednictvím prezenční vojenské služby, bylo možné odmítnout výkon základní vojenské služby písemným odůvodněným prohlášením. Toto prohlášení nebylo nikým nijak přezkoumáváno co do správnosti a odůvodněnosti obsahu.[95]A článek 16 jasně říká, že výkon náboženských práv je omezen zákony. Tedy věřící mají právo na víru, mají právo na svou výuky víry (neimplikuje to ovšem právo na to, aby ji zajišťoval stát) a neimplikuje to právo na náboženské úkony, které by narušovaly zákonem chráněná práva jiných občanů. Nikde tu nevidím právo na výjimky v obsahu vzdělání, které by měly náboženské opodstatnění.
Principy čl. 15 jsou dále rozvedeny v článku 16 Listiny.[96] Na rozdíl od svobody svědomí a náboženského vyznání, u níž Listina výslovně nestanoví žádné podmínky pro její omezení, lze svobodu výkonu náboženství nebo víry omezit zákonem z uvedených důvodů. Podle čl. 16 Listiny má každý právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu.[97] Článek 16 odst. 2 upravuje autonomii církví a náboženských společností.[98]