Mgr. Petra Stanjurová píše:
Mám ve třídě holku, která je velice snaživá, ale bohužel nikdy nebude jedničkářka, a podpora rodičů by jí nesmírně pomohla. Na besídce pro maminky, na jakékoliv jiné akci je vždy jediná, kdo tam nemá rodiče. Je to dost nepříjemné. Třeba o Vánocích, kdy jsme si společně rozdávali dárečky, jediná seděla sama bez rodičů. Bylo to smutné.
Co byste dělali na mém místě?
Je vhodné to konzultovat s rodiči?
Není to spíš otázka jejich výchovy?
Petra Stan
Účastnila jsem se semináře o rodinných konstelacích v souvislosti se školou. Měli jsme tam podobnou "scénku". Paní učitelka chtěla pomoci a (teď nechci aby to znělo nějak zle) a z dobrými úmysly se přiblížila k rodině víc, než jim bylo milé. A co udělala rodina? Dítě se schovalo za rodiče, otec postoupil kousek dopředu a chránil rodinu. Učitelka se (ač s dobrými úmysly) stala potenciálním nepřítelem.
Z celé "scénky" tedy vyplynulo, že by učitelka neměla "opouštět značku" - učitelka je učitelka a neměla by překračovat hranice.
Myslím, že pokud tento stav trvá tak dlouho, pak bych se do toho nevkládala a "zůstala stát na značce".
Chápu, že to někdy je těžké (a tohle je ten případ), ale i s dobrými úmysly lze ublížit