Máte nějaké "problémové" rodiče? Rodiče, kteří obrátí, vše co řeknete o 180 stupňů a vždycky proti vám? Umí se tomu bránit? Já se přiznám, že ne. Nevím si s tím rady. Při hovoru s nimi, i když se pečlivě připravuji, pomalu a špatně hledám argumenty, mám co dělat, abych aspoň navenek zůstala klidná. A vlastně mám z těhle konfliktních a vyhrocených situací strach.
Nemáte někdo radu, co s tím?

Dobrý den Petro,

jsem na tom úplně stejně.
S upřímností nejdál dojdeš, říká se. Nevím - upřímnost mne dovedla tak akorát do ředitelny, když jsem musela řešit již druhou žádost o přestup žáka do vedlejší třídy...

Vždy mám problém okamžitě reagovat. Přesně pod heslem "Po bitvě je každý generálem" vím přesně, co a jak jsem měla říct, ale to už je pochopitelně pozdě.

Jedno mne však rodiče naučili - při jednání s nimi NIKDY neztratit klid a nervy. Pokud se mám rozčílit nebo nějak vybuchnout, tak jedině AŽ PO rozhovoru. To je zatím má jediná rada

Dobrý den,
s problémovými rodiči jsme se asi v praxi setkali skoro všichni. Všichni asi máme zážitek - po bitvě je každý generál, ale také i to, že - tak teď se nám to povedlo. Jak na to? Každý máme trochu jiné předpoklady k práci s rodiči, každý jsem v danou chvíli v trochu jin "náladě". Mně pomáhá to, že se k nim vždy chovám s klidem a úctou, přijímám je zdvořile, i když cítím, že by mne nejraději roztrhli (a já je) a snažím se je vyslechnout s tím, proč přišli. Většinou se na takové setkání dost dobře připravím tím, že si sama zmapuji situaci a hledám argumenty, proč tak, či jinak, abych ve chvíli, kdy jsou rodiče u mne byla co nejklidnější. Vždy po skončení dělám zápis z našeho setkání, který mi rodiče podepisují (abych měla doklad, na čem jsme se domluvili, co jsme si přislíbili atp.), také se s nimi domluvím na dalším postupu (pokud je potřeba) nebo si domluvím další schůzku.

Jitka

Hezký den,
i já se snažím dělat zápis o jednání. Taky se poslední dobou snažím, aby byl jednání přítomen ještě někdo další, třeba pokud jde o nějakou neshodu s vyučujícím některého z předmětů a rodiče se obrátí na mě jako na třídní, vždy k tomu volám i toho vyučujícího.
Ale přesto jsou rodiče, kteří odmítnou cokoli podepsat, odchází rozčileni a s výhružkami, že půjdou za ředitelem/inspekcí,...
Děláte si s takovým vyhrožováním starosti?

U nás je praxe, že u jednání s rodiči (pokud je závažnějšího charakteru) je kromě učitele vždy přítomen někdo z vedení a výchovný poradce. Z jednání se se dělá krátký zápis, ve kterém se shrne, obsah jednání. Zatím ho rodiče nikdy neodmítli podepsat.
Samozřejmě, že i mezi našimi rodiči jsou silně konfliktní typy .. já už se bála jako těhotná chodit na prohlídky, protože jsme tam vždycky jednu takovou maminku potkávala )) a to je pak hodně silný zážitek i pro okolí, když taková osoba hodlá pořád něco řešit, vy ji odkazujete na školu a že momentálně jste u lékaře a nic s ní řešit nebudete, nakonec začne vejskat něco o nevychovanosti a inspekci a spokojená, že se pohádala odkráčí.

Dobrý den, Petro,
myslím, že rad tady máte dost a dost, ale fakt je, že s rodiči, kteří vyhrožují to není snadné, ať už proto, že to má dopad na školu, ale hlavně proto, že na nás/Vás.
To víte, že si z toho dělám starosti, ale na druhou stranu, pokud vím, že jsem vše "ošetřila" tak, jak to mělo být a rodiče se přesto rozčilují, nechám je být, jsem (skoro) klidná, jen čekám, odkud se něco vyhrne a já to opět budu muset řešit.
Tak hodně štěstí!
Jitka

Ahoj, moc děkuji všem za rady.
Všichni radíte zůstat klidná, pokusím se. Vlastně se to snažím pořád, ale někdy mi to ujede...
I když i u nás se závažnějších jednání účastní více lidí, jsou situace, které nikdo neplánoval, z vcelku nevinného rozhovoru se vyvine pěkná bouřka... a tady právě bývám vedle.
Říkám si ale, že každá takováhle situace mě trochu připraví na tu další..... Ale stejně je nemám ráda
Kdybyste ještě někdo měl nějakou radu, sem s ní , díky.

Dobrý den,
souhlasím se vším, co bylo dosud psáno ohledně řešení konfliktů s rodiči. Já se snažím přiklonit ještě k zamyšlení, co konflikt vyvolává. V profesi mi hodně pomáhá empatie, nadhled. Jako orel se podívat z výšky na problém a neřešit ho s horkou hlavou. Emoce dělají s člověkem divy, viďte. V případě, kdy mne zaskočila návštěva rodičů a cítila jsem, že mé emoce"hrají" a já tedy nejsem nohama na zemi, snažila jsem se se slušností rozhovor přerušit a rodiče"přeobjednat ". Získala jsem tak čas na vyprchání hněvu...emocí. Rodič musí pochopit, že musíte do hodiny apod. Jako matka i učitelka mohu na konflikty ve škole pohlížet ze dvou úhlů a je to pro mne velká škola.Dcerka denně komentuje spory mezi učitelkou a žákem, resp. rodiči. V řešení mi zcela uniká jádro problému: Pojďme a táhněme za jeden provaz. Jde nám tady o vaše dítě a ne o mé ego. Nehádat se, kdo co řekl a jak se kdo podíval. Ze zkušenosti vím, jak moc dělá také respektování názoru rodičů. Říci v klidu, ne nadřazeně, Co byste navrhoval? Jaký navrhujete postup? apod., dělá divy. rodiče to většinou překvapí, že se nechcete hádat a přistoupí snáze na konstruktivní dialog.
S pozdravem Petra S.

Dobrý den,
i já znám taková setkání. A právě to vede k úvaze nad tím, že jako učitelé bychom měli projít jakýmsi seminářem, který by nám v komunikaci pomohl. Zahájila jsem na toto téma diskuzi zde: http://diskuze.rvp.cz/viewtopic.php?f=161&t=459.
Přeji Vám Petro hodně štěstí a dobrá rozhodnutí Jana

Děkuji Vám a přidávám se s přáním vytrvat plná energie, nezničených nervů u tohoto krásného poslání.
Petra