Zdravím všechny vespolek,
dnes se na vás všechny obracím spíše s kritikou chování některých rodičů. Je zřejmě rozdíl učit ve velkém městě a na vesnici. Učím v malé, venkovské škole v Pardubickém kraji. Pro děti se snažíme o kvalitní vzdělávací program s dalšími aktivitami. V neděli odpoledne jsme se vrátili z osmidenního pobytu v Národním parku Šumava. Děti si prožily spoustu aktivit s pracovníky parku a na závěr jsme dva dny raftovali na Vltavě. Dnes jsme udělali vyúčtování, vypsali položky každému dítěti a vrátili přeplatek 140 Kč ze zálohy, kterou zaplatili rodiče.
V 16:50 mi na mobil volala jedna maminka a vynadala mi, jak to, že jsem její dceři vrátila peníze, když děti jely do divadla a její dcera je tam utratila (140 Kč).

To, že nám nikdo z rodičů neumí poděkovat, na to už jsme si v našich podmínkách zvykli a ani to nečekáme. Ale že dítě utratí peníze a maminka vynadá v 16:50 ředitelce školy, tak to vskutku nemůžu nějak rozdýchat.

Jaké máte zkušenosti s rodiči? Dokážou Vám poděkovat?

Dobrý den, Jaroslavo,
smutné, ale bohužel pravdivé.
Jediné, co by se dalo za poděkování považovat, jsem zažila od své žačky, která řekla:" Vy s námi pořád někam jezdíte a pořád něco vymýšlíte, to ty předchozí učitelky nedělaly."

Nám občas přijde někdo poděkovat po akcích, které pro děti a rodiče pořádáme. Většinou totiž končíme společným posezením, takže se dozvíme, jak se líbilo nebo nelíbilo. Tam kde posezením nekončíme, necháváme velký arch na vzkazy.
Pochvalu ale dostáváme od určité malé skupiny rodičů .. těch, kteří s námi většinu akcí absolvují.

Děkuji vám oběma za Vaše názory. Dnes jste mi obě dvě strašně pomohly, protože sedím sama doma a už se mi to pomalu daří "rozdýchat." Mrzí mě to, protože každoročně píšu grantové projekty. Je s nimi spousta práce navíc a na Expedici Šumava 2009 jsme dostali grant od MŠMT ve výši 100 tisíc korun. Rodiče by to nebyli schopni financovat. Ubytování na nádherném Zadově, na hradu Rožmberk, 8 krásných dní. Děti jsme v neděli rozváželi až domů, aby rodiče nemuseli čekat před školou a nakonec mi vynadala zatím jen jedna maminka ... (už jste si to přečetli).

Tak abych trochu rozesmála i já vás, tak Vám napíšu, že při raftování se mi podařilo spadnout po zadku do vody. ;);). Děti si myslely, že jsem se snad utopila ;);). Byly ale úžasné, snažily se mi pomoci. Takže zlatý hřeb celé Expedice Šumava 2009 je to, že ... paní ředitelka se málem utopila ve Vltavě ... ;);).

Přeji hezký večer a ještě jednou děkuji, že jsem to s vámi mohla probrat. Moc mi to pomohlo.

Občas si říkám, že by měli mít kolegové možnost jezdit na výměnný pobyt do jiné školy, aby věděli jak to chodí jinde.
Stejně tak bych příla rodičům, aby jejich dítě na týden chodilo do jiné školy.

Možná by si začali toho, co mají, vážit.

To je opravdu smutný konec krásného výletu, milá Jarko.
Já však věřím, že je to o lidech. Že se vždy najde někdo, kdo pořád na něco nadává a něco se mu nelibí. Je to podle toho, na jaké lidi zrovna narazíte. Jsou rodiče, kteří si ničeho neváží a jsou TI, kteří se zapojí do všeho a vždy a dokážou Vám poděkovat. Stejně tak, jako já dokážu poděkovat a ocenit je.
Já jsem měla jednu maminku, která mi v pracovních listech opravovala pravopisné chyby, které tam samozřejmě nebyly. To jsem zas nemohla rozdýchat já. Pak zas zjistila, že v jiné škole jsou v matematickém učivu dál než my, tak si na mě stěžovala p. řed. To nebylo ani tak šokující, jako reakce ředitelky, která se za mne nepostavila a já musela rychle učit to, co si maminka přála.
Nakonec jí vadilo, kde jedem na školní výlet.
No jo, chce to se nad tím přenést, ale sama vím, že to moc nejde.
Brzy budou prázdniny, Jarko, a tu úžasnou maminku dva měsíce neuvidíte.

Dobrý den, paní Jaroslavo,
chce se mi napsat, na hrubý pytel hrubá záplata...
Závidím vašim dětem, jistě jste si to "u nás" na Šumavě užili. V těchto chvílích je opravdu těžké to rozdýchat. Úplně vás chápu. A můžeme Vám říkat, povzneste se nad tyto typy rodičů, ale nejde to. Zodpovědnost, kterou jste nad dětmi měla, si rodiče nedokáží představit. Hodiny příprav, plánování, ani nedomýšlím...Asi bych se neudržela a časem si to s danou paní měla potřebu vypovídat. Myslím, že jinak by jí to vůbec nedošlo, někomu to holt trvá déle .
Petra

Dobrý večer vespolek,
děkuji vám všem za vaše názory a za vaše krásná slova. Víte, nemám ráda paní učitelky, které říkají větu: "Pracuji jen do výše svého platu." V naší ZŠ i MŠ se vždycky snažíme dát dětem mnohem více, než nám ukládají naše povinnosti. Baví nás to, naplňuje, ale na druhé straně potřebujeme všichni zpětnou vazbu. Potřebujeme znát názor dětí, rodičů, širší veřejnosti o tom, co se jim líbí a proč se jim to líbí nebo naopak nelíbí. Děti hodnotí zcela běžně. Výstupem posledního školního dne budou opět velké archy papírů, kde děti budo psát a kreslit to, co se jim nejvíce za II. pololetí líbilo. Totéž ale potřebujeme znát od rodičů. Předejde se řadě konflitů. Vlastně tato diskuse mě přivedla k myšlence, že svolám rodiče budoucích prvňáčků a budu s nimi diskutovat o tom, jaké akce by si přáli v průběhu celého školního roku. Jsem přesvědčena, že tím předejdu řadě nedorzumění a konflitů. Nechám je výstupy napsat na velkou roli papíru a budu ji mít vystavenou po celý školní rok v šatně.
Jak to děláte Vy, jak předcházíte konfliktům s rodiči?

Jak předcházíte konfliktům s rodiči, Vy?
Dobrý den,
já už jsem se o tom zmiňovala, tuším, v tématu spolupráce s rodiči. Já se snažím jim sdělovat úplně všechno, každou maličkost. Neustále s nimi komunikuji o všem, co nás čeká, ale i to, co mě zrovna napadlo - akce, besedy...
Když to vezmu z pohledu rodiče, tak věc, která mi na p.uč. mé dcery nejvíce vadí, je, že nám rodičům vše sdělí na poslední chvíli, a to ještě velmi stručně, že z toho moc nepochopím.
Např. v pátek napíše, že děti jedou v pondělí na výlet. To mi připadá pozdě. V pátek napíše, že v neděli je maškarní ples apod. Mi je to nepříjemné, takže já jako učitelka nebudu dělat to, co mi samotné vadí.
Podle mne v jakémkoli konfliktu, který proběhne mezi kýmkoli a kdekoli, je vždy příčinou komunikace. To si myslím já. Neříkám, že komunikace na obou stranách. Chyba může být jen v jednom z komunikujících.

Ahoj Petro,
děkuji za odpověď. Ano, máte pravdu, je to především o komunikaci. Na webových stránkách školy píšeme plánované akce na další měsíc. V září rodiče schvalují plánované akce na celý školní rok a také je žádáme o spolupráci. Ale je potřeba komunikovat, s tím naprosto souhlasím. S některými rodiči je ale komunikace velmi obtížná, když do školy vůbec nechodí. Učím v 1. třídě a některé rodiče jsem po celý rok vůbec neviděla. Těžko se dá pak hovořit o spolupráci.

Měli jste vy nějaký konflikt s rodiči nebo naopak vy jako rodič konflikt s učitelem? Napište nám o tom.