Petro, jste úžasná učitelka a rodiče Vás mají určitě rádi. U nás ve školce tyto schůzky řešíme podobně neformálně, ale ve škole jsem se zatím s něčím podobným nesetkala. Přeji Vám, aby Vám tento elán vydržel

Děkuji, Bohunko,
ale s tou kávičkou jsem to trošku přehnala. Pravda je taková, že ji občas popíjím sama, protože rodiče se dost ostýchají a na "takové" třídní schůzky zatím nejsou zvyklí. Důležité je, že se otevřou a je to spíše jako "pokec" s kamarádkou než s maminkou či tatínkem, kteří přijdou a úskostně na mě koukají.
Vím, že patříte mezi učitelky MŠ, Bohunko, a můžu Vám říct, že střední pajdák mi dal v těchto věcech daleko lepší a širší základ než VŠ. O takové te laskavosti a pochopení k dětem, kterou jsem poznala na střední, se na výšce moc nemluvilo. Jsem velice ráda, že jsem studovala střední pedagog. školu. Je to k nezaplacení.
Krásné prázdniny

Nejtěžší je "zchladit" rodiče, kteří se už sami vytočili dříve, než vstoupili do školy. Uvedu příklad...

Učila jsem 5. třídu. Dívčina, vždy výborné výsledky, začala podvádět - falšovala podpis rodičů, pak zfalšovaný podpis "zamalovala", nakonec sešit údajně ztratila. Během toho týdne jsem tedy opakovaně volala rodičům, protože jsem vytušila, že je třeba to řešit okamžitě. Také reakce rodičů se vyvíjely: snad se tolik nestalo - mohu přijít až po 18. hodině, já totiž pracuji - vypnutý telefon.

Nedala jsem pokoj, a tak se mi nakonec po 14 dnech podařilo, že maminka do školy přišla. Jak tušíte, byla na mě řádně nachystaná, její některé provokativní projevy si pamatuji dodnes:

"To se nedivím, že holka nechce do školy chodit," prohlásila ještě než dosedla poté, co se rozhlédla po třídě. Reagovala jsem tím, že kvůli tomu jsem se tady nesešly (byla jsem pak na sebe patřičně hrdá, že jsem se nenechala vytočit!)

"A kvůli tomu mě sem táhnete?"

"Buďte si jisti, že do téhle školy svého mladšího kluka nedám!" Hmm, holka už vyšla, kluk řádně studuje již na II. stupni

Chci jen poukázat na to, že ačkoli mnozí rodiče jsou výrazně "nasertivní", my musíme naopak používat metody asertivní.

Z naší školy, která má kolem 35 žáků letos odchází 5. Nemyslím páťáky. Důvod je třeba takový, že děti ve třetí třídě namají čtenářský deník. Holčíčka pláče, že nechce odejít ze školy, ale její ambiciozní matka chce prostě školu, kde bude čtenářský deník. Neuvěřitelné. Proč si o tom nepopovídá s třídní učitelkou???? Ne, ona kvůli tomu dá dceru na jinou školu. A to ještě prohlásila, že to v té nové škole na půl roku zkusí a pak se uvidí. Když se jí tam nebude dařit, tak jí vrátí zpátky. Mám pocit, že se to trošku zvrtlo. Že nám rodiče diktují co dělat a co ne.

I já mám ten pocit. A my to dovolili.
Nejsem žádnej revolucionář, ale vždyť my jsme ani nedokázali pořádně stávkovat! Pořád máme obavu, abychom někomu neublížili, někoho neurazili, někoho se nedotkli.

A vrátilo se nám to.
Teď abychom se báli jen podívat se "divně" na dítě! Nedejbůh na rodiče.

PS1: Všimněte si koncovek v příčestí minulém, jsou zcela záměrné (abych zahrnula všechny pg. pracovníky).

PS2: To se mi to vykřikuje! No, stávkovat jsem chtěla, ale jednání s rozčílenými rodiči je pro mne několikadenní stres.

Zdravím,
jak vás tak, děvčata, poslouchám ( nebo spíš pročítám), tak jsem ráda, že pracuji "jen" v mateřské škole. Také se potýkám s konfliktními rodiči, to snad bude asi celonárodní problém, ale mám výhodu každodenního kontaktu s nimi. A to mi dává více prostoru a možností, včetně prevence. V tom vidím i jistou výhodu oproti základním školám. Držím vám palce .

Učitel by něměl příjmout způsob komunikace protestujícího rodiče. Taková debata se rychle promění v hádku a ta nic neřeší, naopak komunikaci jenom zhoršuje.
Vyplatí se nechat stěžující vymluvit. Nevstupovat hned do hovru, v klidu poslouchat a rovnat si v hlavě myšlenky pro další průběh hovoru. Po čase dojde stěžovaleli dech a jeho energie začne upadat.
Pak je vhodné do hovoru vstoupit a na začátek projevit pochopení a s něčím, co stěžovatel uvedl i souhlasit. Teprve pak a postupně přejít na vlastní argumentaci a přesvědčování. Je pravda, že to stojí více času, ale většinou to pomáhá.

Pokud ne, je tu dobrý recept, jak už radili někteří diskutéři: Začít psát o hovoru úřední protokol. Ještě je možné stěžovateli naznačit, že zápis bude postoupen školské radě, nebo výchovné komisi SRPŠ. To také umí dobře schladíit horké hlavy.
Pokud ani to nepůsobí, není jiná šance, než se smířit s tím, že se s touto osobou prostě nedomluvíte. Je to někdy jediná možnost, a pak je lepší debatu rázně ukončit. Je lepší to veřejně říci stěžovateli přímo do očí, že nemá smysl se s ním dál dohadovat, protože se dohodnout prostě nechce.

Tak u nás se o všech "konfliktních" jednáních s rodiči dělá zápis, který podepisují všechny strany. Předcházíme tak "krátké" paměti rodičů, kteří jsou schopni tvrdit při opakovaném problému, že jsme s nimi nikdy nic neřešili.

Jak říkal inspektor při poslední návštěvě na naší škole. "CO JE PSÁNO, TO JE DÁNO!"

To jsou hodnotné rady. Souhlasím s vámi, ale co když rodič odmítne takový zápis podepsat. Samozřejmě i to jeho odmítnutí může učitel do zápisu zaznamenat, ale jak pak dokáže ostatním stranám, že si vše nevymyslel, nepřidal si něco, nebyl objektivní apod.?