Mgr. Petra Stanjurová píše:
Já jsem měla jednu maminku, která mi v pracovních listech opravovala pravopisné chyby, které tam samozřejmě nebyly. To jsem zas nemohla rozdýchat já. Pak zas zjistila, že v jiné škole jsou v matematickém učivu dál než my, tak si na mě stěžovala p. řed. To nebylo ani tak šokující, jako reakce ředitelky, která se za mne nepostavila a já musela rychle učit to, co si maminka přála.
Nakonec jí vadilo, kde jedem na školní výlet.
Nakonec jí vadilo, kde jedem na školní výlet.
Milá Petro,
naivně jsem si doteď myslela, že jsem měla "takové štěstí" na rodiče jen já. Nyní si s Vámi stoupám do jedné řady...
I já řešila něco podobného. Maminka 14 dní po konzultačních hodinách, kdy jsme se vzájemně ujistily, že naše vztahy jsou v pohodě a že spolupracujeme na maximum, jsem se octla v ředitelně, kde tato maminka žádala o přeřazení svého syna do vedlejší třídy z důvodu "obavy z přechodu na II. stupeň". Mám ve třídě výrazně slabé žáky, a tak možná nevypočítáme takové množství příkladů na písemné dělení ani slovních úloh, jako vedlejší třída - usiluji o kvalitu ne o kvantitu. A tak vše důkladně rozebíráme a používáme opakovaný výklad, učení ve dvojicích atd., abych dala všem žákům šanci pochopit.
Moje argumenty padaly na zeď a kutálely se do kanálu
Po několika minutách mi maminka navrhla, že bych měla častěji psát desetiminutovky a testy, abych ty žáky "donutila" se to naučit. To už jsem málem nerozdýchala a opáčila jsem, že odporníkem na volbu metod z nás dvou budu zcela určitě já!
Bylo to vlastně směšné...
Jak to říkal pan Werich: "Nejhorší je srážka s..."
PS: (Ne)logická větička na závěr z žádosti této maminky... Žádá o přestup "i za cenu zhoršeného prospěchu svého syna." Dává to smysl? Bude pak víc umět??
Slávka
.