Musím se podělit o nádherný pocit - neformální schůzka proběhla právě dnes. Jsem nadšena a opravdu se těším na další spolupráci s rodiči. Doufám, že z jejich strany to bude podobné.
Kávička byla, popovídání bylo nejen mezi mnou a rodiči, ale i mezi nimi navzájem.
Početní divadélko jsme neudělali, ale...
Popsala jsem rodičům takový obyčejný pracovní den "šílené učitelky" - dopoledne něco vymyslí, odpoledne zrealizuje, večer při filmu vystříhá a otestuje na své rodině (znáte to, že?!). A tímto jsem požádala rodiče, jestli by mi nepomohli s jednou pomůckou - a už všichni stříhali geometrické tvary .
Také jsem měla dost času vysvětlit rodičům můj náhled na hodnocení jejich ratolestí. Požádala jsem je o souhlas se slovním hodnocením výchov. Ten mi udělili a já jsem přímo blažená.
Nakonec jsme si pochutnali na bábovce a tvarohové buchtě, které přinesly příjemné maminky.
Doufám, že budou třídní schůzky/setkání vždy probíhat v podobně příjemné atmosféře.

PS: Co mě nejvíc potěšilo? Na oficiální schůzku přišlo z mé třídy 12 rodičů, dnes jsem jich tam měla 16! Není to nádhera?

Pavlíno, to je skvělá zpráva! Je fajn, když se něco takového podaří. Přeji Vám hodně blaženosti z rodičů . Jana

Pavlo, dívala jsem se na vaše stránky pro prvňáčky (na Google) a vůbec se těm rodičům nedivím, že přišli. Chtěla bych být váš prvňák

Milá Pavlo,
to Vám závidím. Myslím, že se máte od září na co těšít. To je úplně štěstí, když se něco takové podaří a paní učitelka pak chrlí elánem. Ta důvěra mezi rodiči a učitelem je k nezaplacení.

Děkuji vám všem za milá slova.
Doufám, že mi vše vyjde podle představ. A nebojte - určitě vás budu informovat.

Pro tuto chvíli jsem trochu rozčarována, protože vedení se nijak nehrne do schválení mého slovního hodnocení ve výchovách.
Podrobněji popíšu v diskuzi o slovním hodnocení: http://diskuze.rvp.cz/viewtopic.php?f=113&t=393&start=30&sid=b349aab5ff8e031683ed5ccca50e85a4

Ještě jednou díky za slova podpory. Moc si toho vážím

V pátek jsem si uvědomila, že má snaha o otevřený přístup bude mít i svá negativa a já se s nimi budu muset vypořádat. O co jde?

Mám v současné třídě holčičku, jejíhož brášku budu učit v příští první třídě, takže se s maminkou už znám. Potud vše v pořádku.
Dívčina neměla na konci školního roku vše odevzdáno, a tak jsme domlouvaly, jak to vyřešíme. Předpokládala jsem, že domluva s "páťačkou" je dostatečně jasná a považovala jsem problémy za vyřešený.

Překvapení nastalo, když mne ještě v den vysvědčení navštívila maminka (kolem 13. hodiny) a v rámci domluvy co a jak s těmi učebnicemi mi prozradila, že má obavu, abych se "nevozila po jejím synovi".
Musím se přiznat, že jsem vyvalila oči a chvilku lapala po dechu. Ani ve snu by mě nenapadlo, že si někdo mé jednání (mé důsledné jednání) vyloží takto!
Vysvětlila jsem mamince, že v tom, že chci, aby mi dívčina odevzdala všechny učebnice a v pořádku, není absolutně NIC osobního, že jsem totéž chtěla po všech a všichni zvládli.
Maminka to (snad) přehodnotila.

Já jsem však trochu rozčarovaná.
I když ... neměla bych být spíš ráda, že jsem zapůsobila tak, že maminka nemá obavy vyjádřit svůj názor?

Budu muset očekávat otevřenost i ze strany rodičů. A ta asi nebude vždy příjemná a usměvavá. Že by druhá strana jedné mince?

V tomhle případě bych, Pavlíno, řekla, že mohl zapůsobit informační šum .. kdo ví, jak to páťačka podala doma

Milá Pavlíno! Nic s tím nenaděláte. Rodiče jsou nevyzpytatelní. Myslím, že podobnou zkušenost má každý pedagog. Povzneste se na to! Vy máte svědomí čisté, takže jaký problém? Zdravím vás Slávka

Na toto téma jsem diskutoval na blogu v DUMech.
Nerad bych se opakoval.

Neformální setkávání pokračuje dál:

• třídní schůzky u "kulatého stolu" - tedy spíš se jednalo o takovou improvizovanou šišku;
• neustálý kontakt s rodiči formou webových stránek, diskuzní skupiny a komunikace přes mail.

Třídní schůzky proběhly sice před více než měsícem, ale i tak byly povedené. Když pominu oficiality, které jsem musela sdělit, tak se mnohem lépe povídalo u kávičky a se sušenkami na stole (ty nakonec sluply děti, které čekaly na chodbě). Probrali jsme snad všechno. Jak, kdo, co. Došlo i na "veselé historky ze třídy". Rodiče se červenali, ale bavili jsme se báječně.
Nakonec nás musel pan školník kolem půl sedmé "vyhodit".

Dobré vztahy zatím trvají i po konzultačních hodinách.

Opravdu jsem se ujistila, že největší problémy vznikají nedostatečnou informovaností rodičů, protože neinformovaný rodič:

• netuší, jak by mohl svému dítěti pomoci, pokud nemá přehled o postupu učení;
• neví, co všechno v hodinách děláte a nemůže tak podpořit své dítě v aktivitě;
• nezjistí, "co bylo dnes ve škole", protože děti většinou zpruzele řeknou "nic" (chudák rodič!) - netýká se prvňáčků, ti ještě chtějí povídat ;
• netuší, jak moc se dětem věnuje učitel a že by si měl vlastně mnout ruce, že "dostali" zrovna tohoto učitele;
• myslí si, že se dětem věnujete pouze 4-6 hodin denně a zbytek máte prázdniny.

Když si po sobě teď pročítám, mám pocit, že tento příspěvek patří zároveň do diskuze ke komunikaci s rodiči přes internet, také k tématu o syndromu vyhoření učitele a možná také do různých jiných...