my jsme malá škola, taky trávíme velké přestávky venku, ale zlatíčka jsou schopná se zmrzačit i během malé přestávky .. zrovna nedávno mi podlahu u nohou políbil šesťák .. polibek to byl mocný, až to zadunělo .. a to ho osobně ředitelka ten den už třikrát klidnila, že chodba není závodní dráha

Však ona bolest je také k něčemu dobrá. Třeba se mu rozsvítilo. Neustálým foukáním bebíček a voděním za ručičku snižujeme práh bolestivosti a to pro život není vůbec dobré. Nejsem si jist, zda většina dnešních dětí alespoň jednou spadla ze stromu.

Ať klidně padají, ale ne když já mám dozor, kdo pak má vyplňovat všechny ty záznamy o úrazu

Při prkotině se dnes protokoly už vyplňovat nemusí. Vyčkáme, zda si ho snad rodiče nevyžádají. A tady je příležitost k objasnění způsobu chování jejich miláčka. Příště už si třeba dítě dá pozor.

Myslím si, že dozory jsou nutné. Ne proto, abychom žáky "vodili za ručičku", ale proto, abychom byli po ruce v momentě, když mě nějaké dítě potřebuje. A také pro pocit bezpečí pro všechny žáky. Na velké škole se jistě mohou dít věci! Mimochodem anketa APZŠ jednoznačně vypověděla o zhoršujícím se chování žáků bez rozdílů velikosti škol (více na http://www.apzs.cz). Na naší škole také mohli žáci chodit o přestávce ven. Vždy jsem měla připravený "rozpis dozorů v atriu školy". Dozory na chodbách zůstávaly - to pro žáky, kteří ven nešli.
Klíče od atria byli v blízkosti ředitelny a vyzvedával si je "venkovní dozor". Mluvíme-li o zodpovědnosti, důslednosti, neměli bychom zapomenout na vzájemnou komunikaci mezi kolegy. Proč by si kolegové dozor mezi sebou nemohli vyměnit? Proč bych neměla své kolegyni říct, že se mi nelíbí, když neplní své povinnosti? Jsem přesvědčena o tom, že špatné zprávy (o chybách) jednoho z kolegů se mezi rodičovskou veřejností šíří neuvěřitelnou rychlostí. Zprávy o úspěších jiných učitelů zůstávají jaksi v pozadí. Škoda. Co je více kolegiální? Upozornit dotyčného na chybu nebo mlčet a trpělivě "snášet" ne zrovna pravdivé informace o své škole. Obecně vzato jsou všichni učitelé jedné školy "hozeni do jednoho pytle". I ti, kteří pracují podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.....A zodpovědně.
Dana Svobodová

Dobrý den,
tak jsem si se zájmem pročetla vaši diskusi, která se týká dozorů. Myslím, že asi všechny mám zkušenost s kolegy, kteří dozory nerespektují, nechceme být těmi, kdo by to na ně šly "žalovat" a možná tím hůře toto neseme ve školách, kam nám chodí vlastní děti. Ale domnívám se, že než uděláme závěr, že to je - není dobře, doporučila bych podívat se do školního řádu, co je tam uvedeno a následně bych zašla za vedením školy a diskutovala o skutečnosti. Nikoli naštvaně, ale spíše kreativně, co by se dalo dělat, aby dozory byly a děti tak byly "ochráněny".
Tak hodně štěstí!
Jitka

Luboši, trochu mě překvapila Vaše odpověď o "prkotinách" nízkém prahu bolesti....V tomto směru s Vámi nemohu souhlasit. Vy jste lékař? Vy si na sebe vezmete tu zodpovědnost, že rozhodnete o úrazu jako prkotině? Opět si dovolím jednu osobní zkušenost (30 let pedagogické praxe mě k tomu snad opravňuje). Dva žáci (třeťáci) sedí v lavici. Během vyučování - hodina geometrie - se jeden tak nešťastně ohnal obyčejnou tužkou, že skončila zapíchnutá v levé paži spolužáka. Prkotina? Ne, byla z toho otrava krve. A nebylo mi veselo. Jednalo se o nešťastnou náhodu. Podobných příkladů bych mohla uvést několik i během přestávek. Nikdy bych nepodceňovala situaci, kdy se jedná o zdraví. Čím jsem starší, tím více si svoji zodpovědnost za svěřené dítě uvědomuji. Jako matka, jako babička pociťuji jinou zodpovědnost ke svým vnukům i synům, jako učitelka zase jinou - větší.
Dana Svobodová

Ale Dano, to jste asi přehlédla smajlíka, který mou reakci doprovázel.
Já učím na málotřídce, kde vlastně dozoruji pořád, dokud jsou děti ve škole. A souhlasím s Vámi, že s věkem pocitu zodpovědnosti opravdu přibývá. Co vše jsme si s dětmi troufli před takovými patnácti lety třeba ve škole v přírodě! Vliv na mé rozhodování, do čeho s dětmi jít a do čeho už nikoliv, dnes má i zhoršující se chování a neochota mnohých žáků podřídit se i těm základním pravidlům.

Milý Luboši,
tak tohle je už lepší! A mně názorově blízké....Smajlíka jsem si opravdu nevšimla. Zkušenosti z malotřídky mám také a je tam tak, jak píšete. Všichni dělají všechno, a nejen na papíru. Ale tak nějak opravdově, zaujatě...
Dana Svobodová

Hezké téma, dobrý den ...

U nás se snažíme zavést slovo "dohled", je jemnější, než dozor

"Dohled" je nutnou součástí mé práce (2. st. ZŠ), nejvíce "miluji" ty ve školní jídelně (jsme škola s cca 700 dětmi).

Nebudu si vylévat srdíčko, ale angažuji se v aktivitách "Muži do škol", mít na to čas, peníze a nápady, hned bych udělal nábor v komunitě naší školy, třeba mezi dědečky, a vyzval bych je k tomu, aby nám s "dohledy" pomáhali

PetrN