V "zapomímacím" tématu se rozjela diskuze o zapomínání na Pč. Mně hned vytanula otázka....

Kdo jaké pomůcky financuje ve vaší škole?

V naší škole si děti musí zaplatit každou čtvrtku, každou barvu. Prostě vše. Trochu mě to limituje při práci, protože bych ráda děti seznámila s různými technikami, ale techniku použijeme třeba 2x do roka, mě je trapné chtít po rodičích, aby kupovali speciální křídy, barvy atd. Přitom mám dojem, že kdyby byly takové věci "školní", stačily by pro celý první stupeň.
Na nedávném srazu Vš jsem se setkala dokonce s tím, že škola haradila žákům i pracovní sešity. Nerozumím tomu. Copak pro takové věci nejsou předpisy pro všechny školy stejné?
Jana

Na naší škole jsme se domluvili s Klubem rodičů. Objednám potřebné pomůcky - sešity, čtvrtky, rule papíru, barevné papíry... A podle toho, jak jsme při VV tvůrčí a co se chystáme dělat, objednáme i různé vychytávky jako třeba olejové pastely, barevné inkousty či šanony na vzniklé práce. Vychází to na 250 Kč na dítě a školní rok, objednáme hromadně, takže je sleva. Jsme s tímto systémem spokojeni, rodiče se o to nemusejí starat a pokud žák dopíše sešit, mám pro něj hned nový po ruce. Předpisy zas až tak v té současné spleti nesleduji, ale k tomuto problému jistě nic shora nařízeno není.

U nás objednáváme zaájemcům sešity, čtvrtky, barevné papíry také hromadně .. sepíšeme, co by měla sada pro konkrétní třídu obsahovat, dodavatel propočítá cenu, nabídneme rodičům a zájemcům objednáme.
Pro příští rok přišla výtvarkářka s tím, že by ráda používala i materiál, který není v našich vesnických končinách volně přístupný. Dohodli jsme se, že si podle ročního plánu sepíše, který "nadstandart" by potřebovala, objedná se a rozpočítá mezi děti.

Tak a co s tímhle?
Situace u nás na škole - třikrát do roka projektové dny, potřeba čtvrtek na postery a tak podobně. Já, jako fyzikář, takových pomůcek nemaje, jdu za výtvarkářem - prosím, můžu si vzít... Odpověď: " Ne, to jsou pomůcky na VV."
(Chcete slyšet, jak to dopadlo? Šla jsem do papírnictví a koupila za vlastní).

Taky známe .. proto máme pro tyhle příležitosti školní zásoby
Leckdy si někdo postěžoval, že šel a kupoval ze svého .. ovšem je to zase o komunikaci .. stačilo se zeptat a zjistilo by se, že a) ve škole je a není problém .. b) ve škole sice není, ale protože je třeba, tak se pořídí

Nojo, ale to je o vzájemné spolupráci a vztazích mezi kolegy. My prostě zakoupené potřeby máme společné a užíváme je nač potřebujeme, dokud nedojdou. A pak to prostě promyslíme a zrealizujeme jinak.

Tak to, Hanko, asi pravda.
Teď vybírám ve třídě na pomůcky do VV na příští rok. Aby se mohlo nakoupit hromadně.
Jak je to u vás ostaních s pomůckami na Pč? U nás si tohle, alespoň pokud vím, obstarávají žáci sami.

Dobrý den/večer,

čtvrtky a papíry se objednávají na třídu (na 1. stupni) nebo jednotliví učitelé výchov (2. stupeň - o něm moc nemohu mluvit, učím na 1. stupni.). Částka se pak rozpočítá na počet žáků ve třídě a zahrne se do peněz, které rodiče platí na začátku šk. roku (platí sešity, pracovní sešity a ... VV pomůcky).
Ostatní materiál si žáci přináší na konkrétní hodinu.

Pokud si paní učitelka vymyslí něco speciálního, máme k tomu určený "třídní fond". Paní učitelka zakoupí a proplatí se z třídního fondu.
Na konci každého pololetí pak dokládáme vyúčtování fondu na třídních schůzkách.
Zatím s tím nikdy žádný problém nebyl.

Příjemný večer všem diskutujícím,

ráda bych se s ostatními podělila o můj způsob řešení.
Náčrtníky a balicí papíry si žáci mohli koupit prostřednictvím školy společně se sešity vždy na konci školního roku pro rok následující. Snížení běžné obchodní ceny bylo při nákupu pomůcek pro celou školu poměrně výrazné.

V každé třídě 2. stupně, kde jsem vyučovala výtvarnou výchovu, jsem se na začátku nového školního roku se žáky dohodla na akceptovatelné částce za pololetí, případně celý školní rok (u žáků přicházejících z 1. stupně jsem se na poslední schůzce rodičů v 5. třídě domluvila přímo s jejich rodiči). Tuto částku jsme vybrali, a protože už jsem pochopitelně měla promyšleno, co chci se žáky dané třídy v tomto pololetí dělat, pro každou třídu jsem materiál nakoupila hromadně. Znamenalo to dojet autem (buď vlastním nebo autem pana školníka) do výtvarných potřeb, podle několikastránkového seznamu materiál nakoupit, odvézt ho před školu, kde se vždy našlo pár ochotných žáků, kteří mi materiál pomohli vynosit do kabinetu. Tam měla každá třída uložen materiál ve své přihrádce. Během let jsme dokupovali to, co došlo, případně materiál, který jsme potřebovali nově. Pokud některý materiál došel během vyučování, vypůjčili si ho žáci z přihrádky jiné třídy a následně ho dokoupili.

Systém měl spoustu výhod (většinu pomůcek nebylo nutné kupovat pro každého, ale pro dvojici či skupinu - třeba provázky, lepidla, tavné pistole, barvy, pastely; nákup ve velkém byl levnější; žáci pomůcky nemačkali v taškách a nezapomínali; i neplánované pomůcky měli během práce k dispozici, ...). Na nevýhody si nevzpomínám - ale třeba na nějaké přijdete !

Simi

Na nasi skole deti dostavaji na konci skolniho roku seznam s potrebami na dalsi skolni rok. Deti si na VV vychovu na zacatku roku donesou a zalezi na uciteli a dohode s rodici, jakym zpusobem bude s donesenym materialem a pomuckami nalozeno. V nekterych tridach funguje system kufriku a kazde dite ma svuj material pekne ve svem. Mne se to ovsem moc neosvedcilo a tak vse vyberu a spolecne pak hospodarime se vsim. Podminkou je, ze musi skutecne vsichni do skoly vse donest, coz byva ovsem nekdy orisek. Pro jistotu mam i sve zasoby a pokud skutecne neco chybi, poskytnu ze sveho. Jakmile se zasoby tenci, pozadam o dodani novych opet rodice. MuM