Milý pane Oldřichu,
zajímalo by mě, jestli jsme opravdu oba dva ve stejném školství. Jsem jen řadová učitelka a nevidím do "vyšších sfér", ale ani jeden z bodů, které jsem si dovolila vytvořit z vašeho příspěvku, jsem neviděla v praxi. Se sebezapřením bych snad přiznala bod č. 3, ale přesně nevím, kde bych měla jeho naplnění hledat.

Nikdy jsem nezažila situaci, kterou popisujete v bodu 1 .Nedovedu si představit, že nějaký odborník "zakazuje" rodičům dát žáka na školu. S Jednou takovou "neřízenou střelou" se potýkám ve své třídě a i když vím, že si paní učitelky ve škole oddechly, nemám nejmenších pochyb, že žádný odborník v do života tohoto výtečníka nezasáhl. Jak to? ptám se.

Jsem zmatena z bodu 2. Chápu to tak, že sice spádové školy neexistují, ale pokud rodič požádá o docházku pro své dítě, pak jsme povinni ho přijmout, pokud k tomu nemáme pádné důvody. Předpokládám, že těmi pádnými důvody může být pouze plný stav tříd v daném ročníku. Existují i jiné důvody proč dítě nepřijmout?
Zajímavé, protože nám na schůzích stále zdůvodňují nové a nové děti právě pojmem "spádová škola"...

Třetí bod je asi takovým evergreenem všech škol, ředitelů, zástupců a učitelů. Bylo by báječné, kdyby někdo už konečně objevil nástroje, které fungují. Snad kdyby se ředitelé dohodli a napsali takovou malinkatou kuchařku ve stylu: Zkuste tohle. Když to nezabere, zkuste tohle. Nefunguje? Přitvrďte a vyzkoušejte tohle apod.
Někdy mám pocit, že se v tom plácáme všichni tak zoufale! A navíc - s výměnou vedení začíná to hledání nejefektivnějších postupů znovu. Není to trochu marná práce?

Omlouvám se, že jsem tahle rozpitvala Váš příspěvek. Doufám, že se dopátrám některých odpovědí dřív, než to se mnou švihne

A to ještě v Praze a ostatních velkých městech máte Pavlíno speciální školy poměrně po ruce. Vezměte si nás na vesnici, kde široko daleko jsou jen běžné základky. Pokud by i odborník rodičům doporučil umístění dítěte do speciální školy, ztroskotá to na tom, že ta škola prostě není v dosahu.

Také se nedovedu představit, že by odborník někomu zakázal či nařídil ... může pouze doporučit a pokud rodiče nechtějí .. nezmůže nic ani odborník ani ředitel školy

No a ty nástroje na rodiče by mě také zajímaly

Milá Hanko, vypadá to, že se jich budeme muset dobrat samy...

Napadá mne 1. úkol: Zamést si před vlastním prahem. Vysvětlím...
Účastnili jste se někdy tzv. konstelací (http://goo.gl/ToLz)? Pokud ano, tak víte, že mnoho akcí, které se v našem nejbližším okolí odehrávají, může být zapříčiněno neurovnanými vztahy v rodině (a to i těmi nevědomými a historickými). Dokážete si představit, že tyto problémy mohou ovlivnit i naše pracovní vztahy včetně vztahů ve třídě a k jednotlivým žákům?
Také jsem nevěřila...

Při mé druhé účasti na konstelacích jsem si nechala jednu "udělat". Týkala se právě "problematického žáka". Nevěřila jsem vlastním očím, když se neřešil žák (a jeho rodinné prostření např.), ale MOJE vztahy v rodině!
A ještě víc jsem byla překvapena, když jsem začala pozorovat zklidnění a větší spolupráci ze strany "problémového" chlapce. Zázrak? Kouzlo? Nevím, ale již více než 3 měsíce (od listopadu) je kluk celkem v pohodě (jasně, klid v lavici vypadá jinak, ale v porovnání s tím, co předváděl předtím...).
Přiznávám - proběhlo ještě několik pohovorů s matkou, výchovná komise (ta byla ale myslím někdy začátkem listopadu)...
Ale stejně, není to zajímavé?

Napadá mne 2. úkol: Všichni táhneme za jeden provaz.
...nejen učitel a rodiče, ale také ostatní učitelé, výchovný poradce, PPP... Jak to ale zařídit?