Zdravím všechny diskutující,
dnes přispívám do tohoto soudku se svojí osobní zkušeností. Jsem nejen ředitelkou školy a školky, ale také rodičem. Podělím se s vámi o svůj čerstvý, prázdninový zážitek. Syn je již dospělý. Vychovávala jsem ho s velikou láskou, ale zároveň i docela přísně a důsledně. O tomto víkendu jsme byli na návštěvě u mé matky, která mi téměř vyčítala, že jsem byla na synka přísná. Syn se jel s babičkou rozloučit, protože bude studovat ve španělské Malaze. Na výčitku mé matky sám odpověl: "Aspoň jsi mě naučila poslouchat."
Musím se přiznat, že jsem byla strašně ráda, že to synek tak krásně formuloval. Výchova a vzdělání je dlouhodobý proces. Ovoce ochutnáme až v době, kdy se na tom prakticky nedá nic změnit. A musím se přiznat, že to pro mě bylo nejkrásnější ocenění, kterého si opravdu moc vážím. A proč to právě sem vlastně píšu? Jsem přesvědčena o tom, že problémový žák má problematického rodiče. Dnešní rodiče většinou argumentují, že vychovávají z dítěte osobnost. Když se jich zeptáte jak, tak vytřeští oči. Nijak. Postadí je před televizi, později k počítači ...
Jaká je Vaše zkušenost? Těším se, že se s námi podělíte.
