Vystrčím, s dovolením, tuto otázku do vlastního tématu.
Lenka

Dám mu ze své. Někdy taky přide někkdo ze spolužáků a rozdělí se.
Jednou dokonce zapomenutou svačinu přivezl příslušník policie . Maminka to s ním dohodla a já jsem jen číhala u dveří školy, které bývají zamčené.

A co když na prvním stupni základní školy nemá svačinu ani učitel? Je Vám to taky jedno?
Já si ji tedy nenosím.

Dobrý den.

Upřímně?
Připadá mi tato otázka směšná. Přeci nikdo nemůže očekávat, že učitel bude dětem zajišťovat svačinu, že mu bude dávat kus své nebo bude lámat spolužáky, aby se přátelsky rozdělili!!

Nemá, nemá. Problém rodičů.
A mimochodem - někdy děti nejedí mnohem déle než 3,5 nebo 4 hodiny.

Jsme vystudovaní učitelé, pojďme učit.

Přesně tak, naprostý souhlas. V této záležitosti bych vůbec nezasahoval do výhradní pravomoci rodičů. Je na nich, zda se jejich potomek přejí, či zůstane půl dne o hladu.

Ahoj,
taky to může být jinak. Svačinu má, ale nestačí se najíst, protože má "důležitější" věci na práci (vlastní zkušenost = můj syn )
Ne, jen si dělám legraci. Podle mě je to taky věc rodičů. Stejně tak je jejich věcí, co CO dítěti na svačinu dají.

Upřímně?
Klidně i ze svého. Vedeme děti přece k utváření vztahů. Proč nevyzvat třídu, nepoprosit ji, jestli by se nenašel někdo, komu by nevadilo se rozdělit? Nevedeme opačným způsobem nevšímavosti děti k nezájmu o druhé? Kam chceme , aby společnost směřovala? Nezájmem o druhé, hrabáním si na svém písečku....no bojím se zestárnout, aby si mně někdo z takto vychovávané generace v Domově d.všiml.
Zdraví Petra

Opravdu budeme lustrovat děti, až půjdou do jídelny na přestávku: "Ukaž mi svou svačinu."?
Jé, on ji Pepík nemá, tak kdopak z vás se s ním dneska rozdělí? A kdo si ho vezme na starost zítra?
Nebudou na to jistí rodičové spoléhat? Však on to učitel nějak vyřeší!
Řekl bych, že tady onen zájem o druhé musí být především v rodině jako příklad pro Pepíka. Přípravou svačiny počínaje a kontrolou, zda ji Pepík má v aktovce nekonče.

Dobré ráno, vůbec mne nenapadlo uvažovat o kontrole svačin. U nás ve škole se ani na svačinu nepřechází do jídelny. Dítě, které zapomnělo svačinu, mi to přece samo řekne, bude-li ke mně mít otevřený vztah a nebude se bát, že při svěření se učiteli ještě dostane výchovnou lekci, nedej Bože ve formě iritace před kolektivem, jak jsem již také zažila. Možná, že si někdy až moc říkáme, co rodiče MUSÍ. JAK BY TO MĚLO BÝT. Ale nedíváme se , jak to je. Bohužel, děti za své rodiče nemohou. Nejsme s nimi ráno u nich doma a nevíme, co se tam právě odehrává. V jakém stavu dítě opustilo domov? Zkontroloval je někdo? Měl o ně ráno vůbec někdo zájem? Dítě přijde do školy a tam dostane další lekci. Co a jak mělo být. Dítě to ví, jak by to mělo být, ale není jeho vůlí to změnit. Pokud se stane výjimečně, že dítě zapomene svačinu, a je zdravé jádro ve třídě, jemuž jde učitel vzorem, přijde minimálně jeden kamarád a pomůže. Pokud se předem budu bát toho, že paní Blažková si nechá živit Pepíka školou, nikam se nepohneme. U nás na malém městě si většina rodin dá pozor, aby se právě toto nestalo a aby rodina nebyla pomluvena. Všechno je zkrátka, myslím si , o VZTAZÍCH.

U nás ve škole nabízíme možnost předplatit dětem svačiny ve školní jídelně .. což zejména rodiče mladších dětí využívají.
Pokud by dítě nenosilo svačinu nějak pravidelně, možná bych si příležitostně promluvila s rodiči.

Ale rozhodně si nemyslím, že by učitel měl na sebe brát veškerou tíhu světa a zodpovědnost za rodiče.