Asi bychom se měli vrátit a definovat si ten týmbildink. Začalo se o sborovně, a najednou jsme u žáků, asistenců a družinářek.
Abych se uměl profesionálně poradit s kolegou, na to opravdu nepotřebuji vyjíždět o víkendech a běhat po stráních, prolézat provazovými pavučinami, překonávat minová pole, s důvěrou padat nebo přenášet princezny, papírky a míčky. Bývalo to veselé (Paridův soud), napínavé (Trifidi), fyzicky náročné (Člověče, nezlob se), ale že by to nějak pomohlo celé sborovně, KK, PT nebo mezipředmětovým vztahům, to říci nemohu.
A když připravuji projetový den, spoléhám na odpovědnost a kreativitu jednotlivců, protože právě oni povedou svoje dílny. Sami.

Chápu dobře, že nemáš dobré zkušenosti? Co na takové akce říkají ostatní členové pedagogického sboru včetně vychovatelek ŠD (označení družinářky se více jak dvacet let nepoužívá, ani já jsem nepoužila)?
Možná by také mohli vstoupit do této diskuse...
Jsem přesvědčena o tom, že vždy záleží na celém sboru a jeho potřebách. A pokud má sborovna a vedení školy potřebu se stmelovat, nechť se stmelují. Mnohým sborovnám to jistě ukáže nové příležitosti v komunikaci a spolupráci.
A co se týká povinnosti účastnit se, myslím, že povinností to může být pouze v případě zařazení vzdělávací akce - mnohdy "šité na míru", kterou platí zaměstnavatel z prostředků DVPP a očekává návratnost pro svoji firmu - školu.
Dana

Wikipedie uvádí tudo definici:

Teambuilding je výraz pocházejícíí z anglických slov „team“ = tým a „building“ = budování. Dohromady tedy něco jako tvorba či rozvoj týmu, stmelování týmu nebo budování týmové spolupráce apod. Teambuilding je formou zážitkového vzdělávání, tedy učení z důsledků vlastního jednání, hledání netradičních řešení a společné překonávání úkolů a výzev. Je to soubor různých aktivit často probíhajících v přírodě. Aktivity jsou koncipovány tak, aby zlepšily týmový výkon a spolupráci mezi zaměstnanci firmy. Teambuilding je ideální nástroj k zlepšení vztahů na pracovišti, uvědomění si rolí v týmu a zefektivnění komunikace a celého pracovního procesu.

Dana

Ahoj Zdeńku,
rozumím Ti. Proč teambuilding, když to můžeme napsat jednodušeji: rozvoj spolupráce a vzájemného porozumění. Ale to je detail.
Aktivity, které uvádíš, znám. Jsou dobré. Ale pokud jste si po nich nesedli a nepopovídali jak se kdo v různých situacích choval, jak by se případně měl chovat, jak hovoří s lidmi, jak přistupuje k řešení problému, jaký jsem osobnostní typ a co to pro mne znamená atd., tak to byl špatný špatný seminář. Akivity jsou jen nástrojem pro navození určité situace a těžiště je v tom, že lidé začnou spolu mluvit o tom "jak spolu mluví a jak spolu-pracují". A to je teprve ten správný efekt z takového semináře.

Problém vidím v tom, že jako každá metoda se dá udělat dobře, nebo špatně.
Všechny aktivity, které jste napsal, samy o sobě spolupráci nezlepší. Ani jiné dovednosti. Je k nim potřeba dobrá reflexe (to především - bez reflexe, co se dělo v aktivitě, k čemu došlo, jaké dovednosti se používaly a jak a proč, je aktivita bezzubá), dobrý scénář (jak jdou aktivity za sebou, co postupně rozvíjejí), dobří lektoři, kteří toto umí.
Když se to udělá dobře, výsledky se dostavují. Znám z vlastní zkušenosti lektora i účastníka. Prožitkové učení na "měkké dovednosti" funguje.

Dobrý den, pokusím se zareagovat na tento text pana Sotoláře.
Jsem přesvědčen o tom, že jste určitě schopen se poradit a určitě připravit projektový den jako jednotlivci. Potud souhlas. Jenže opravdu o tom má být současná škola? Když se podíváte kolem sebe, v zásadě všude vidíte, že je čas, kdy je nutností jít dále a vytěžit potenciál synergie ze spolupráce lidí. Jsem přesvědčen, že právě školy vypadají, tak jak vypadají, neboť učitelé jsou mnohdy sólisté a NEUMĚJÍ spolupracovat. A tudíž to ani neumí naučit žáky. Přínos teambuldingových akcí jedle mého názoru v zásadě dvojí:
1) mají napomoci tomu, aby se učitelé (v případě, že budeme mluvit o těchto akcích pro pedagogy) naučili spolupracovat a nikoliv "jen" pracovat spolu.
2) tím, že se lidé poznávají v neobvyklých situacích, tak mají možnost překonat zaběhané stereotypy. Tudíž pak vědí více o svých spolupracovnících a dokáží se pak lépe zorientovat v běžných situacích.

O tom, že je nutné na kurzu s danou aktivitou dobře pracovat a vytěžit z ní patřičné věci již psali kolegové...

Hodně mě překvapuje to, že se pořád nepřekonává stereotyp učitelů sólistů

nejen tato věta mě hodně oslovila v článku Dana France, v tomto případě se týká spolupráce na síti, ale do tématu PROČ SPOLUPRACOVAT třeba ve škole, to myslím zapadá úplně přesně.

Od prvotní otázky, viz výše, jsme se dostali k debatě o prospěšnosti či efektivnosti "tembuildingu". Možná bychom si ale měli zodpovědět jinou otázku, kterou mají podnikatelské firmy mimo školství vyřešenu:

- proč je důležité rozvíjet spolupráci v pracovním kolektivu s cílem zvýšit kvalitu práce?
- proč učitelé nemají ve většině potřebu větší spolupráce?

- proč je důležité rozvíjet spolupráci v pracovním kolektivu s cílem zvýšit kvalitu práce?
- proč učitelé nemají ve většině potřebu větší spolupráce? [/quote]

Možná bych ještě přidal

- které metody týmbildingu jsou opravdu právě pro sborovny účelné, smysluplné a hlavně efektivní?
- jakým způsobem tuto efektivitu vyhodnotit? dělají to nějak ve firmách?

Zdeněk

Dobrý den, můžete být konkrétní? Klidně risknu, že budu dále vypadat jako bojovník proti spolupráci, ale dokažte mi na běžném pracovním dni běžného učitele na běžné škole, jak přenechávat 80% na síti. Obávám se, že je to v (této diskusi) opět jen velmi obecná fráze. Zdeněk