V sekci speciálního vzdělávání máme návštěvnici, která nabízí možnost zeptat se na fungování škol v Itálii. Věděli jste, že speciální školy v Itálii byly zrušeny už 35 lety?
Více se můžete ptát přímo ve vláknu. Klikněte sem.

Při pročítání většiny příspěvků na téma integrace (inkluze) ano či ne je mi dílem smutno, dílem jsem naštvaná. Zase tu zaznívá spousta argumentů, proč něco nejde, ale minimum nápadů, jak by to jít mohlo. A to známé klišé, že dítě s postižením (se speciálními potřebami) se cítí lépe mezi "svými". To se objevuje snad ve všech podobných diskuzích. Nikde jsem ale neviděla zmínku o tom, že i obyčejné (zdravé, běžné) děti se často necítí ve škole dobře, mají problémy, obavy, neprospívají. Nebylo by snad rozumější změnit způsob výky a přístup ke všem dětem tak, aby se jim ve škole dařilo a chodily tam rády? A už zase slyším - málo peněz, hodně dětí ve třídě, spousta papírování... a ke všemu ještě dítě nebo i víc dětí se speciálními potřebami! Ale ony vlastně všechny děti mají nějaké "speciální" potřeby, rozdílný temperament, způsob komunikace, své pracovní tempo atd., a potřebují individuální přístup. Jen naše škola na to ráda zapomíná.
Od letošního léta jsou v provozu webové stránky www.inkluze.cz. Vznikly s cílem přinášet informace, zajímavosti a příklady dobré praxe a nabízejí prostor k diskuzi na téma začleňování dětí se speciálními potřebami do běžných škol. Zvu všechny zájemce k jejich návštěvě.
Iva Uzlová

Jsme běžná malá vesnická základka. Na 114 dětí máme cca 20 dětí (spíš teď o kousek víc, přesné číslo u ruky teď nemám) se speciálními vzdělávacími potřebami, pro které zpracováváme 14 IVP. Ve škole pracuje 5 asistentek pedagoga.

Vezmu-li v potaz, že naše škola má málo dětí a musíme slučovat třídy na prvním stupni, znamená to například, že ve třídě kde pracují společně 1. a 3. ročník jsou v podstatě 4 různé skupiny - prvňáci, prvňáci s asistentkou, třeťáci, třeťáci s asistentkou.

Rozhodně to není snadná situace a lehká práce. Znamená potřebu mnohem lepšího plánování pro činnosti ve třídě tak, aby učitel měl dostatek času pro práci se třídou i pro práci s integrovaným dítětem - i to, i když má vedle sebe asistentku, potřebuje vedení učitele a učitel potřebuje sledovat, jak se práce s dítětem vyvíjí. Na druhou stranu potřebuje ale sledovat i samostatnou činnost třídy. Může se stát, že třída pak nepostupuje tak rychle, jak by mohla, kdyby v ní integrované dítě nebylo. Na druhou stranu, kdo dokáže odhadnout, jak by postupoval vývoj integrovaného žáka ve speciální škole - rychleji? pomaleji? oproti integraci v běžné třídě?

Znamená to mnohem náročnější přípravu, mnohdy různé pracovní materiály zohledňující postižení a možnosti dítěte.

Pokud všechno funguje - dítě, rodina, škola, asistentka - pokud je ve třídě únosný počet dětí - pak je integrace možná a oběma stranám prospěšná. Pokud rodině stačí ke spokojenosti "má na to papír" a dál sama nefunguje a nedodržuje doporučení specializovaného pracoviště, nastává problém.

Zcela určitě nejde integrovat bez financí. U nás si nemůžeme stěžovat na problémy s financováním asistentek. Pak už je jiná věc, sehnat na vesnici člověka, který je ochoten pracovat na částečný úvazek a ještě v 7. platové třídě, jsou-li na něj kladeny požadavky potřebného vzdělání (tři naše asistentky v současné době studují).

Jsou třeba speciální pomůcky a materiály, které budou sloužit několika dětem. V době kdy školy válčí s každou korunou na nákup pomůcek pro jednotlivé předměty, pak bývá taková investice do speciálních pomůcek zátěží (letošní rozvojový program na kompenzační pomůcky jsme využili, ale kdo žádal ví, že žádostí bylo mnoho a výsledná částka, kterou škola získala rozhodně nedosahovala potřeb školy).

Ideální by byla přítomnost speciálního pedagoga.

Vezmu-li celou situaci kolem speciálního školství z pohledu státu, pořád si říkám, že finančně výhodnější je pro něj zachovat systém základních škol praktických a speciálních. Vím, že v počtu asistentek na jednu školu jsme trochu extrém, ale vezmu-li jeden plat v speciální škole oproti pěti u nás ...

Z pohledu integrovaného dítěte mohou být kladem možnost zůstat doma, být ve škole s "jinými" dětmi, srovnávat se s nimi a chtít je v některých ohledech dohnat. Naopak to srovnání může být současně i demotivující, dítě si může připadat neúspěšné, v případě že pracuje s asistentkou může být závislejší na pomoci druhého než je nutné.

Z pohledu učitele a matky ale zase vím, že u nás vždy bude integrace třeba - ZŠ praktická je 30 km daleko, ZŠ speciální 50 km - a rodiče se nesmíří s myšlenkou internátu. Takže integrujeme. A jsou případy, že integrace bez asistentky je prostě nemožná z výše zmíněného důvodu -učitel musí mít dostatek času na "normální" děti.

V úvodním článku píšete, že se zařazení dětí se SVP do základních škol jeví jako levnější. A o to asi jde. Nikoli o to, zda je to lepší a pro koho. A v tvrdé české realitě to dopadne tak, že budou děti z běžných škol ve třídách s dětmi integrovanými a nad tím vším bude stát 1 učitel za 1 plat, možná s nějakým asistentem na kousek úvazku za směšné peníze. A víc to nikoho zajímat nebude ( myslím tím z rozpočtového hlediska). Za sebe říkám, že speciální školy mají v našem vzdělávacím systému místo a neměly by zmizet.

Díky za názory. Na jedné straně se ozývá, že speciální školy nemusí být, obejdeme se bez nich, na druhé straně, že mají své místo.

Jak si třeba vysvětlujete to, že některé země speciální školy opravdu nemají - například to, co popisuje na portále paní Vlaďka učící v Itálii, kde speciální školy zrušili?
Je to chyba - proč?
Je to dobře - proč?

Taky se zapojím do diskuse ohledně integrace žáků ze spec. škol. Z předchozích příspěvků je patrné, že moderní trend inkluze ražený posledních několik let se projevuje ve většině příspěvků. Nedomnívám se, že tento trend je správný, už jenom pro komplikovanost zajistit výuku pro všechny žáky v rámci ŠVP. Další zaujímavou otázkou je postavení spec. pedagogů v běžné střední nebo základní škole. Bylo by vhodné, zda-li by se diskuse zúčastnil někdo, kdo má s integrací už konkrétní zkušenosti a na vlastní kůži zažil v rámci jedné třídy práci několika skupin. Ať s pomocí asistentů nebo spec. padagogů.

Učím v MŠ a doteď bylo všechno fajn. Práce mě bavila a těšila. DO doby, než jednoho krásného dne přišel postižený kluk. Nemluví, kouše, kope nás, vříská (vydává skřeky), leze po nábytku a utíká mi na vycházce. Podle sdělení doktorky je v pořádku. Není. Tečka. Asistenta mít nebudu, prostě si to musím vyžrat, 24 ostatních dětí na mě nechápavě hledí, jak pořád běhám za ním. Minulý týden jsem s dětma skoro nic neudělala, protože pořád sleduju, jestli mi ten "hrozně normální" kluk něco nevyvádí. Jsem proti integraci, tedy v naší zemi. vždycky jsem byla proti a klidně mě umlaťte motykou za to, jak jsem zlá a líná. Tamara

Vážená Tamaro, proč by Vás kdokoli měl bít či jinak napadat za Váš názor ať už je jakýkoli!!! Vždyť právě proto tu diskutujeme, abychom se podělili o zkušenosti, i když nejsou vždy jen pozitivní. Sama pracuji s dětmi, které jsou ve speciální škole i proto, že nezvládly prostředí klasické základní školy. A v současných podmínkách by pro ně integrace byla cestou na začátek. A to mnohé z nich už urazily pěkný kus cesty. Já osobně jsem z integrací stále na váhách. Ano, určitě to s sebou nese mnoho přínosných podmětů, více příležitostí pro socializaci, ale zatím mě přicházejí na mysl otázky, na které odpovědi nenacházím.
Chápu Vaše rozčarování. Byla jste hozena do vody a musíte plavat jak umíte.. Píšete, že chlapce vyšetřovala paní doktorka, dětská doktorka nebo specialistka? Určitě nejste sama kdo s chlapcem pracuje, ostatní jeho chování neřeší? Jak se k chování staví Vaše vedení, jak rodiče, viděli chlapce v akci? Samozřejmě neznám detaily, ale v tomto vidím směry, kterými se dát.
Prozatím Vám držím palce a přeji pevné nervy! Určitě se svými názory dělte i dál. Třeba bude mít někdo podobný problém, který řešil nebo radu, která Vám bude užitečná.

Tamaro, kdybychom tady spolu všichni souhlasili, byla by debata za chvíli vcelku nudná. Proto díky za Váš názor.
Zaujala mne Vaše poznámka "tedy v naší zemi". Můžete prosím ještě trochu přiblížit, co jste jí myslela? Děkuju.

Podle vašeho popisu by se mohlo jednat o dítě s poruchou autistického spektra. Důsledkem této poruchy je, že dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá a chování, které popisujete, může být vyjádřením strachu a úzkosti, které kvůli tomu cítí. Komplexní a i pro laiky srozumitelné informace o autismu lze najít na stránkách Asociace pomáhající lidem s autismem (APLA) - rozcestník vás zavede do místa vašemu bydlišti nejbližší. Pokud není možné domluvit se s rodiči dítěte nebo vedením školky na odborném vyšetření, mohla byste zkusit požádat o radu jak postupovat zde.
Věřím, Tamaro, že i tady na portálu, by se našel nějaký speciální pedagog z okolí vašeho bydliště (?), se kterým byste se mohla poradit. Nezůstávejte na to sama