Jsme běžná malá vesnická základka. Na 114 dětí máme cca 20 dětí (spíš teď o kousek víc, přesné číslo u ruky teď nemám) se speciálními vzdělávacími potřebami, pro které zpracováváme 14 IVP. Ve škole pracuje 5 asistentek pedagoga.
Vezmu-li v potaz, že naše škola má málo dětí a musíme slučovat třídy na prvním stupni, znamená to například, že ve třídě kde pracují společně 1. a 3. ročník jsou v podstatě 4 různé skupiny - prvňáci, prvňáci s asistentkou, třeťáci, třeťáci s asistentkou.
Rozhodně to není snadná situace a lehká práce. Znamená potřebu mnohem lepšího plánování pro činnosti ve třídě tak, aby učitel měl dostatek času pro práci se třídou i pro práci s integrovaným dítětem - i to, i když má vedle sebe asistentku, potřebuje vedení učitele a učitel potřebuje sledovat, jak se práce s dítětem vyvíjí. Na druhou stranu potřebuje ale sledovat i samostatnou činnost třídy. Může se stát, že třída pak nepostupuje tak rychle, jak by mohla, kdyby v ní integrované dítě nebylo. Na druhou stranu, kdo dokáže odhadnout, jak by postupoval vývoj integrovaného žáka ve speciální škole - rychleji? pomaleji? oproti integraci v běžné třídě?
Znamená to mnohem náročnější přípravu, mnohdy různé pracovní materiály zohledňující postižení a možnosti dítěte.
Pokud všechno funguje - dítě, rodina, škola, asistentka - pokud je ve třídě únosný počet dětí - pak je integrace možná a oběma stranám prospěšná. Pokud rodině stačí ke spokojenosti "má na to papír" a dál sama nefunguje a nedodržuje doporučení specializovaného pracoviště, nastává problém.
Zcela určitě nejde integrovat bez financí. U nás si nemůžeme stěžovat na problémy s financováním asistentek. Pak už je jiná věc, sehnat na vesnici člověka, který je ochoten pracovat na částečný úvazek a ještě v 7. platové třídě, jsou-li na něj kladeny požadavky potřebného vzdělání (tři naše asistentky v současné době studují).
Jsou třeba speciální pomůcky a materiály, které budou sloužit několika dětem. V době kdy školy válčí s každou korunou na nákup pomůcek pro jednotlivé předměty, pak bývá taková investice do speciálních pomůcek zátěží (letošní rozvojový program na kompenzační pomůcky jsme využili, ale kdo žádal ví, že žádostí bylo mnoho a výsledná částka, kterou škola získala rozhodně nedosahovala potřeb školy).
Ideální by byla přítomnost speciálního pedagoga.
Vezmu-li celou situaci kolem speciálního školství z pohledu státu, pořád si říkám, že finančně výhodnější je pro něj zachovat systém základních škol praktických a speciálních. Vím, že v počtu asistentek na jednu školu jsme trochu extrém, ale vezmu-li jeden plat v speciální škole oproti pěti u nás ...
Z pohledu integrovaného dítěte mohou být kladem možnost zůstat doma, být ve škole s "jinými" dětmi, srovnávat se s nimi a chtít je v některých ohledech dohnat. Naopak to srovnání může být současně i demotivující, dítě si může připadat neúspěšné, v případě že pracuje s asistentkou může být závislejší na pomoci druhého než je nutné.
Z pohledu učitele a matky ale zase vím, že u nás vždy bude integrace třeba - ZŠ praktická je 30 km daleko, ZŠ speciální 50 km - a rodiče se nesmíří s myšlenkou internátu. Takže integrujeme. A jsou případy, že integrace bez asistentky je prostě nemožná z výše zmíněného důvodu -učitel musí mít dostatek času na "normální" děti.
|
