V práci speciálního pedagoga jsou určitě náročná období - o to víc se hodí, když je kde načerpat inspiraci a nahled.

Narazila jsem na knížku Daniely Doubkové Zistisito sama, která popisuje svůj život s dětmi v praktické škole. Mohla by být opravdu dobrá!

Tak mě napadlo, že možná máte v šuplících také nějaké podobné inspirace, z nichž lze načerpat nadhled - pak sem s nimi .

A ještě kousek z knížky : „Musím sebekriticky přiznat, že více než síla mé osobnosti působí často na mé žáky obsah školní skříně. Barevné bavlnky, zlaté samolepky, třpytivé korálky, barevná peříčka, chlupaté drátky a šustivé papírky. Využívám kouzelné moci těchto materiálů a sázím na jejich sílu. Dnes jsem byla vděčna jemnému bělavému papíru a stříbrným nitkám za vznik křehkého anděla. Zlatavým fóliím zas blahořečím za žhnoucí kometu. Pepa z deváté třídy byl s výsledkem dnešní práce natolik spokojen, že chtěl opakovaně ujišťovat o úspěchu. „Na to, že jsme se zvláštní školy, jsme dobrý, že jo, pani učitelko.“ Ujistila jsem melírovaného Pepu, že jsou fakt hodně dobří i bez ohledu na zvláštnost naší školy, a Pepa určitě věděl, že nekecám.

Pepa je navíc zcela geniální, protože na školním výletě do Prahy obratně sebral slepému beznohému žebrákovi klobouk s almužnami. Když se pak nevidomý invalida za ním gazelími skoky rozběhl, volal Pepa: ZÁZRAK, UČINIL JSEM ZÁZRAK.“

Zpráva pro všechny učitele, kteří zápolí s nečtenáři, integrovanými i neintegrovanými. Pokud to nemáte zrovna přes půl republiky, zveme Vás na SDÍLNU SE STANISLAVOU EMMERLINGOVOU, autorkou skvělých publikací Když dětem nejde čtení. S podporou metodického portálu zdarma,14.12. od 13 hodin. Podrobnosti zde.
Vzhledem k tomu, že seminář proběhne na půdě speciální školy, zdá se mi i titulek tohoto vlákna vhodný v současné době bouřlivých diskuzí o užitku či zbytečnosti základních škol praktických...