Dobrý den, dlouho jsem váhala, zda se zapojit do této diskuse. Pracuji na základní škole praktické, vzděláváme děti s lehkým, středním i těžkým mentálním postižením. Myslím si, že všichni speciální pedagogové pracující na stejném typu školy mi dají za pravdu, že tento rok byl "honem na čarodějnice". To, co se rozpoutalo kolem našich škol, nemá obdoby. Návštěvy inspekce, kontroly ohledně zařazení žáků, občasné zprávy o rušení našich škol, .... - nemá cenu všechno vypisovat, obsáhlá diskuse se vedla na stránkách Učitelských novin, na webových stránkách, ... Připojím pouze pár faktů. Speciální školství v naší zemi je na velice vyspělé úrovni. Připravuje žáky pro život, pro úspěšné absolvování střední školy (odborného učiliště) - ve svém okolí mám bývalé žáčky, kteří mají úspěšné firmy, jsou skutečnými odborníky ve svém oboru. V tomto ohledu nám nemůže běžná základní škola konkurovat (alespoň v našem okolí tomu tak je). Ze základních škol k nám mnohdy přicházejí děti s neurotickými projevy (získané díky tomu, že opakovaně selhávaly na běžné ZŠ), děti, které nemají vypěstovány žádné pracovní návyky (v běžné ZŠ nezvládaly plnit zadané úkoly, tudíž rezignovaly), děti, které mají vypěstovány simulantské návyky (raději jdou k lékaři, než aby chodily do školy, ve které nezažijí úspěch). Je-li jim na ZŠ věnována individuální péče, jsou středem posměchu ostatních, úspěšnějších dětí. Naším cílem je maximální integrace dětí do běžné společnosti (daří se nám to, máme velké procento úspěšně vystudovaných žáčků, úspěchy našich žáčků v rámci školních aktivit (např. ekologických, UR)opět hovoří za vše). Zastávám integraci žáčků do běžných ZŠ s tělesným, zrakovým, sluchovým postižením. Ponechejme však právo dítěte s mentálním postižením na důstojné vzdělávání odpovídající jeho rozumovým schopnostem, ve kterém nebude ponižováno, bude mu věnována individuální péče, pohoda, klid, v němž zažije úspěch. Iva Nesvadbová
|
|