Dobrý den, dlouho jsem váhala, zda se zapojit do této diskuse. Pracuji na základní škole praktické, vzděláváme děti s lehkým, středním i těžkým mentálním postižením. Myslím si, že všichni speciální pedagogové pracující na stejném typu školy mi dají za pravdu, že tento rok byl "honem na čarodějnice". To, co se rozpoutalo kolem našich škol, nemá obdoby. Návštěvy inspekce, kontroly ohledně zařazení žáků, občasné zprávy o rušení našich škol, .... - nemá cenu všechno vypisovat, obsáhlá diskuse se vedla na stránkách Učitelských novin, na webových stránkách, ... Připojím pouze pár faktů.
Speciální školství v naší zemi je na velice vyspělé úrovni. Připravuje žáky pro život, pro úspěšné absolvování střední školy (odborného učiliště) - ve svém okolí mám bývalé žáčky, kteří mají úspěšné firmy, jsou skutečnými odborníky ve svém oboru. V tomto ohledu nám nemůže běžná základní škola konkurovat (alespoň v našem okolí tomu tak je).
Ze základních škol k nám mnohdy přicházejí děti s neurotickými projevy (získané díky tomu, že opakovaně selhávaly na běžné ZŠ), děti, které nemají vypěstovány žádné pracovní návyky (v běžné ZŠ nezvládaly plnit zadané úkoly, tudíž rezignovaly), děti, které mají vypěstovány simulantské návyky (raději jdou k lékaři, než aby chodily do školy, ve které nezažijí úspěch). Je-li jim na ZŠ věnována individuální péče, jsou středem posměchu ostatních, úspěšnějších dětí.
Naším cílem je maximální integrace dětí do běžné společnosti (daří se nám to, máme velké procento úspěšně vystudovaných žáčků, úspěchy našich žáčků v rámci školních aktivit (např. ekologických, UR)opět hovoří za vše). Zastávám integraci žáčků do běžných ZŠ s tělesným, zrakovým, sluchovým postižením. Ponechejme však právo dítěte s mentálním postižením na důstojné vzdělávání odpovídající jeho rozumovým schopnostem, ve kterém nebude ponižováno, bude mu věnována individuální péče, pohoda, klid, v němž zažije úspěch.
Iva Nesvadbová

Zajímavý článek o základních školách praktických vyšel dnes na České škole. Souhlasím s ním.

Děkuji za všechny své kolegy za podporu. Článek je opravdu pravdivý, výstižný, trefný. Stačí to ale? Včera večer jsem si neprozřetelně přepla televizi na ČT 2, v právě probíhajícím pořadu diskutovali právě o bývalých zvláštních školách - "naše barvy" hájil redaktor pan Klíma, protistrana vynášela nesmyslné soudy a názory výrazně poškozující právě mentálně postižené žáky. Přiznám se, přepla jsem. Na takto neodborné diskuse už nemám sílu se koukat.
Iva

Dobrý den, dostala jsem se na tento chat zcela náhodou. Koukám na vše z té druhé strany - nejsem pedagog, ale právě rodič s postiženým dítětem. Můj syn má LMD - spoustu DYS, silnou poruchu pozornosti, IQ na hranici zvládnutí ZS. Je však hodný, ochotný, vstřícný. Měl odklad docházky. V 1. třídě měl štěstí na výbornou učitelku, která měla speciální pedagogiku a měla k němu spec. přístup, i přesto, že nebylo nic vyřízeno oficiálně. Ve druhé třídě jsem chvíli docházela do školy z vlastní iniciativy jako asistentka. Potom se zázračně podařilo sehnat asistentku placenou. I přesto ale musí 2. tř. opakovat. Hodně jsme zvažovali speciální školu, právě z důvodů, které uvádí p. Iva Nesvadbová. Přestává se chtít učit, kluci ho šikanují. Nechceme mít syna zamindrákovaného neurotika. Z určitých důvodů jsme se však ještě rozhodli to zkusit dál. Bude tedy opakovat a bude mít asistentku. Jedná se však o paní, která doteď působila v družině. Také bude mít jinou učitelku bez spec. vzdělání.
Moc bych potřebovala poradit. Syn měl tento rok vypracovyný IVP, v podstatě v něm byl ale formulován jen přístup k jeho osobě, zvýhodněné známkování apod. Jak má vypadat výuka. Má zvládat všechno učivo, nebo může mít úlevy? Má jet podle stejných osnov jako ostatní, nebo má mít svoje? Do které třídy lze žádat o asistenci? Jaké jsou vlastně další možnosti v rámci integrace takto postiženého dítěte?
I přes mou snahu byla nedostatečná komunikace mezi já-asistentka a učitelka-asistentka.
Moc děkuji za odpovědi a jakékoliv postřehy.
Markéta

ad vzdělávací program .. to by mělo být součástí vaší zprávy z poradenského pracoviště - PPP či SPC

ad do kdy asistence .. záleží opět na poradenském pracovišti .. škola může o zřízení funkce asistenta žádat pouze na doporučení těchto pracovišť - obvykle má tato zpráva a doporučení platnost 1 až 2 školní roky, pak následuje další vyšetření

pokud vázne komunikace mezi vámi a školou, doporučovala bych zapojit i poradenské pracoviště, které se synem navštěvujete - to by mělo škole poskytnout i další doporučení, pomoci s IVP, spolupracovat na jeho plnění ap. - zkuste dohodnout společnou schůzku

Pokud existuje IVP, poradna by měla mít jasno, o jakou jde integraci- je možná úprava učebního plánu, ale jen na doporučení ( obvykle u dětí s lehkým mentálním postižením je navržena výuka dle vzdělávacího programu školy praktické apod.). Nám se stalo, že chlapeček byl těsně nad hranicí, protože s ním i doma usilovně pracovali, není v tuto chvíli ani integrován a je tedy odsouzen k neúspěchu, na který v poradně čekají. I toto by se mohlo přihodit a pak jsou všichni s pochopením v koncích.
Děti umí být kruté a vycítí slabiny druhých- bohužel. Někdy nestačí ani um učitelů, programy atd. Poraďte se, kde jen můžete. Rozhodnutí je ale vždy jen na Vás.
Chápu rodiče, kteří nechtějí využít speciální školy, protože některé jsou opravdu plné dětí ze znevýhodněného sociokulturního prostředí a rodiče mají strach. Na druhou stranu jsou tam opravdu odborníci a děti jsou obvykle v pohodě. Běžná základní škola nemusí zaměstnávat speciálního pedagoga- některé školy mají to štěstí, jiné ne.
Zkušenosti jsou různé, závisí na učiteli, složení dětí i rodičů. Může se také stát, že se proti Vašemu dítěti postaví rodiče ostatních žáků- nesmyslně, nelogicky, dokonce i ve zlém.
Přeji Vám šťastné rozhodnutí.

Moc děkuju za reakce. Taky se synem poctivě dřeme již 3 roky. Je naučený, že se musí učit a dokončit započatou věc, i když se mu už nebetyčně nechce. Obdivuhodně se pere sám se sebou, ale ke konci už toho bylo moc a rezignoval.
Zaujalo mne, že lze vyučovat podle programu spec. školy. To by nemusel zvládnout všechno učivo jako ostatní? Jak by ale mohl být klasifikován v rámci běžné ZŠ? Jak by takový výuka asi probíhala?
Do poradny nechodíme, máme školní psycholožku, její zprávy jen schvaluje poradna s kulatým razítkem. Vyšetřovala ho tento rok asi 4x - testy na IQ a ohledně zvládání učiva.
Zajímalo by mne, jak by to mělo u takového psychologa nebo v poradně probíhat?
Ve zprávě synovi doporučila doslovně: integraci, asistenta, spolupráci s matkou a školním psychologem. Během roku musel zvládnout všechno učivo ve stejném tempu jako ostatní. V IVP má toho spoustu- vesměs jde o motivační program, respekt osobního tempa (při plnění zadanéo úklu), mírné známkování.
Rozhodla jsem se kontaktovat ještě nějaké speciální pracoviště. Mám ještě dva mladší syny zcela zdravé a naopak dost nadané. Začíná to vyvolávat třenice. Prostřední syn umí od 3 let písmena, teď v 5 letech zvládá počítat do 100 a jednoduché příklady. Péče o toho nejstaršího je pro mne obrovským vypětím, nejde totiž jen o učení, ale i o běžný život. Frustrace ze školy se potom odráží i doma.
Nevím, jestli nebyla chyba nedat ho rovnou do té praktické školy, snad to nějak zvládneme.

Dobrý den.
Jak daleko máte školu praktickou? Možná by to stálo za zvážení.
Pocit úspěchu a zařazení do kolektivu by za to asi stál.
Přeji správné rozhodnutí a žádné frustrace!
JP

Je asi o kilometr dál než jeho ZŠ. Ale vzhledem k tomu, že ho už 3 roky každé ráno vozím na tuhle (v místě bydliště nám nevyšli vstříc) tak ten kousek už nás nepoloží.
Byli jsme už rozhodnuti dát ho tam, ale ještě nás školní psycholožka přesvědčila ať zkusíme opakovat. Prý by to v poradně možná nepustili, protože dítě musí alespoň jednou opakovat, než půjde na praktickou a pak už by bylo po termínu žádat o asistentku. A on by to bez z ní nezvládl. Musí neustále soustředit jeho pozornost.
Bude mít náskok 2 let, snad to pomůže. Uvidíme

Dobrý den,
u nás máme s psycholožkou dost špatné zkušenosti- dítě, které určitě mělo být vzděláváno podle osnov školy praktické ( a v poradně mu mělo být při dalším vyšetření toto doporučení dáno) trápila přesně čtyři roky- maminka byla spokojená, že se našel viník školního neúspěchu ( naše málotřídka), chlapce tahala jednou měsíčně na kontroly a vykonávala s ním rozmanité cviky, které ale s nápravou školní neúspěšnosti nic společného neměly, do PPP už ani nešli. Výsledek je, že po těch letech paní psycholožka prohlásila, že ona už nemá na chlapci co napravovat, protože ji maminka zklamala a nevěnovala hodiny doporučeným cvikům, hoch jde do šesté se čtverkami a to jen proto, že se rapidně zhoršil i v chování a učitelé ze školy, kam přešel, už neměli zájem o prodlužování agónie. Shrnuto- od první třídy bylo zřejmé, že chlapec má problém, maminka si to připustila až ve druhé třídě, ale celkem pochopitelně naslouchala radám toho, kdo problém neřešil nebo spíše hledal jiné příčiny a bohužel chalpec je odsouzený k neúspěchu.
Podle toho, co píšete, bych opravdu doporučila kontaktovat nejen psychologa, ale také speciálního pedagoga ( buď z poradny nebo přímo z SPC) a uvažovat o praktické škole.
Učiva přibývá a i když školy pracují podle ŠVP a mají možnost dítě integrovat, pokud se situace nelepší a zhoršuje se i postavení syna ve skupině, zvažte tuto možnost. Je to asi přesně ten případ, o kterém je tato diskuse- základní škola může udělat maximum a může to být strašně málo.
Při integraci dítěte a výuce dle osnov praktické školy je dítě vyučováno v kmenové třídě, ale má upravené osnovy a podle nich je také hodnoceno. Otázkou je, zda má kmenová škola dost možností tohle pro Vás udělat- počet dětí ve třídě, příprava vyučujících atd.
Každé dítě potřebuje zažít úspěch- a klidně to může být třeba na školní zahrádce. Vy situaci v současné škole znáte, mysllím, že opakování ročníku není podmínkou k doporučení změny osnov, ale to Vám řeknou v poradně nebo SPC.
Držte se a šťastné rozhodnutí. Jana