Největší problém integrace nespatřuji vůbec v samotných dětech nebo pedagozích ale v nedostatku peněz na to, aby se mohlo zaplatit více učitelů. Když bude více učitelů bude pak i možnost daleko většího individuálního přístupu k dětem postiženým. Připadá mi to tak, že naše školství šetří na nejnevhodnějších místech a tím bohužel trpí především Ti, pro teré toto všechno děláme. Stojím si za svým názorem, že pokud bude na třídě jedna učitelka a asistent u integrovaného dítěte, nikdy kvalita výuky nebude taková, aby ať jedna nebo druhá skupina dětí nebyla o něco okrádána. Učitelka není robot a už vůbec se nedovede rozkrájet.

Bohužel mi současné snahy ministerstva školství - integrovat všechny děti s postižením do běžných základek, rušit ZŠ praktické,.. připadají jen jako jedno velké populistické gesto. A není rozhodující, jestli se chce zalíbit Evropské unii nebo voličům..
Ano, integrujme, ale v takovém případě nechť stát vytvoří adekvátní podmínky pro práci pedagoga, postiženého dítěte a v neposlední řadě ostatních dětí z tzv. běžné populace.
Kdo někdy učil, dobře totiž ví, že i mezi dětmi z běžné populace najdeme dost velké rozdíly v inteligenci, chování,.. a to samo někdy představuje pro učitele značný oříšek - ale s tím se počítá.
Pak si ale představme postižené děti v takové třídě. Ano, některé mají stanovenu diagnózu, a na některou diagnózu dokonce škola může žádat o peníze na asistenta ( ale toho už vám stát nesežene - taky to za ty prachy dělejte...). Ale co ty děti, které diagnózu nemají, protože rodiče nesouhlasí s vyšetřením a pokud dítě nespáchá trestný čin, nikdo ji bez souhlasu rodičů nemůže stanovit? Nebo rodiče nesouhlasí s placením asistenta? Školní docházka je totiž povinná a škola takové dítě nemůže vyloučit z kolektivu dětí, natož ze školy.
Jistě - bavíme se o dětech s výchovnými problémy, které jsou ale v mnoha případech podpořeny nějakým mentálním, či psychickým onemocněním a v neposlední řadě domácí "výchovou". A učiteli, či spíš učitelko, zvládni to všechno v počtu cca 20-25 i více žáků a nech si zdát alespoň o slušném platu. Protože, a to by mě zajímalo, kdo z Vás učitelů na ZŠ máte plat, o kterém píší noviny? Kdopak ten průměr asi zvyšuje??..
Chudák učitel a chudáci děti v takové třídě, kde se pořád jen řeší... Jestlipak se do takové školy těší děti a vnoučata našich ministrů?
Takže na závěr-ano, integrujme, ale jen pokud bude určen maximální počet dětí v takové třídě, ke každému žákovi fungující asistent - speciální pedagog, kdykoliv možnost konzultace s psychologem o dětech a v neposlední řadě finanční ohodnocení adekvátní vynaložené práci.

Milý Návštěvníku nebo Milá Návštěvnice,
plně souhlasím.
Ono je jednoduché něco jedním šmahem odsouhlasit, ale kdo se dívá do budoucnosti. "jak to bude dál"? Od stolu se všechno moc pěkně rozhoduje...

PS: Rádi se zde oslovujeme, mohl/a byste nám nabídnout své jméno? A úplně nejlepší by bylo, kdybyste se registroval/a, abyste mohl/a sledovat reakce na Váš příspěvek

Snad vám na některé otázky bude moci odpovědět seminář v rámci regionálního setkání k tématu inkluze.

K setkání dojde v Liberci , ZŠ 5.května, Ve středu 19. 5. od 13.00 (cca do 16.00)
Lektoruje Ivana Kočová (ředitelka ZŠ a MŠ Louňovice pod Blaníkem)
K semináři vás zve regionální koordinátor p. Jiří Hruška,
potvrďte mu prosím účast na mail: hruska@rvp.cz

MOTTO: „Odlišné dítě přináší odlišného učitele.“
1)Inkluze – Úvod 15 min.

2)Strategie pro zařazení dítěte s postižením do výuky
- fyzické začlenění – plánování prostředí
- sociální zařazení – přizpůsobení prostředí, usnadnění přirozené
interakce, zavádění plánovaných postupů
- začlenění do procesu výuky – školní kurikulum, individualizovaná
výuka,
IVP, týmová práce pedagogů, podpora personálu celé školy
- spolupráce s rodinou
- spolupráce s jinými organizacemi – koordinace informací s ostatními
odborníky

3)Možnosti našich škol v oblasti inkluze
- pedagogický asistent
- finanční možnosti škol
- pedagogické vzdělávání
- metodická podpora

4)Diskuse

5)Inkluze v Rakousku – Graz – přenos ze studijní cesty (dle zájmu a
času)


Účastníci dostanou potvrzení o účasti.
Účast bez poplatku. Občerstvení zajištěno.

ŠVP a integrace žáků se zdravotním postižením v běžných školách
Inforamce MŠMT pro školy je
zde

Dobrý den, vřele doporučuji seminář Mgr. Ivany Kočové v Liberci. Spolupracuji s ní na jedné malotřídní základní škole. Máme integrovanou dívčinu s mentálním postižením ve třetím ročníku, asistentku pedagoga částečně placenou z krajského úřadu a částečně z nadačního fondu. Paní magistra má dloholetou praxi s inkluzí a myslím, že není třeba mít strach z integrace dětí i s mentálním postižením do běžné základní školy. Myslím si, že každý žák se musí posuzovat individuálně zda je k integraci do běžné ZŠ vhodný či zda mu bude lépe vyhovovat zařazení do školy praktické.

Přeju hezký den,
přináším vám sem odkaz na dokument, který by vám měl pomoci při sestavování individuálních plánů zdravotně postižených a zapracování této integrace do švp.
Klikněte zde.

Jak se vám vlastně daří integrovat postižené? Na jaké překážky narážíte nejčastěji?

Často se setkávám s odmítáním integrace právě u lehce mentálně postižených. U nás to zatím funguje - i k velkému překvapení PPP, co všechno jsme s holčičkou dokázali. (češtinu v podstatě zvládá na úrovni svého ročníku ZŠ, v matematice má individuální plán, ale stále postupuje rychleji, než podle ŠVP pro ZŠ praktickou... Ale také máme štěstí na rodinu -asi úplně maximální - maminka dochází na hlavní předměty, po dohodě i jindy a pracuje s dcerkou jako asistentka úplně zadarmo, za své si udělala kurz pro pedagogické asistenty... Naštěsí může a my jsme v ní získali velkou pomoc. Toto bych chtěla pro příští roky řešit z "šablon". Jsme málotřídka, takže mohu holčičku, která je teď v druhé třídě na některé činnosti přiřazovat k prvňákům"...a půjde to tak i ve vyšších ročnících. V komunikaci děvčete se spolužáky zatím opravdu nevidím problém. Jsem ráda, že zažívá klidné roky v malém kolektivu, ale tuším, že přestup na druhý už stupeň bude problém. Po pravdě, mnohem horší z pohledu provozu školy pro mne byl chlapec s poruchou chování. Dnes je čtvrťák, je svérázný, ale udělal ohromný posun. Jestli mne za něco čeká pedagogické nebe, tak za tohodle človíčka. Ale dnes zpětně přemýšlím, kde jsem brala tu energii - chvílemi to byly opravdu zátěžové situace. Ale ohromně obdivuju ostatní děti, že to ustály - ale i pro ně to byla "lekce tolerance".

S velkým zájmem sleduji diskusi, která se rozvinula na téma integrace. Mnoho let pracuji jako pedagog. (MŠ, ZŠ 1. i .2. st.,nejdříve jako učitelka, nyní jako ředitelka ZŠ a MŠ). Po celou dobu své pedagogické praxe se potkávám s dětmi různého stupně postižení, různé míry nadání. Ke své praxi nepotřebuji slova integrace a inkluze. Mám před sebou děti, se kterými si musím poradit. Je na mojí zodpovědnosti, jestli jim dokážu vytvořit podmínky proto, aby nám všem bylo ve třídě a v celé škole dobře. Tyto podmínky jsou: Týmová spolupráce, přizpůsobení prostředí, spolupráce s rodiči, správné plánování, spolupráce s odborníky, kteří nám pomohou správnou diagnostikou a pomohou odbornou radou při vytváření IVP, spolupráce se zřizovatelem.
Každé dítě je jedinečné a to i takové, které ve třídě zdánlivě zapadá a nemá problém.Tím, že tvoříme školu přátelskou, všem otevřenou, už vytváříme první kroky k přijímání rozdílností. Všechny shora vyjmenované podmínky by měly být samozřejmostí pro jakoukoli školu.
Finanční zabezpečení je také podstatnou podmínkou k tomu, aby škola pracovala jako "inkluzivní škola". S každým přijatým žákem s odlišností však i škola dostává nový rozměr, učí se, jak zabezpečit podmínky a zkušenosti rostou, vzrůstá i počet vzdělávajících se pedagogů a v neposlední řadě vzniká potřeba přílivu speciálních pedagogů do těchto škol. Narůstá kvalita školy a tím škola i lépe získává finance na svou činnost.
Jsou samozřejmě děti, které budou potřebovat speciální péči v různých typech zařízení, ale měli bychom zkusit naplnit potřeby těch, kteří chtějí žít jako rodina pohromadě a denně nestresovat své děti i sebe dlouhým dojížděním, popřípadě zařazením dítěte do internátní školy, pokud jsme schopni jim připravit podmínky v místě jejich bydliště.
Část mé praxe je popsána ve "Vzdělávacím programu Začít spolu" v kapitole Inkluzivní vzdělávání, vydal PORTÁLs.r.o. Praha 2003.