Milá Pavlíno,
nechci Vás strašit, ale to je v jeho případě vlastně úplně normální.
Pomoci někdy může léčba léky, ale někteří rodiče ji odmítají.
(Mám zkušenost bez léků i s léky.)
Na tyto děti neplatí nástroje, které zabírají u ostatních, nabourává se klima ve třídě a některé labilnější děti agresivní útoky nesou velice špatně, (... a jiní zase s chutí provokují), učitel je pak kolikrát v situaci, že neřeší problém jen s rodiči dítěte s ADHD, ale je pod tlakem i ostatních rodičů, které si stěžují na agresivní chování a "slovník" tohoto dítěte, kdy ono vulgárně napadá nejenom spolužáky, ale často počastuje takto i učitele.
Zkuste, podaří-li se Vám získat asistenta, ale v tomto případě velmi záleží na jeho osobnosti (může se stát, že si s "dítětem" nesednou a bude situace ještě horší
)
Nezbývá, než dítě přijmout takové jaké je, netlačit na něj, zachovávat klid. Zkuste si představit, že byste takové dítě měla doma a na chování dítěte by si Vám stále všichni jen stěžovali..., doma ho nutit do školní práce, kterou ve škole neudělalo + třeba ještě DÚ, to vyčerpá někdy i hodně vstřícné rodiče. Je to náročné pro všechny.
V případě jedné holčičky s ADHD v první třídě velmi zabralo na přijetí do kolektivu a "pochopení" jejího "zlobení" (ona může a my ne?) četba a následný rozbor Pipi Dlouhé punčochy (vymýšlí si, lže, neuznává autority, pere se, dělá si, co chce, mluví nevybíravě,...) a tu děti přece milují (vzpomeňte na kapitolu Pipi ve škole...)
Teoreticky to vše člověk zvládá, ale pak každodenní situace v kolektivu ostatních dětí, které mají také své a jiné problémy, na které je potřeba "brát ohled", vyžaduje zvláště teď ke konci roku hodně sil a tyhle děti mají velký "senzor" na Ty, kdo je přijímají a mají rádi, u těch jsou prostě klidnější.
No, moc jsem Vám neporadila a ani nepomohla
