Co s dítětem, když
- v průběhu hodiny začne házet věci po třídě, vulgárně nadávat všem přítomným, odmítne opustit s asistentkou třídu
- surově ubližuje spolužákům (mimo budovu školy)
- neustále hledá, co dělají ostatní, ale k sobě je totálně nekritické
- nefunguje u něj žádná autorita, neustále si brblá svou, ať se mu řekne, co se mu řekne, ať mu to řekne, kdo mu to řekne
- vyžaduje ústupky pro své "nestíhám", pramenící z roztěkanosti a lenosti
- rodiče neberou ohledy na doporučení specializovaného pracoviště, ale po škole to chtějí

Jednoznačný návod asi nenajdeme.
Předně si myslím, že byla zásadní chyba, aby dítě mělo svého asistenta. Je teď mnohem "silnější" než paní učitelka - ona je sama, dítě má za sebou dospělou osobu, jsou vlastně dva. Dítě se cítí být ve výsadním postavení, což rozhodně neprospívá ani vztahům žák - učitel ani žák - třídní kolektiv. Proto se není čemu divit, že se takto projevuje - ukazuje svou sílu.

Strašně se mi líbí rady odborníků - ignorovat. Zkuste ignorovat ve třídě plně dětí žáčka, který se projevuje tak, jak píše Hanka!
Jak k tomu přijdou ostatní děti, které se chtějí učit, ale není jim to umožněno? Oni mají také ignorovat projevy takového spolužáka? A jak to mají zvládnout? I my dospělí s tím máme problémy natož děti!
Chtěla bych nějakého odborníka, aby zkusil v takové třídě učit - ne hodinu nebo den, ale alespoň 14 dní! Možná by pak radil více užitečně.

Souhlasím s Pavlou, že super návod nenajdeme. O jakém asistentovi je zde řeč? Osobní či asistent pedagoga? Asistent pedagoga není přiřazován dítěti, ale do třídy.... ale to asi víme. Jak pracuje u Vás asistent pedagoga? Setkávám se s různými názory, "chytrá" příručka z IPPP ale mluví jinak.

Rada od rodiče zněla: "Nechte ji vyšumět, ono ji to za 20 minut přejde."
Z hodiny relativně v klidu zbyde 25 minut, v lepším případě... Učitelka dítě "ignoruje" a snaží se za vytrvalého řevu žáčka, házení věcí jeho i ostatních, mlácení do lavice zaujmout ostatní děti, je jasné, kdo zaujme víc...

Letos jsem měla na táboře chlapce s ADHD, znala jsem ho z minulého roku, kdy byl po medikamentech relativně v klidu a pracovalo se s ním dobře, měl velký zájem a rodiče byli velmi vděční, že ho mohli na příměstský tábor umístit.
Takže letos byl opět zařazen, i když přihlášky přesáhly kapacitu.
Od prvního okamžiku bylo jasné, že letos to bude jinak. Už po chvíli jsem si uvědomila, že věnuji většinu pozornosti zmiňovanému chlapci, že veškeré mnou připravené napětí a motivování na hru nemá takový účinek, báječná parta dětí z loňska se začíná rozkládat a já byla neustále "bombardována" stížnostmi na projevy chlapce vůči ostatním, nehledě na to, že pouhé jeho odskočení na záchod, kdy se muselo přes tělocvičnu, se neobešlo bez nějaké "neplechy" a já jen trnula, aby se nikomu nic nestalo.
Po prvním dni jsem byla nejen unavená, ale hlavně zklamaná z toho, že tábor, tak dlouho připravovaný přijde vniveč. Celou noc jsem vymýšlela, jak na to. Ale ono se nic moc vymyslet nedalo, jen bezbřehá trpělivost (nebo vyloučení), často neměl nic hotového, připraveného, občas zabralo, že s námi nějakou činnost tudíž nemohl dělat a příště se více snažil, pochvala ode mne následovala vždy za vše povedené, později se to trochu zlomilo, nevím, jestli se více přizpůsobil on nebo jsem já trochu ubrala z představ o bezvadném táboře.
Ale vždy na to doplácí ostatní děti... (Dá se to, ale stojí to mnoho sil. Když je psycholog s dítětem sám, tak je to o něčem jiném. Nikdo z nás asi neměl problém s dítětem s ADHD, když s ním byl sám. Přijde-li za mnou zhora zmiňovaná dívka do knihovny, rozhovory s ní jsou plné zvídavosti, jednání milé a fajn.)

To jsem se rozepsala, ale k odpovědi jsem se nedostala Jen přemýšlím, jak na to.

Pavlíno v tomhle nesouhlasím .. asistentka kope za pedagogický tým a bez ní by vůbec nebylo možné, aby dítě ve třídě bylo - vzhledem ke zmíněným projevům a k tomu, že dost často hrozilo, že hodně ublíží někomu z ostatních dětí (pořád jsou v dosahu nůžky, kružítko .. a spouštěč reakce přichází opravdu nenadále)

Ano. I já bych uvítala, kdyby někdo odborně znalý strávil se "sledovanými" dětmi nějakou dobu za běžného provozu školního vyučování. S ADHD je potíž, že bude-li vás mít dítě jen pro sebe, nebudete ptýlit pozornost směrem k dalším dětem, pravděpodobně si budete říkat, co všichni mají. Takže hodinka dvě o samotě s dítetem v poradně je v tomhle směru úplně k ničemu - projevy se prostě neprojeví, protože má dítě dostatek pozornosti a není tam nic (ostatní děti), co by ho odvádělo jinam od jeho vlastní činnosti.

Beru to, každý máme na věci jiný náhled.
V létě jsme si přesně na případ dítěte a jeho asistenta stavěli konstelaci a tam se to ukázalo naprosto jednoznačně. Dítě posílilo, už nebylo v boji proti učitelce samo, bylo vyčleněno z kolektivu, získalo spojence.

U dětí z ADHD je problém v tom, že to, co se jeden den osvědčí, druhý nemusí fungovat. Navíc, pokud jsou rodiče utvrzováni v tom, že dítě jako integrované má úlevys, může to sklouznout i k tomu, že veškerá práce zůstane jen na škole. To pak vycítí i dítě a už se valí další a další potíže. Chce to konkrétní efektivní metody, které by nám případně nabídly poradny, chtělo by to bezpečně ovládat nejen techniky, ale i legislativu- dítě na chodbě může něco vyvést, při nějakém záchvatu může někoho či sebe zranit a pak je učitel volán k odpovědnosti, i když vše řešil v dobré víře, na základě studií atd....A také je pravda, že ne vždy je sám pedagog v kondici, aby bravurně zvládl situaci.
Chtělo by to profesionální podporu- např. v případě nezvládnutelného chování mít možnost dítě svěřit někomu, kdo si s ním poradí, i třeba splní pár úkolů a třída bude v pohodě-to asi nezvládne asistent a na psychologa dosáhnou jen někde.

V některých státech funguje na škole speciální odborník, k němuž se takové dítě dá kdykoliv odvést (během hodiny...) a on s ním "pracuje", aby se dítě zklidnilo a bylo schopno dál pokračovat ve výuce. Případně se o postará o zavolání rodičům atd.
Přijde mi, že to nechce tak moc - být na každé škole psycholog na plný úvazek, ne jen na kousek a hned letí na druhou školu...
Jinak dítě "vyloučit" z výuky je o strach, přitom to je někdy velmi účinné, ale u nás to nejde (není-li třeba ten asistent pedagoga nebo dítěte).

To by zvládla asistentka - pokud by dítě s věkem nemělo stále větší sílu.