Milé kolegyně, vypadáte(me) všechny skvěle! Evidentně nám práce s dětmi svědčí!!! Ale zpět k hospitacím. Je úplně skvělé vidět tolik pozitivních reakcí – dokonce na hospitace ČŠI. Ale vracím se k příspěvku Marcely, která psala: „Vzájemnou hospitaci mezi učitelkami vidím jako skvělý nápad. Určitě by mě velmi obohatila Je tato hospitace stanovena nějak legislativně? Zajímalo by mě, zda by vzájemná hospitace mohla „nahradit“ hospitaci ředitelky.“ A taky Míšinu připomínku: „Kdyby to šlo organizačně v MŠ zařídit tak, aby se mohli vzájemně hospitovat kolegyně mezi sebou určitě by to pro ně mělo velký význam.“ Legislativně stanoveny hospitace jako povinnost nejsou – a to dokonce ani pro ředitele škol ne! Ta povinnost vyplývá nepřímo ze zákoníku práce, školského zákona, ale také obecně z managementu v souvislosti s řízením a kontrolou školy. Takže ředitelé ji prostě dělat „musí“, pokud ji ovšem nedelegují na jiného pracovníka. Co ovšem většina z nás vnímá jako pozitivní, jsou vzájemné hospitace. Těmi se v poslední době zabývají různí autoři (Pol, Lazarová, Vašťatková…) a vidí v nich opravdu velký přínos z hlediska učení se od sebe navzájem, neboť přináší důležité informace pro reflexi naší práce. A jak to v MŠ zařídit? To by přece neměl být žádný problém – a znám MŠ, které již této možnosti využívají. Když mám odpolední, jdu prostě do práce dřív a sleduji svoji kolegyni! Zřejmě mnohem horší podmínky k tomu mají např. na základních školách. V MŠ by to neměl být vůbec žádný problém. A tuto „aktivitu“ lze brát jako práci na sobě, samostudium, další vzdělávání…. Myslím, že „obětovat“ jednu hodinu z těch 9 na nepřímou práci, může každý, neboť právě tato hodina mu může přinést spoustu informací nejen o sobě, ale také o tom, jak to v „naší“ mateřské škole vypadá! A ještě jsem chtěla reagovat na Míšinu poznámku: „To co je pro učitelku přínosné je závěrečný rozbor hospitace, která má význam ve zpětné vazbě, protože nejenomže se dozví nějaké ty nedostatky, ale také je pochválena za to co se jí povedlo.“ Hospitace bez této zpětné vazby je úplně k ničemu! Pokud jsou hospitace prováděny jen proto, abych učitelku (jako ředitelka) formálně pochválila (nebo ještě hůř – zkritizovala), či proto, abych napsala zápis o splnění své povinnosti, je zbytečné je vůbec absolvovat! Má smysl jen tehdy, pomůže-li učitelce uvědomit si, co se jí již daří (a na tom dál intenzivně pracovat), popřípadě, kde má slabá místa – a tady se zamyslet, co by jí pomohlo je přeměnit v ta silná. Obecně vzato by měla být hospitace o tom, aby se učitelka naučila vidět reálně a také sama začala přemýšlet nad tím, jak může zkvalitňovat svoji práci.
|