Dovolila jsem si otevřít nové téma – hospitace, protože mi připadá nesmírně důležité, když mají učitelky pracovat podle nějaké filozofie (jak psala např. Bohunka o filozofii podpory zdraví, kterou by měly „vyznávat“ všechny učitelky) a zejména přejít na změny spojené s požadavky RVP PV, aby jim s tím ředitelka pomohla. Jaký je váš názor na hospitace a jejich průběh, funkce, potřebnost?

Jsem ráda, že se toto téma otevřelo. Myslím, že stále přetrvává názor a mnozí mají takovou zkušenost, že hospitace není pomocí pro učitele, ale spíš bič. Že cílem je hlavně najít nedostatky a při rozboru se především mluví o tom, co bylo špatně.
Jak je to u vás? Je pro Vás hospitace pomocí nebo bičem?

Dobrý den,
zajímavé téma. Abych řekla pravdu, opravdu nevím, jak přesně zformulovat to, co cítím. Rozumím tomu a chápu a souhlasím, že hospitace je důležitý prostředek řízení pedagogického procesu. Měla jsem možnost absolvovat hospitaci jak z pozice ředitelky, tak z pozice učitelky. A ani jedno mi nebylo nijak příjemné. Z pozice hospitovaného hospitaci vnímám jako stresující prvek a stejný názor má i většina učitelek, které znám. Osobně si sice věřím, ve své práci se cítím "pevná v kramflecích", ale příjemné to není. Možná, že záleží, a teď mluvím obecně, na konkrétním přístupu vedení k hospitující učitelce a k hospitaci vůbec.Učitelka by měla mít pocit, že ředitelka nepřišla proto, aby hledala chyby, ale že přišla jako kolega, dobrý rádce a popř. pomocník a to bez toho, že bude nedostatky vytýkat nebo jinak kritizovat a nic víc (samozřejmě učitelka pak musí mít zájem na sobě o to víc pracovat, pokud něco není v pořádku). Vedoucí pracovník musí umět nejen kritizovat, ale hlavně i chválit a povzbuzovat. A to je velmi těžké Do takovéto pozice se každá ředitelka vžít neumí. A možná zde bude onen kámen úrazu. Nevím, jestli jsem zachytila přesně své pocity a jestli je k pochopení, co jsem tady vyplodila, ale kdyby bylo něco nejsné, ráda upřesním .

Plně souhlasím s Bohunkou, že hospitace bývají vnímány oběma stranami jako velmi nepříjemné. Je to ovlivněno negativními zkušenostmi z minulých let.
A bude jistě nesmírně těžké změnit podobu hospitací z hledání chyb k pomoci druhému vidět se reálněji a pracovat na svém osobním růstu. Zkrátka změnit je z kontrolních aktivit do aktivit spadajících pod tzv. vedení lidí a jejich motivaci ke kvalitnější a zodpovědnější práci.
Máte už někdo pozitivní zkušenosti? Pomohli jste takovým způsobem druhému nebo pomohl někdo vám?

Připojujji se k názoru, že hospitace je určitě nepříjemná pro obě strany. Když jsem začínala učit, jedna paní inspektorka mi řekla, že kvalitu pozná za pět minut, a to podle klima, které třída má, jak žáci a učitel na sebe reagují atd. Dneska bych s ní mohla souhlasit. Domnívám se, že každý ředitel ví, kdo a jak učí a jak se na hodiny připravuje a zbytečně nestresuje učitele o kterém ví, že nemá problémy. Také velmi záleží jak hospitující provádí hodnocení, jak reaguje na případný neúspěch - každému se někdy hodina nepovede, je ovlivněna mnoha faktory a ty mohou mít někdy negativní formu. Nejlepší skušenosti mám ze vzájemných hospitácí, ty mi daly nejvíc a jsou motivující pro další práci, nestresují, naopak jsou pozitivní pro hospitovaného a pro hospitujícího. Vím, že hospitace musí být, ale nemám je ráda, právě z důvodů stresu.

Téma "vzájemné hospitace" mi úplně mluví z duše! Také je vnímám jako velmi "motivující" a v přátelském klimatu nestresující a přínosné. Jen se obávám, že v mateřských školách ještě nemají své pevné místo.
A s těmi 5 minutami úplně nesouhlasím. Vzhledem k tomu, k jakým změnám v předškolním vzdělávání došlo (organizace, komunikace s dětmi, metody práce...), bude muset ředitelka vynaložit více času na to, aby zjistila, co se již učitelkám daří měnit ze zaběhnutých způsobů práce.
Třeba se ozve také někdo s pozitivními zkušenostmi, nápady....

Také souhlasím s tím, že hospitace je vnímaná jako nepříjemná událost, které se však nikdo nevyhne.
Myslím si, že také není dobré, když ředitelka přijde na hospitaci ve vymezeném čase (např. od 9 – 10 hod) podívat se „pouze“ na „řízenou činnost“. Práce s dětmi probíhá po celý den a pokud chce ředitelka hodnotit například výše zmíněné metody práce, myslím si, že tato doba na hospitaci nestačí.
Vzájemnou hospitaci mezi učitelkami vidím jako skvělý nápad. Určitě by mě velmi obohatila Je tato hospitace stanovena nějak legislativně? Zajímalo by mě, zda by vzájemná hospitace mohla „nahradit“ hospitaci ředitelky.

Milé kolegyně, hospitaci osobně také vnímám jako nepříjemnou záležitost, ale musí být. Kdyby to šlo organizačně v MŠ zařídit tak, aby se mohli vzájemně hospitovat kolegyně mezi sebou určitě by to pro ně mělo velký význam.
V poslední době tří měsíců mohu porovnat dvě hospitace, které jsem jako učitelka zažila, ta první byla v září od paní ředitelky (protože jsem čerstvě nastoupila do nové MŠ) a ta druhá byla nyní v listopadu od inspekce. To co je pro učitelku přínosné je závěrečný rozbor hospitace, která má význam ve zpětné vazbě, protože nejenomže se dozví nějaké ty nedostatky, ale také je pochválena za to co se jí povedlo, což nikdo během šk. roku jen tak neudělá. Této zpětné vazby jsem se dočkala od paní ředitelky, nikoliv však od inspekce.

Připojuji se k vaší diskuzi s troškou do mlýna
Já zažila celkem 3 hospitace - inspektorské. Každá byla v jiném duchu a negativní pocit jsem měla jen z té první, ještě totalitní. Dbalo se tam především na to, jakým způsobem se děti svlékají, jaký dodržují postup, zda sundavají ručník při utírání rukou z háčku ... a podobné nesmysly.
Další dvě hospitace byly o tom, jaký přístup má učitelka k dětem, jaké je ve třídě klima a zda obě učitelky na třídě spolupracují. A s tím myslím v naší třídě problém nemáme . Po hospitaci byl vždy proveden rozbor. Paní inspektorky byly milé, chválily, radily ...
Nyní nás čeká další hospitace a já se nestresuji, vím, že paní inspektorky jsou příjemné a nebazírují na nesmyslech, ale zásadních věcech, které by měla každá učitelka, která pracuje dle RVP splnit

Ivet, nějak jsem v šoku Ne z toho, že vnímáte hospitaci pozitivně, ale že jste zažila hospitaci totalitní. To bych teda (podle fota) neřekla
Taky jsem zažila jednu inspektorskou hospitaci, ještě jako asistentka pedagoga. A probíhalo to podobně jak popisuje Iveta. P. inspektorka se mi zdála milá, pohodová.