Dobrý den,
zajímavé téma. Abych řekla pravdu, opravdu nevím, jak přesně zformulovat to, co cítím. Rozumím tomu a chápu a souhlasím, že hospitace je důležitý prostředek řízení pedagogického procesu. Měla jsem možnost absolvovat hospitaci jak z pozice ředitelky, tak z pozice učitelky. A ani jedno mi nebylo nijak příjemné. Z pozice hospitovaného hospitaci vnímám jako stresující prvek a stejný názor má i většina učitelek, které znám. Osobně si sice věřím, ve své práci se cítím "pevná v kramflecích", ale příjemné to není. Možná, že záleží, a teď mluvím obecně, na konkrétním přístupu vedení k hospitující učitelce a k hospitaci vůbec.Učitelka by měla mít pocit, že ředitelka nepřišla proto, aby hledala chyby, ale že přišla jako kolega, dobrý rádce a popř. pomocník a to bez toho, že bude nedostatky vytýkat nebo jinak kritizovat a nic víc (samozřejmě učitelka pak musí mít zájem na sobě o to víc pracovat, pokud něco není v pořádku). Vedoucí pracovník musí umět nejen kritizovat, ale hlavně i chválit a povzbuzovat. A to je velmi těžké
Do takovéto pozice se každá ředitelka vžít neumí. A možná zde bude onen kámen úrazu. Nevím, jestli jsem zachytila přesně své pocity a jestli je k pochopení, co jsem tady vyplodila, ale kdyby bylo něco nejsné, ráda upřesním
.