Dobrý den,
dovoluji si otevřít nové téma - a sice jestli se vzájemně snesou autorita učitele se smyslem pro humor.
Na toto téma jsme narazily / ano, y = samé ženy / při zářijové poradě, a nebylo to poprvé, kdy jsme se příliš neshodly v názoru, jestli je dobré, vhodné, přijatelné, akceptovatelné či jaké ještě, pokud některé učitelky - a mezi ty já rozhodně patřím - používají humor při výuce nebo dokonce při kontaktech s rodiči.
Já si stojím za svým názorem, podloženým zkušenostmi, že pokud má pedagog autoritu, nejlépe tu přirozenou, samozřejmou, pak mu nemůže uškodit nebo ubrat na vážnosti, když s dětmi / a ano, i s rodiči / občas zalaškuje, když něco odlehčí, když je rozesměje, když umí shodit i svoje občasné omyly nebo přeřeky. A že pokud autoritu nemá, nebo její zdání usilovně drží, neposílí si jí ani svou vážností.
Pracuji s postiženými dětmi a jsem přesvědčená, že i ony milují a ocení legrácky, není pravda, že by humor nechápaly nebo že by je dokonce vyváděl z konceptu.
Budu ráda za vaše zkušenosti. Díky, M. Králová

Jsem přesvědčená, že humor do školy patří na obě strany katedry. Vážně. Chytrým a laskavým humorem se učitel nemůže shodit, jen získat. Na gymplu jsme si nejvíc vážili těch učitelů, kteří dokázali naši nezvedenost "odrazit" s vtipem. A nevzpomínám si, že bychom kdy vtipného učitele kvůli jeho vtipkování brali méně vážně, než jeho přísného nevtipkujícího kolegu.

A z dob, kdy jsem pracovala jako vychovatelka mentálně postižených, mám stejnou zkušenost - laskavý a přiměřený humor pomáhá překonávat bariéry... (Mimochodem jeden z mých tehdejších svěřenců byl nejvtipnější a nejveselejší osoba, jakou jsem kdy poznala.)

Ale humor za katedrou neumí používat každý. Není nic smutnějšího, než učitel, který se svým vtipům směje sám... Taky je velký rozdíl mezi humorem a zesměšňováním, mezi odlehčením a shozením...

Pokud učitel nemá cit pro humor za katedrou, má asi pravdu, že do jeho třídy humor nepatří. Ale pokud umí být vtipný a žáci se smějí s ním a ne jemu, tak do toho. Nakonec veselá mysl půl zdraví .

Díky za odpověď, Aleno, moc a moc se mi líbí, naprosto s Vaším názorem souhlasím. Milena

Myslím, paní Mileno, že nejste jediná, kdo takové otázky řeší. O prázdninách jsme se měla možnost účastnit kurzu v Anglii a potkala jsem tam učitele z mnoha států Evropy. Užili jsme si během kurzu hodně legrace a jedna paní učitelka ze Španělska si toho všimla - jak lehce se v takové uvolněné atmosféře komunikovalo a učilo - a sama začala mluvit o tom, že vidí, jak je humor v hodinách důležitý, že sama je spíš vážná, ale že by to chtěla změnit...

Souhlasím a podepisuji v plném znění
Usměvy, humor a smích léčí sám o sobě a ve vztahu se vzděláváním je jenom další pomocník, jak přitáhnout pozornost dětí atd.
Takže se usmívejme , smějme a vtipkujme s našimi dětmi a žáky, bude se lépe pracovat i nám

Díky za odpovědi, já dodávám k Míšinu příspěvku : žertujme nejen s dětmi, ale i s rodiči! Tam to také moc dobře funguje.
/ Tedy pokud nepřestřelíte, což se mně s mým trošku černějším druhem humoru občas stane , už si to hlídám! Letos jsem měnila školu a zjistila jsem, že jsem zaskočila i některé nové kolegyně, ale to je jen taková poznámka pod čarou, nenechte se odradit ! /
Milena

Dobrý den,

i já souhlasím s tím, že by měl být humor součástí vzdělávání a zpestřit i odlehčit výuku, ovšem v určité míře.Jen by neměl být učitel šaškem, z kterého si žáci dělají tzv. dobrý den! Jak jsem to zažila osobně,když jsem seděla v lavici na ZŠ za hluboké totality.

Martina

Náhodou jsem narazila na tuto stránku... Jako budoucí učitelka FJ a NJ si myslím, že humor do školy určitě patří a budu na nějaká podobné téma o vtipech psát diplomovou práci... Už teď se teším na její výsledky...

Danka

Jsem přesvědčena, že humor do třídy (školy) patří. Učitel by měl poznat, co si může "dovolit". Ne každá skupina lidí (třída, škola) je k humoru laděna. Souhlasím s Alenkou, ta to pojmenovala naprosto přesně.
Pokud je to humor bez narážek, ironie ("neubližující humor"), může dopomoci i k přirozené autoritě.
Nebo snad ne?
Dana

Milé kolegyně, případně kolegové,

a teď chvíli vážně o humoru . Zdálo by se, že se zabýváte čímsi okrajovým, tak nějak spíš samy pro sebe a ono je to vlastně jádro kantořiny. Skutečný humor (ne zesměšnění) si totiž může dovolit ve třídě jen ten, koho třída bere, kdo ví, že se mu hodina potom "nerozveze". A o tom to právě je. Na všech stupních a typech škol mají žáci šestý smysl pro to, jak je vnitřně přijímá kantor. Pokud vycítí nejistotu, lhostejnost, nebo dokonce pohrdání, je zle. Často bohužel hlavně pro žáky. Jen nechápu, proč se takoví učitelé úporně drží profese, kterou nezvládají a nejdou dělat něco jiného.
Humor v hodině je ve skutečnosti indikátor zdravého klimatu. Vám všem, kteří jím kořeníte hodiny díky.

Zuzana Parmová