Jsem přesvědčená, že humor do školy patří na obě strany katedry. Vážně. Chytrým a laskavým humorem se učitel nemůže shodit, jen získat. Na gymplu jsme si nejvíc vážili těch učitelů, kteří dokázali naši nezvedenost "odrazit" s vtipem. A nevzpomínám si, že bychom kdy vtipného učitele kvůli jeho vtipkování brali méně vážně, než jeho přísného nevtipkujícího kolegu.
A z dob, kdy jsem pracovala jako vychovatelka mentálně postižených, mám stejnou zkušenost - laskavý a přiměřený humor pomáhá překonávat bariéry... (Mimochodem jeden z mých tehdejších svěřenců byl nejvtipnější a nejveselejší osoba, jakou jsem kdy poznala.)
Ale humor za katedrou neumí používat každý. Není nic smutnějšího, než učitel, který se svým vtipům směje sám... Taky je velký rozdíl mezi humorem a zesměšňováním, mezi odlehčením a shozením...
Pokud učitel nemá cit pro humor za katedrou, má asi pravdu, že do jeho třídy humor nepatří. Ale pokud umí být vtipný a žáci se smějí s ním a ne jemu, tak do toho. Nakonec veselá mysl půl zdraví
.