Dobrý večer. Chtěla bych se podělit o své, bohužel smutné zkušenosti, s pozicemi asistenta pedagoga. Máme jedenáctilého chlapce s Aspergerovým syndromem. Nebudu zde popisovat zdlouhavou cestu ke správné diagnóze, kterou jsme obdrželi v jeho šesti letech ani potíže s jeho integrací v běžné ZŠ, kde jsem naráželi na absolutní neinfomovanost a nepřipravenost personálu. Omluvou by snad mohl být nesprávně sestavený individuální vzdělávací plán a nedostačující proškolení. První asistentka se měla pouze maturitu ze stroj. oboru, rozsáhlejšího kurzu se odmítla zúčastnit. Více než o chlapce jí šlo o vlastní pocit důležitosti, prokazovala nejenom fatální neznalost o autismu, ale i hrubé chování k chlapci i k ostatním dětem. Přestože jsme společně s krajskou koordinátorkou pro autismus žádaly o její okamžitou výměnu, ředitelka školy nám odmítla vyhovět. Nakonec asistentka odešla na vlastní žádost po třech letech na konci května ( chcete se zasmát - mně toto paní ředitelka oznámila poslední den v poledne ... ). Další asistentka měla sice základní vzdělání, ale se synem se jí podařilo navázat hezký vztah. Zvládla 100-hodinový kurz, ale v praxi bylo často vidět, že v oblasti výuky si neví rady... Přesto jsme s ní byli spokojeni.

A teď pohled z druhé strany. Po tolika letech soužití s autistou, po hodinách strávených jeho výchovu a výukou drze tvrdím, že v tomto směru se mohu pokládat za "téměř" odborníka. Abych své znalosti zúročila a prohloubila vystudovala jsem spec. ped. a vychovatelství na VOŠ Litomyšl a byla jsem přijala na VŠ v HK. Během studia jsem si ověřila, že moje praxe se synem byla skutečně nenahraditelná. Chtěla jsem prostřednictvím asistence pomoci jiným dětem a hlavně jejich rodičům, protože jsem se na vlastní kůži přesvědčila, jak vyčerpávající je setkávat se s neznalostí a nepochopením okolí. Samozřejmě příslibů jsem obdržela nespočet, ale nejsem včerejší, abych všemu věřila. Ovšem největším zklamání pro mne bylo odmítnutí, když jsem se ucházela o asistenci ve školce u chlapce vietnamské národnosti - autisty. Nabízela jsem i hodiny českého jazyka, protože jazyková bariéra byla patrná. Chlapec již asistentku měl, ale paní řed. nechala otevřenou možnost výměny na konci školního roku. Bohužel, později jsem se dozvěděla o tom, že jsou přítelkyně. Učitelka upozorňovala na problematické chování asistentky, ale bylo jí naznačeno, že není šance na změnu. Takže as. chlapce krmí, když odmítne jíst sám, hraje si s ním, když nechce pracovat s dětmi a hlavně ruší pokyny dané učitelkou chlapci. Pro autistu velice žádoucí vedení... Rodiče jsou nešťastní, já bez práce a paní řed. nepostižitelná. Není to v okolí 1. případ, kdy není dosazena as. v zájmu dítěte, ale v zájmu jiném. A kdo si bude stěžovat na šk. úřadě? A co krajská koord., jaké má pravomoce? Nebo je lepší mlčet... komu to prospěje??? Dítěti určitě NE..

Dobrý den. Předem bych se chtěla omluvit za mírné zmatky. Oba příspěvky jsem psala já. Musela jsem text rozdělit na dvě části. Takže jsem cosi přehlédla a druhá část vypadá jako reakce jiné osoby. Jako v každé lidské činnosti, i zde vše závisí pouze na lidech samotných, na jejich vzájemné domluvě i povahových vlastnostech. Laicky řečeno - buď si "sednou" nebo ne... až s odstupem času jsem se dozvěděla, že as. č. 1 měla stejné problémy i na předchozím pracovišti - jednalo se o silně dominantní osobnost, která "neustála" roli "pomocnice" učitelky - přestože se měla věnovat pouze mému synovi, neustále prý zasahovala do výuky, například napomínala děti. Učitelka si stěžovala jen kolegyním, byla v jiném stavu a nechtěla si už "dělat zle" - zřejmě správně odhladla, že by situaci pouze zhoršila. Další rok nastoupila mladá uč. po VŠ, velice mírná, poddajná - takže as. pevně uchopila "moc" ve třídě - takže to chvílemi vypadalo, že jsou ve třídě dvě učitelky. Děti samozřejmě odmítaly "poslouchat" příkazy as., což jenom zhoršilo situaci ve třídě. Po nástupu druhé as. se zlepšila i synova "oblíbenost" u dětí, protože mu v patách nekráčela "ta uřvaná panička" ( char. dětí... ). As. se musí umět "upozadnit" a mít v patrnosti pouze zájem dítěte a ne si "vytvářet svůj pocit důležitosti a bezchybnostiů..

Dobrý den Jano,
děkuji Vám, že jste napsala o svém smutku. Jak víte, vyvolal snahu více věci podívat na kloub, najít řešení proto, aby asistent pedagoga byl opravdu účinnou pomocí pro dítě, třídu, učitele i rodiče.

Jelikož další příspěvky už nebyly tak smutné, ale spíš pomáhající najít cestu, založila jsem jim nové vlákno a přesunula je.
Takže o tom, jak úspěšně spolupracovat s asistentem pedagoga, čtěte zde a klidně připište svou zkušenost nebo nápad, ať nám to ve třídách šlape.

Díky