V sousedním tématu, které se zabývalo smutnou zkušeností rodiče, si začala Pavla Hublová klást otázky, jak to zařídit, aby účast asistenta ve vyučování měla co největší efekt, tedy jak spolupracovat, aby to dětem maximálně pomohlo.

Protože se nám téma tímto směrem začalo více rozvíjet, zakládám mu zvláštní vlákno a přenáším část příspěvků. Pojďme si říct kudy na to.

Dobrý den, Pavlíno,

vždy je to o lidech více než o vzdělávní. Doporučila bych jasně vymezit pravomoci i náplň práce, vytvořit si okrajový plán práce- proč, co, jak. Je to samozřejmě více práce pro Vás, ale konkrétnost ( měřitelnost... ) pomáhá. Je to asi platné pro všechny typy spolupráce.

A pak uvidíte, kdo přijde. Znám skvělé asistentky se základním vzděláním a kurzem ( ovšem ochotou učit se a empatií), které svěřeným dětem opravdu pomáhají. A o to jde především, že?

Plně souhlasím - důležitější než vzdělání jsou povahové vlastnosti a schopnost empatie. Na druhou stranu - pokud "promineme" budoucí as. vzdělání a nahradíme ho pouze kurzem, dáváme tím do rukou ředitelů škol volnou ruku ve výběru - proč tedy neupřednostnit kamarádku či příbuznou, která je momentálně bez práce. Nebylo by lepší zaměstnat ( a patřičně finančně ohodnotit, což je bohužel stále v nedohlednu ) kvalifikované spec. pedagogy ( stř. ped., Dis. nebo Bc. )? Samozřejmě záleží i na typu a míře postižení dítěte. To, co se na školách studenti učí 3 - 4 roky, zpracovávají v seminárních pracech, projektech, závěrečných pracech, nemůže nahradit kurz - ten pouze podá základní informace o problematice a je na as., zda je schopna tyto informace přijmout, umět je dále rozvíjet a hlavně využít při samotné práci s dítětem. Ano, empatická as. se může velice dobře "zapracovat", ale rozhodně to není okamžitě, spíš formou pokus X omyl. Jak dlouho toto období může trvat a jak moc se "podepíše" na dítěti, toť otázka. Během čtyřletého studia jsem si uvědomila, jak závažné chyby jsem dělala při výchově svého syna - autisty ( Aspergerův syndrom ). A kolik pedagogů s letitou praxí nedokáže pochopit synovo "podivné" chování, které pro nezasvěcené může vypadat jako pouhá nevychovanost či "hloupost". Proto bych upřednostnila vzdělání spojené s empatií - ale jako matka výběr as. ovlivnit nemohu ( aspoň tak jsem se přesvědčila... ).

Děkuji za vaše odpovědi. Pochopila jsem z toho že:

• nelze předem nic plánovat;
• vše stojí (a padá) na komunikaci a schopnosti spolupráce;
• velmi záleží na empatii asistenta a jeho "přizpůsobení se" učiteli.

Na co si mám dát pozor:

• vše nejlépe hned probrat z očí do očí;
• vždy ohlídat, abychom každá stály "na značce", tj. asistent je asistent, učitel je učitel.

Něco mi uniklo?

Mou asistentkou bude kolegyně, se kterou jsem loni spolupracovala. Bohužel sloučili naše třídy, ona je už v důchodu, tak alespoň takhle zůstane na naší škole. Spolupráce byla doposud vynikající, a tak doufám v totéž i nadále.

Dobrý den,

myslím si, že je to přesně tak, jak jste shrnula. A pokud bude asistentkou kolegyně, zřejmě se nemáte čeho bát- znáte se, má velké zkušenosti atd.
Držím palce.

Možná by někoho zajímalo, jak se situace vyvíjí:

• každý týden máme schůzku - třídní učitelky 2. ročníků + asistentka - zde probíráme učivo a problémy s výukou; zde se také domlouváme, které děti budou následující týden chodit s asistentkou a na co se zaměříme;
• asistentka si většinou bere děti do jiné místnosti, kde s nimi především čte (jedná se o cizince, kteří potřebují procvičovat výslovnost, porozuměním apod.) totéž, co já s ostatními čtu ve třídě;
• okamžitě po "hodině" mi asistentka sdělí, co a jak dělali, jak to komu šlo, kdo se jak choval - okamžitě také, pokud je to potřeba, píši do Deníčku rodičům o problémech;
• pokud byla asistentka ve třídě, pak jsem přesadila zvolené děti tak, aby je měla tak nějak pohromadě - při frontální práci dohlížela, aby všichni pracovali, při skupinové a individuální práci pak pomáhala "svým kuřátkům" - dobře viděla, kdo tápe a mohla hned zasáhnout (já měla na starosti zbytek třídy).

A jak řešíte spolupráci s asistentem vy? Máte nějakou aktivitu/tip/nápad, který ve spolupráci s asistentem funguje?

Dobrý den,
je to sice již 6 let, co jsem učila na základní škole, kde byli integrovány děti s handicapem. Bylo to na 2.stupni, učitelé se již ve výuce střídali, někteří odmítali tuto třídu učit, protože na přítomnost postiženého žáka ve třídě nebyli psychicky připraveni. Jsem speciální pedagog, tak jsem učila co se dalo. S asistentkou jsme si rozuměly. Po hodině jsme sie domluvily, co je třeba s žákyní probrat a jak, do jaké hloubky, z čeho se bude psát písemka, hlavně jakým způsobem.
Vše je na domluvě. U dětí s jakýmkoli postižením musí pracovat osoba, která má k nim vztah, práce je baví, vnitřně obohacuje. Vzdělání není všechno. Také i učitelka na ZŠ by měla být připravena, jak učit ve třídě, kde je dítě integrováno. Snad se za těch 6 let hodně změnilo a na běžných školách je to už jiné.
Irena

Dobrý den,
jsem studentkou posledního ročníku magisterského studia speciální pedagogiky a přiznávám, že mě toto téma velice zajímá. Nyní chodím na praxi do jedné ZŠ v Praze, která je známá svým kladným přístupem k integraci. Na základě toho je na škole zaměstnáno i hodně asistentů pedagoga. Měla jsem možnost jejich práci vidět a hodně se naučit.
Myslím si, že tato škola je naprosto ukázkovou z pohledu technologie, která velice přispívá k usnadnění situace všech. Každá třída je vybavena interaktivní tabulí, třídnice běží přes počítače a celá výuka je vedena v tomto duchu. A jsem přesvědčena, že i tato výpomoc v hodinách může být velmi přínosná ve spolupráci pedagoga s asistentem pedagoga. Je mi jasné, že ne každá škola si může dovolit takový luxus, ale určitě je to alesoň pro mě krásná vize do budoucna, že vidím, jaké všechny možnosti tady jsou.
Zároveň si myslím, že pokud škola nemá takové možnosti, tak je rovněž možné zajistit skvělou spolupráci mezi pedagogem a asistentem pedagoga. Jak již tady bylo řečeno, tak naprosto souhlasím s tím, že nejdůležitější je dobrá komunikace a vzájemná spolupráce. Ale také si myslím, že není dobré zaměstnat jako asistenta pedagoga člověka, který nemá žádné obdobné vzdělání. Jistě, že osobní přístup je v závěru tím nejdůležitějším, ale nutná dávka znalostí je dle mého názoru naprosto nezbytnou součástí, přeci jen je to osoba, která má v rukou vzdělávání dětí a dává jim základ do jejich budoucího života. Také si myslím, že důležitou součástí této práce by měly být odborné supervize.
Možná, že se mnou lidé z praxe nebudou souhlasit, také je také možné, že až nastoupím do praxe, tak už neuvidím, přes růžové brýle a zjistím, že celá řada věcí není v běžné praxi reálná, ale právě proto jsem velice ráda, že tady je možnost podělit se o své zážitky a zkušenosti s ostatními.

Dobrý den Renáto,
zdravím Vás a vítám v naší odborné diskuzi. Jsme rádi, že si sem cestu nalézá čím dál více studentů jako jste vy.
Z Vašeho příspěvku je cítit, že tento obor máte ráda a to je pro speciálního pedagoga opravdu důležité.

Přeji Vám hodně štěstí vdalším studiu a budeme se těšit na Vaše příspěvky i v dalších vláknech diskuze.
Co třeba ....viewtopic.php?f=331&t=16629&p=42787#p42787

Dobrý den,
velice Vám děkuji za Vaši odpověď. Ráda se dozvídám nové informace a rovněž se i ráda podělím o svůj názor, abych tak získala zpětnou vazbu od profesionálů.
Ráda se podívám i na další diskuze.
Přeji Vám příjemný den.
Renáta