A mám ještě jeden dotaz:
jaký názor máte na to, jestli nechávat po mnoho školních let ve třídě stejné děti a stejnou učitelku, případně tým učitelka-asistentka s tím, že si kolektiv na sebe zvykne, pracuje v určitých stereotypech, v klidu, který si vzájemně vytvořil, používá svá zažitá pravidla... nebo jestli je naopak vhodné / a pro koho a proč / měnit žáky, střídat učitelky, prohazovat i učebny, a to právě z opačného důvodu - aby měly děti i učitelky nové podněty, vytvářely pro nové situace a nové reakce jiná pravidla a jiné návyky ...
V naší škole jsme se jednoznačně neshodly / y = my ženy - ani jeden muž / na tom, který názor je ten správný.
Díky za Vaše odpovědi, opravdu mě zajímají.
M. Králová

Dobrý den,
jsem ráda za toto téma. Myslím, že může být zajímavé i pro základní školu. Jako dítě jsem po celý první stupeň měla jedinou paní učitelku, která byla jedinkrát týden nemocná. Nemám dojem, že bych o něco přicházela. Myslím, že jsme všichni dozráli, naučili se školní práci, pravidlům a vytvořili dobře fungující kolektiv.
Podobně fungovaly i dnešní praktické školy, kde jsem učila.Tedy na 1.stupni jeden učitel, na 2. střídání. Konec-konců i vzdělávání budoucích učitelů probíhá v tomto duchu. Já jsem s ním spokojená i jako rodič.
Jak na to u více postěžiných dětí? Nevím. Máme tu ale mezi sebou kolegyně, které mají plno zkušeností a jistě se s námi podělí.

Díky za odpověď, těším se i na další. Myslím, že nechat - změnit je ještě komplikovanější, pokud ve třídě pracují dva dospělí - učitelka a asistentka, protože ani pro tuto dvojici není samozřejmé, že si navzájem "sednou", často se spolu musí naučit vyjít, spolupracovat, najít společnou řeč, aby každá z nich nevedla děti jinak, měly by být jednotné, každá má většinou i jiný vkus na zařizování třídy, jinak jedná s rodiči... pokud se tyto dvě osoby sehrají, je podle mého názoru opravdu škoda je rozdělit. Zrovna tak se ale může stát, že si prostě nebudou vyhovovat ani po delší době, a pak je zase samozřejmě lepší provést změnu. Pravda je, že většina rodičů přijímá změny negativně, ale stává se, že přes počáteční odpor jsou ochotni přiznat, že změna byla ku prospěchu dítěte.
Asi není možné najít nějakou obecnou odpověď, že?
M.K.

Zdravím!

Je to zajímavý podnět k zamyšlení. Ve své praxi se také setkávám s různými názory na společné soužití učitele a žáků. Znám tzv. inženýrská řešení, kdy se prostě po určité době (po dvou letech) vymění učitel v předmětu, popř. se vymění třídní učitel (na nižším gymnáziu jiný, na vyšším zase jiný), ale znám také řešení, která akceptují potřeby žáků i učitele a jejich soužití. (Když to funguje,tak proč to měnit? Když spolu nevychází a jsou konflikty, oddělit je !) Osobně nemám vůbec jasno v tom, který postup je lepší.
Univerzální postup asi neexistuje, pro mě je tady jediné řešení - komunikace. Když se ve škole komunikuje o tom, co je pro žáky v dané situaci to nejlepší a dělají se taková opatření, aby to klientům - žákům posloužilo co nejvíce. A tady bych asi zdůraznila PRO ŽÁKY ,nemám na mysli přání učitele ( s touto třídou se mi pracuje lépe, tyto žáky mám radši apod.), přičemž můžeme hdonotit výhodnost emoční i výkonovou. U toho výkonu je dobré si kolikrát uvědomit, že inspirace jinými podněty může přinést své ovoce.
Co je ale také potřeba vzít v úvahu, že řada takovýchto opatření se ve školách stane díky úvazkům a jejich kombinacím a je dobré se s nimi umět vyrovnat. Na druhou stranu je ale možné, že někdy se nad emočními potřebami žáků i učitelů příliš neuvažuje, i když to jde. Z vlastní zkušenosti vím, že když se chce, tak jde vše i v tomto ohledu, takže se vyplatí o tom mluvit.

souhlasím, že jediné správné řešení neexistuje. Já sama jsem typ, kterému změny nevadí, naopak mě inspirují, ale znám kolegyně, které se hroutí z představy, že by měly změnit učebnu, ve které tolik let pracují Je jasné, že musíme přihlédnout k potřebám dětí, ale proč dávat potřeby učitelů někam daleko za ně? Pokud nebude učitel spokojený - s učebnou, složením třídy, asistentem nebo dalším pedagogem - nemusí být schopen vytvořit pro děti to správné a podnětné prostředí. I když samozřejmě nelze vždy vyhovět všem...a je to zase o KOMUNIKACI

Dobrý den,

k otázce střídání učitelů nelze jednoznačně odpovědět. Ale pravdou je, že menší děti 1.-3.třída si k vyučujímu vytvoří vztah téměř mateřský! A když posléze po roce se jim mění třídní učitel, někteří to snášejí hůře. I když jim nezbyde nic jiného než si zvyknout!!
Jiná je situace na II. stupni, kde většinou ve třídě neučí jeden učitel, ale dochází jich více, takže jsou žáci zvyklí.
A u postižených dětí je to trochu složitější, řekla bych, že ta vazba učitel-žák je někdy i pevnější.Samozřejmě u některých žáků,kt. doma třeba chybí větší citové zázemí i vzor, mohou učitele brát jako oporu.

Martina G.

Dobrý den,
děti ve třídě učí 3 pedagogičtí pracovníci. Nemění se. Jsme jiný typ školy, jen 4 třídy a děti s kombinovaným postižením. Je nezbytné, aby učitelé znali své děti co nejlépe, vychytali blížící se epi, jejich nálady. Tito 3 pedagogové tvoří kolektiv třídy, vzájemně se doplňují a vědí, co jeden od druhého mohou čekat. Vzájemně znají své postupy a v případě potřeby jsou schopny učitele v konkrétní činnosti zastoupit. Takže u nás se učitelé nestřídají. Vzhledem k tomu, že jsme poměrně malá škola, všichni pedagogové znají všechny děti, tzn. i ty, co nekají ve třídě. V případě potřeby jsou schopny s dítetem pomoci. Vzájemně se poznávají díky společným celoškolním akcím.
Přeji příjemný den
Irena

Dobrý den,

tak to je určitě takové ideální řešení pí Ireno! Ale, bohužel,to nejde praktikovat ve velkých městech a školách s vyšším počtem žáků??
Ale já jsem pro nechat učit učitele alespoň 2 roky stejnou třídu, hlavně na I. stupni.
Učila jsem žáka s dost těžkou epilepsii a maminka se děsila, kdo bude učit syna další školní rok, protože se téměř každý rok mění třídnictví a chlapec tyto změny těžko snášel a projevovalo se to častými epileptickými záchvaty.
Žel na to my "obyčejní" učitelé jsme malí páni!!

Martina G.

Samozřejmě, jsme jiný typ školy. Nicméně střídání učitelů ve třídách s postiženými dětmi nebo s integrovaným dítětem povyžuji za problematické. To je můj názor.
Příjemný večer
Irena

dobrý den,
tak jsem moc ráda, že jsem našla tohle téma. my tento školní rok bojujeme právě se třídáním a podle nás učitelů - bohužel ne ředitelky - je tohle co nás potkalo neštastné.
Jsme ZŠP a máme jednu třídu PŠ. letos pí.ředitelka udělala rozvrh hodin tak, že SPOJILA ZŠP a ZŠS dohromady na předměty TV, HV, VV, PV a ŘV. je to hotová katastrofa. Nejenom, že děti z PŠ mají chodit do jiné třídy kde nemají hrací a odpočinkový koutek ani místo pro ležáka tam není - musí vydržet v křesle celou hodinu, ale i pro žáky ze ZŠP, kteří zase nechápou že ti moji se nemůžou učit celou hodinu, že si jdou pak hrát a když vidí že nemusí tak ani oni nechtějí pracovat. takže se nejen že střídá učitelka ale i spojení tříd a stěhování zrovna těchto postižených žáků. ředitelka o jiném řešení nechce ani slyšet, takže máme zřejmě smůlu stává se nám, že autista s těžkou poruchou komunikace má záchvaty breku při těchto hodinách. No co s tím? a jaký máte na tohle názor? může vůbec ředitel takhle tyto dvě t řídy spojit? když TMP mají svou třídu a nejsou integrovaní? a potom i počet žáků ve třídě? dohromady je jich 11...katastrofa, těch mých je pouze 5. Lze to vůbec?
děkuji za vaše odpovědi. týká se to dvou učitelek (mě a mé kolegyně) a můžu vám říct že takhle učíme od září a jsme z toho značně unavené a znechucené protože se neudělá nikde nic tak hledáme chybičku se kterou bychom za ředitelkou zašly...naše prosby nejsou vyslyšeny..zatím
jsem s pozdravem
Pavlína H.