Milá Pavlíno, někdy mám pocit, že podpora a pochopení je to jediné, co si můžeme poskytnout. Ale bylo moc fajn jí dostávát i od vedení, že? Toto jsem Vám psala před pár dny. Dnes tedy píšu pod svůj minulý vzkaz jen uvozovky.
Ale nejste v tom sama , Pavlíno. Jestli Vám můžu doporučit, přečtěte si názor kolegyně Bc. Heleny Pavelkové, nejdete ho v Předškolním vzdělávání - Kdo je kdo - str.2 - příspěvek z 28.května 2009 a možná i mou reakci na něj, protože jinak bych Vám psala vlastně to samé.
K postoji Vaší paní ředitelky je naprosto zbytečné plýtvat slovy. No comment.
Vydržte a nevzdávejte se, protože Vy víte, proč to děláte a pro koho. Tímhle svým postojem bojujete za dobrou věc, ale také sama za sebe. Formuje Vás to. Ano, je to strašně vysilující, stresující, bolí to, nedá se to pochopit, ale o tom prostě život občas je. A posílí Vás to. Věřte mi, že teď jste v té nejhorší fázi, ale za nějakou dobu buď budete hrdá na to, že se něco špatného díky Vám zastavilo nebo změnilo, v horším případě Vás třeba přehlasují a nic se nezmění, ale vedení, rodiče, kolegyně, děti, ale hlavně Vy sama - všichni pochopí, že Vy chcete a umíte problémy pojmenovat a řešit. Někteří lidé jsou takoví, a hurá, Vy k nim patříte. Kam by to dospělo, kdyby žádní takoví nebyli???? Moc Vás chápu i v tom, že řešit vlastní problémy a mít doma malé dítě, je těžké. Zažila jsem to. Když jsem si já ve škole budovala své místo na slunci, chodila moje dcera do první třídy. Moc Vám fandím. Zvládnete to. Oprava: UŽ JSTE TO ZVLÁDLA, i kdyby to nedopadlo, jak by mělo... Milena Králová
|
|