Tak jsem se prokousal všemi příspěvky, až jsem se dostal k tomu prvnímu... Kupodivu je odpověď skrytá už v prvním příspěvku - v textu k aktivitě Najděte pět rozdílů (http://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/8757/ak ... dilu.html/)! Cituji ono zásadní místo: "Ředitel Romského komunitního centra v Torontu Paul St. Clair říká, že je důležité udělat ze školy místo, kam děti chtějí samy od sebe chodit." Takže řešení všichni známe... Platí to pro všechny děti bez rozdílu.

Souhlas. Nedělat speciály pro Romy, Eskymáky nebo Tatary, brodit se nestále všemi odlišnostmi a specifičnostmi, ale dělat školu pro všechny. NE tedy Vzdělávání Romů, ale takové vzdělávání, aby v něm našli hodnotu i Romové, Eskymáci... (třeba ta ZŠ Grafická).

Radku, díky moc za příspěvek a velmi, velmi zajímavý odkaz.
Otázka je dobrá: Kdy se učitelům práce s romskými dětmi daří a proč?
Padlo zde již:
- nedělejme vzdělávání pro jednotlivé menšiny, ale školu pro všechny,
- která bude pro děti zajímavá (jak to udělat?).

Jak udělat školu pro děti zajímavou? Třeba zjistit, co žáky zajímá, čím žijí, co se chtějí dozvědět a naučit Opačný příklad je nafasování učebnic na začátku školního roku...

Mám dlouholetou zkušenost s rodinou - rozpětí věku dětí a ostatních příbuzných je asi 16 let, tedy pouze těch, které jsem učila a učím. Ostatní, budoucí žáci, jsou batolata. Rodina velmi dobře vnímá osobní postoj učitele a je ochotná a schopná poměrně solidní spolupráce. Ve třídách, kde jsem děti učila, vnímaly děti jasně můj postoj a pracovat s romskými pohádkami a příběhy byla obohacující radost, často hodně smíchu a kreativních činností. Nejsem idealista - jen každé dítě vnímá okolí citlivě. A stačilo vzít jednu z dívek ke zkouškám na konzervatoř, i když neuspěla, pochopila, že neřeším volný čas, prostě se jí věnuji a chci jí dát šanci. A dodnes ví, že ji prostě nevyužila, ale pomáhá s výchovou a motivací mladších sourozenců...aby dělali to, co ve škole dělat mají. Komunita si informace vždy předá a není pak problém podobně pracovat se všemi ve škole.Sami se neostýchají zpívat na soutěžích, učí ostatní romská slova ...Podotýkám, že toto je moje osobní zkušenost a nelze generalizovat...

http://www.palaestra.ecn.cz/clanek.php?id=box doporučuju nejen se podívat, ale i navázat kontakt s panem Janem Baloghem - umí přitáhnout malé kluky ke sportu, včas, dokud to jde....

Možná by někoho zajímal odkaz o "férových školách": http://www.ferovaskola.cz

Toto je trefa do černého - jednou na kulatém stolu SKAVu pronesla H. Košťálová podobnou sentenci, parafrázuji: úspěšná a přínosná škola je ta, v níž je hlavním principem zájem o děti.

Ví, co děti znají, co je zajímá, kam chtějí směřovat a baví se s nimi o tom, a na základě takové diagnostiky stanovuje vzdělávací cíle, včetně sociálních, postojových a volních. Taková škola potřebuje lidi, kteří mají o lidi zájem a těší je pomáhat, motivovat, vést... A to už je kulturní fenomén, možná, že je v řadě českých škol zaměřených na plnění "CENTRÁLNĚ STANOVENÝCH POŽADAVKŮ A STANDARDŮ" považovaný za cizorodý.
Ve školách, které myslí inkluzi vážně, je ale rozhodujícím prvkem, který oddělí úspěch od zklamání, frustrace na všech stranách a vyhoření.

Doporučuji přečíst si "pohled od katedry" Jaké to je, být učitelem v romské škole?

To jsem zvědavá, co s tím udělají plošné testy. Zdá se, že už zbývá pouze rok na to, abychom takto učili!