Četla jsem to, a něco se mi na tom nezdálo. Teprve po delším uvažování mi došlo, že on tam vlastně vstoupil jako suplent, na chvíli. A všichni víme, jaké to je suplovat i běžnou třídu. A s těmito dětmi dvojnásob (i když dnes je otázka, zda ne se všemi) je potřeba navázat vztah, získat jejich důvěru a pak lze leccos. A také jde samozřejmě o to, zda vůbec má schopnosti velmi dobrého učitele (na takové škole je musí mít). Možná kdyby měl, nedělal by redaktora.

Bohužel si taky myslím, že ten článek je k ničemu.
Už ten kontext: do třídy osmáků (puberta jak trám) přijde suplovat na dvě hodiny redaktor. "Vypráví" jim o revoluci, očekává klid ve třídě. Děti ho prostě normálně provokovaly - udělaly by to mnohé děti v tomto věku, navíc velmi snadno někomu, kdo není z jejich školy, není učitel a přijde to si celé nafotit a pak o tom bude psát. A nemusely by být romské...

Jak jsi to, Pavlíno, myslela? Co tě na tom zaujalo?

A máte někdo další zkušenost s výukou Romů - myslím osobní? Učíte je dlouhodoběji?

Každý učitel, když začíná, je v podstatě takový "suplent". A vůbec bych se nedivila, pokud by se dočkal podobného uvítání.
Dospělý chlap, který "si to jde jen tak testnout" má vidinu, že brzy odejde, ale mladý začínající učitel...?


Souhlasím, že by to tak bylo kdykoli. A to považujeme za "normální"?

Pročítám dost článků a málokde jsem se setkala s takto popisným a otevřeným textem. Tak snad proto jsem sem vložila odkaz.

Tak úplně normální to není, jasně Pavlíno, ale taky nic mimořádného. Děcka chtěly provokovat. Možná by to na leckteré základce v osmé třídě s bílými dětmi dopadlo opravdu podobně. Vždyť my vůbec nevíme, jak se choval ten pan redaktor. Přijde mi, že z tohoto článku se o tom, jak se chovají Romové ve škole a jak se učí, nedozvíme nic relevantního.

Proto bych raději slyšela zkušenosti někoho, kdo tyto děti učí pravidelně, má více zkušeností a ne jen černobílé jako pan redaktor. Pravda, asi je takových výpovědí málo. Nebo se mýlím? Víte o něčem dalším?

I v případě tohoto článku myslím platí zlaté pravidlo, že "text vypovídá nejvíce o jeho autorovi, mnohem méně o tom, o čem autor píše"...

Mám dojem, že stěžejní problém, stalé uniká. Bohužel Romové byly vystavování tolikrát zklamání, že vzdělání ztratilo pro ně hodnotu. Podobný problém neustalé roste a objevuje se i ve vzdělávání cizinců. Bohužel mám nepříjemnou zkušenost v jednání paní učitelky se žáky z Vietnamu, Ukrajiny a Ruska. Rodiče takových děti nejsou schopní obhájit nebo zastat své dítě, protože neumějí česky nebo mají strach, že situaci naopak zhorší. Jsou ochotní snášet šikanu svého dítěte ze strany „české učitelky“, neboť jsou pouze „migranti s nižšími právy“.
Představte si, co musí pociťovat dítě, které vyrůstá jako běžné české dítě, mluví česky, ctí českou kulturu ale má v sobě zakořeněný pocit méněcenného občana, neboť ve škole paní učitelka mu neustale naznačuje, že není „čistokrevný“ a rodiče jsou bezmocní. Zažili-li Romové něco podobného, pak se nedivím dnešnímu stavu …

Chtěla bych se podělit o zajímavý rozhovor s jedním učitelem, který pracoval 15 let jako učitel hudby na umělecké škole v cizině. Po osmnácti letech pobytu v České republice získal místo učitele hudební výchovy na základní speciální škole. Na této škole pracuje již dva roky a já jsem byla zvědavá na jeho návrat do role učitele.

Jaký byl Váš návrat do role učitele, obzvlášť, když se jedná o práci se žáky s různými
poruchami učení?

Byl velmi náročný. Ovšem potíž nebyla v tom, že žáci mají nějakou poruchu učení ale v tom, že žáci romského původu odmítali zpívat tzv. „české písně“. Zdůvodňovali to tím, že buď neumějí zpívat nebo, že jsou to české písničky a oni umí zpívat jen ty romské. Dokonce jsem byl označen za rasistu, protože je nutím zpívat to, co nechtějí.
Musel jsem najit cestu jak je zaujmout. Vysvětlil jsem jím, že každý národ má vlastní folklor, který je něčím zajímavý a stojí za pozornost. Slíbil jsem jím, že nejprve se naučíme zpívat české písně, protože jsou krásné a byla by velká škoda je neumět, potom bychom mohli zpívat i ty romské.

A zpívali jste?

Ano, zpívali. Donesli mi různé nahrávky, které jsme poslechli. Společně jsme
vybrali písně, které by chtěli zpívat, přeložili je českého jazyka a já jsem vyhledal noty a naučil se je sám.

Vážně umíte zpívat romsky?

Ano, vždyť jsem jim slíbil, že budeme zpívat společně. Chtěl jsem být jím příkladem a zároveň ukázat, že poznávání jiné kultury člověka obohacuje.
V současné době jsou žáci velmi aktivní a bez problému spolupracují.

Neztratilo - pro Romy vzdělání nikdy hodnotu nemělo.

Nádherný přístup. Děkuji za ukázku, že to jde, i když to není jednoduché.

Ano.... rádi zpívají a tančí. Ovšem není tolik Romů, kteří se zpěvem a tancem uživí...