Mgr. Zdeněk Sotolář píše:
Co dělat, když i po těch staletích (tito Romové tu však po staletí rozhodně nežijí, vždyť holocaust jich přežilo málo) je pro Romy vzdělání tak bezvýznamné (viz výše)? Že jsou na okraji při dělbě statků? A kde je jejich postavení při tvorbě statků? Rozhodně není cestou segregace (romské třídy, romská sídliště nebo ty jenromské a jenčisté akce), ale integrace také znamená závaznost společných hodnot (třeba povinné školní docházky) a nikoliv neustálé omílání těch odlišností a zvláštností a z nich potom vytváření výjimek, nebo dokonce nějakých výhod. Tady musí nastoupit určitý tlak, např. finanční (viz výše).
Velmi souhlasím, jedná se,jak jsem výšu uvedl, o potřebu nadrezortní akce. U nás máme výhodu, že je zde velká tradice:
1. terénní práce i ve školách
2. lokální koordinace činností (kurátoři, dnes je ta síť širší a patří do ní i škola - jen to chce lokální koordinaci zdrojů a činností - prostě projektové řízení)
3. tradici má i romská občanská společnost
4. negativní tradice jsou stereotypy, které vedou k tomu, že Romové jsou první propouštěni a poslední, kdo práci získávají (Světová banka, 2008)
5. další negativní tradice je segregované vzdělávání a služby, na něž zde není nikdo alergický (naopak je to považováno za plus; například lobby speciálních škol a výchovných zařízení pro děti a mládež, kde tedy dochází romčata v daleko větší procentu, než děti z celé populace (příklad: LMD: 3 % vs. asi 30 %) - přitom TO jen prolonguje a prohlubuje problém.
Naopak, tam, kde se problém vyhrotí, Bydžov, Litvínov, Most, tam se konečně začne něco dělat. Je to jako s Řeckem, dokud se nevyhrotil problém s předlužením, nikdo to neřešil a banky považovaly nákup jeho státních obligací za jistou investici... A dnes to zaplatíme všichni, jen se hledá ten nejmíň bolestivý způsob.
Jestli ale umíme řešit problém jen tehdy, když po ulicích pochodují náckové a dochází k brutálním napadením mládeže z obou stran, pak je mi to líto...
Bylo by chybou české sítě služeb, státu, NNO, škol a dalších a jejich know-how nevyužít. Jak řekl Soros a tvrdí i lidé z World Bank, my jsme naděje, že systémové řešení zkusíme v praxi a třeba i najdeme. Třeba...