romove se nechtej zdělavat se mislej žejeto blbost
jeto je žeje učime sami brbosti coušume

Kolego nebo koplegyně, píšete to jak z Mothy Pythona Ale to jen na okraj, Romani, ite domum, je to správně...
Příspěvek ve fóru vzdělávání s ohledem na nějaký sociokulturní původ nelze vztahovat ke skupinové entitě Romové, Češi ("Evropani jsou líní a Asiati pracovití" - to asi taky neřekneme,jak kteří Evropané, že...), protože to nepřináší do diskuse nic nového!
Ve škole máte vždy na starost výchovu, vzdělávání a vývoj konkrétního žáka a je Vaším úkolem se mu věnovat ve vymezeném předmětu, prostoru a čase, jak nejlépe umíte. Jestli s tím naloží tak, že vědomosti a dovednosti využije, nebo ne, nechte na něm (hraje zde roli i vzájemný vztah, respekt, pochopení, pozitivní motivace).
Úkolem kantora v různorodém kolektivu je ale také pochopit specifika těch kterých dětí. Proto je zde fórum o vzdělávání této konkrétní minority. Vaše odpověď ve fóru nepřináší žádnou konkrétní myšlenku nebo zkušenost, ať pozitivní nebo negativní (i ty jsou důležité, aby člověk věci napříště učinil lépe, vhodněji). Naopak konstruujete realitu typu "my a oni", která nemá ve škole co pohledávat, žáci a učitelé hledají společně, štěstí, příležitosti. Sobi sobům, jak říká Bolek Polívka v Podzemním blues!
Vylučovat někoho je sice pěkné, ale to se pohybujeme někde u pánů Adolfa Eichmanna a Rudolfa F. F. Hösse.

Nemluvte o menšinách, ale o žácích! A příště se laskavě podepište

Těžko o tom něco říkat, Zdeňku, tento stát se k problému sociálního vyloučení staví buďto přehlíživě (a ještě jim tam nainstaluje VLT!!!), nebo inženýrsky - je to problém chudoby a chudoba se řeší vzděláváním, v horším případě segregovaným "internátním" vzděláváním, jak navrhuje Fico.
Já jsem v tomto trochu tradicionalista a myslím, že láska, respekt a pochopení znamenají víc než drahý internát, kde vychováme děti pro život v minoritním společenství, ale ne připravené na tvrdou konkurenci v reálných podmínkách (praktické zkušenosti - Dobrá Voda, Slezská Ostrava, ZŠ Grafická, Praha 5 aj).
Současný ministr také stopnul Národní akční plán inkluzívního (společně, individuálně!) vzdělávání, který měl zkoumat, jak lze učit děti pohromadě - ano, bylo by to VELMI drahé (ale možná levnější než arbitráže a Sazka...) a nevíme, jak by to dopadlo. Nevíme, byl by to přeci PROJEKT!
A jsme u toho, proč Vám všem zde cítím za povinnost odpovědět - my prostě nemáme zkušenost s dobrou přípravou dětí ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí. Fuj, to je hnusný výraz! A protože nemáme ani snahu, opakujeme jen klišé o nepřekonatelné odlišnosti a nízké inteligenci, nemotivovaných rodičích, kteří po dětech nic nechtějí. Co kdybychom chtěli víc po sobě a začali problém alespoň poznávat!
Jsem z města, kde je "romská komunita" (veskutečnosti neexistující věc, jsou rozhádaní a tak navzájem odlišní!!) přes 400 lidí na 3600 obyvatel, celý život žijeme vedle sebe, a ti lidé hledají stejné šance a mají stejné myšlenky jako já nebo Vy. Chtějí mít zajištěny vegetativní a sociální potřeby a chtějí trochu uznání a seberealizace. Kde to ale mají vzít??

Nic. Ministr školství Dobeš zastavil akční plán rané a včasné péče (usnesením vlády!), zeptejte se ho...

No protože ta jednoznačná informace o určité "tendenci ke xenofobii" svědčí, ne - proto chce paní moderátorka, abychom se ptali na vztahy rodičů romských a neromských dětí - to abychom ale hlavně začali hledat školu, kam chodí děti takto spolu a skutečně spolu, v jedné třídě se i učí a vzdělávají

Zazněla tu řada obecnějších postřehů (např. o obvykle nízké motivovanosti romských rodin ke vzdělávání).

Co kdybychom se zkusili podívat na praktické zkušenosti?
Jak to vypadá v reálu s romskými dětmi ve škole? Nabízím několik otázek.

• S čím mívají největší potíže a kde potřebují větší podporu než neromské děti? Jak jim takovou podporu dát?
• Mění se nějak jejich vztah ke škole v průběhu školní docházky?
• Jak řešíte situace, kdy je spolupráce s rodiči dítěte obtížná? (například jedna paní učitelka na 1. stupni měla ve třídě vždy mýdlo, ručník a nějaké starší oblečení po dětech - děti před vyučováním pokaždé upravila a dala jim svačinu - možná extrémní případ, ale fungovalo to.)

Já bych se ráda vrátila k tomu úplně prvnímu podnětu kolegy Zouhara. On píše: Upoutal mne článek Dany Moree a Petry Morvayové, který je primárně určen k rozvoji čtenářské gramotnosti, ale text o vzdělávání Romů v Kanadě je zajímavý. Upozorňuje na malou motivovanost romských dětí ke vzdělání, což je asi kardinální problém, související s jejich začleněním do společnosti. Jak se díváte vy na tento problém? Co by se s tím dalo dělat, nebo co proti tomu děláte sami?

Těžko se mi odpovídá tak, abych neurazila. Jde totiž opravdu o čtenářskou gramotnost. Smyslem příspěvku Dany Moree a Petry Morvayové je kontrast mezi původním textem a jeho odlišnou interpretaci. Ta je do očí bijící, o to jde.

A tento kolegou zřejmě nepochopený kontrast jako by předznamenával celou diskuzi.

K Vašemu dotazu či podnětu: v originálu článku jsou původní postoje dětí ke škole docela dobře vysvětleny. A čtu tam i úryvek: "No stop, teacher, no stop! One more please," pleaded a 10-year-old Roma girl, asking for one last math problem shading in pie charts." - "It's been six weeks and I'm starting to notice an improvement; less talking to each other, less fighting and better attendance," said Reutter." Neboli, desetiletá romská holčička se dožaduje pokračování výuky k danému problému a učitelka konstatuje viditelné zlepšení kázně po ŠESTI TÝDNECH ve škole - v takové škole, kde je nikdo nemá za méněcenné.

Ještě bych ráda připojila komentář k výrokům našeho již rok vrcholného politika, které byly citovány v diskuzi. 'Třiaosmdesát procent Čechů považuje Romy za nepřizpůsobivou skupinu obyvatel a 45 procent by je nejraději v Česku vůbec nevidělo. "Jsou to děsivá čísla," prohlásil ministr Radek John." Zároveň je ale považuje za vzkaz do romské komunity. "I minority se musí zamyslet nad svým chováním," řekl v této souvislosti John.' Tak to připadá děsivé zase mně. Jaký vzkaz má pan ministr na mysli? Nebo to otočím: mám se já "zamyslet" nad sebou kvůli tomu, že 83% gádžů (k nimž se musím počítat), neví, co je hromadná pomluva? Co je stereotypizace a jaké má důsledky? Čím začaly všechny, ale všechny genocidy? Jak je hloupé zobecňovat na základě osobní zkušenosti, zejména když si vybírám to, co potvrzuje moje předsudky? Odmítám jít kvůli této fatální neznalosti 'většiny své většiny' tak říkajíc do sebe. Já za to nemůžu, že jsem gádžovka!!

Mám asi taková dvě pozorování:
1) rómské dítě přichází do školy sociálně i vývojově zaostalé - důvodem je nezájem rodičů o předškolní vzdělávání - po nástupu do školy (často po odkladu) neumí držet tužku, kreslí hlavonožce, nesprávně vyslovuje, neumí žít a pracovat v dětském kolektivu ... - tento handicap sice začne dohánět, ale školní rok je příliš krátká doba na to, aby všechno zvládlo - pokroky jsou sice viditelné, ale počáteční skluz je stále vidět - s rodiči takových dětí bývá obvykle problém nespolupracují, nedbají na doporučení (logopedie, PPP) a dítě tak vlastně často "odepisují" sami
2) rómské dítě navštěvovalo MŠ, rodiče spolupracují, dítě prochází základní školou - v určitém věku (puberta?) dojde ke zlomu, kde ztrácí o školu zájem, výsledky jdou prudce dolů a v tu chvíli nezmohou nic ani rodiče - dojde k tomu, že dítě opouští ZŠ sice po devíti letech, ale s neukončeným základním vzděláním bez toho, aby se hlásilo na nějakou střední školu (učiliště)

Omlouvám se, za celkem zjednodušený pohled, ale vycházím z toho, co několik let pozoruji kolem sebe

Vážená členko Rady starších,
bohužel Romy pouze pozorujete a nic o nich nečtete, takže Vás nezajímá, proč se dostali do situace, ve které nyní jsou. Pak Vám nezbývá než ten zjednodušený pohled.
(Kdybyste si totiž o nich něco přečetla, určitě byste věděla, že Rom, romský se píše s krátkým o.)